Dokonale natřené domovní dveře jsou odolné vůči dešti, sněhu i slunečním paprskům. Jak vypadají ty vaše? Jsou okopané, popraskané, zašedlé, a nebo se z nich loupe barva? Nic proti působivé patině, ale pokud se na dveřích čas už stačil podepsat, asi nevypadají zrovna skvěle. Někomu se jistá zdánlivá starobylost líbí. Jenže dveře trpí, materiál postupně degraduje a co má náš domov chránit, bere postupně za své. Hezké venkovní dveře jsou naše vizitka a nátěrem můžeme prodloužit i jejich životnost. A protože to za nás nikdo neudělá, nezbývá, než se dát do práce: natření dveří nakonec přece nemůže být tak obtížné, abychom to nezvládli. 

 Báječná věc, kterou přinesl konec dvacátého století natěračům profesionálním i nám, co si se štětcem tykáme jen občas, je rozšíření výrobků ředitelných vodou. Barvy na vodní bázi sice nejsou tak trvalé jako syntetické, ale jejich výhody se počítají. Rychle schnou, při práci skoro nesmrdí a líp se od nich čistí štětky, válečky a zamokra i fleky, které jsme při práci mimoděk napáchaly. Pokud původní nátěr oprýskává, budeme potřebovat i něco na jeho odstranění, tedy buď odstraňovač starých nátěrů, nebo opalovací pistoli (o tomto pomocníkovi píšeme ZDE) či brusku.  Pokud jde o obnovu nátěrů okenních rámů a okenních křídel, jejichž stav o domu a jeho majitelích také leccos prozradí, najdete širší informaci ZDE. Řeč je tam především o natěračské klasice – emailu, jehož použití se od vodou ředitelných nátěrů poněkud liší.

Připravíme si barvu

Barevný tón vybereme tak, aby ladil, nebo – pokud jsme vkusu poněkud výstřednějšího, ostře kontrastoval s barvou fasády. Otřeme víko a odstraníme z něj prach. Odklopíme ho tupou stranou kuchyňského nože, ne šroubovákem! Snažíme se okraj víka nepoškodit, aby se nádoba s případným zbytkem barvy dala dobře zavřít. Z povrchu barvy sebereme usazeninu a barvu scedíme třeba přes starou punčochu do čisté kovové nebo plastové nádoby s držadlem, v případě práce s válečkem do zásobníku na barvu tak, aby dosahovala výšky bazénku.

 Se štětcem i s válečkem

Téma natěračských štětců jsme podrobněji probrali ZDE. Na dveře, tedy plochu zhruba dvou čtverečních metrů, se nám nejlépe hodí plochý, asi pět centimetrů široký štětec z vepřových štětin. Černé štětiny jsou měkčí než bílé. Prsty a palcem ho uchopíme přímo za kovovou objímku (s velkými štětci pohodlněji pracujeme chycenými za držadlem než za objímkou). Namočíme do jedné třetiny štětin. Aby nám barva nestékala po nádobě je dobré si nad plechovku – mezi držadlo – napnout drát a ze štětce o něj vždy přebytečnou barvu otřít. Štětcem natíráme po vláknech. Válečky používáme k natírání velkých ploch barvami ředitelnými vodou, takže na dveře je vhodný. Váleček namočíme v barvě v k tomu určené nádobě, několikrát s ním přejedeme po její svažující se části. Tak ho vymáčkneme z přebytečné barvy. Dveře natíráme šikmými tahy a nakonec celou plochu spojíme tahy rovnoběžně s hranami a rohy.

Pracujeme pečlivě, ale rychle

Profesionálové největší problém natírání nazývají „vlhký okraj“. Jestliže totiž hranice jedné natřené části začne schnout dřív, než se spojí s jinou částí, bude spoj po úplném zaschnutí vidět. Co s tím? Prostě pracovat co nejrychleji – mělo by jít o plynulou operaci. Proto odstraníme i veškeré kování, kliky a zámky, a pod dveře položíme ochrannou fólii. Kdo by se mohl neřízeně motat kolem, čili především děti, psy a kočky vyženeme na procházku, pošleme k tetě nebo zavřeme v jiné místnosti.

Naležato i nastojato

Kde to jde, dveře vyvěsíme z pantů a položíme na dvě kozy nebo něco podobného. Odšroubujeme kování. Klika je upevněna buď trnem, nebo šroubkem, tak ho vytáhneme nebo vyšroubujme. Zámek bývá přichycen vruty. Obrousit celou plochu dveří se nám samozřejmě vyplatí. Tato námaha opravdu není zbytečná a závisí na ní konečný vzhled dveří. Použijeme brusný papír 240, kterým původní nátěr přinejmenším zdrsníme, aby nový lépe držel, nebo důkladně obrousíme. Nejjednodušší to bude elektrickou bruskou. Rýhy, ďolíčky a jinak poškozená místa vyplníme příslušným tmelem, necháme zaschnout a poté zbrousíme brusným papírem 280. Prach z broušení setřeme vlhkým hadrem. Dveře natřeme základním nátěrem. Po vyschnutí povrch jemně zbrousíme a prach dobře očistíme. Následuje konečný nátěr. Snažíme se, aby tahy štětce byly co nejvíce plynulé.

 Hladké dveře

Dveře s již odstraněným kováním otevřeme a zajistíme klínem. Plochu dveří rozdělíme asi do osmi pomyslných čtverců a natíráme zleva nahoře směrem k rohům dveří tak, aby na okrajích nevznikaly nánosy. Pokračujeme na zbytku vrchní část směrem k horní hraně. Obě natřené části spojíme vodorovnými tahy a pak lehkými svislými. Postupujeme po čtvercích zleva doprava a dolů. Snažíme se, aby se na místech spojů nevytvořily viditelné pruhy.

Táflované dveře

Přípravné práce jsou stejné. Vlastní natírání začneme lištami kolem zapuštěných částí dveřní plochy. Pozor na vrstvení barvy v rozích a na její stékání. Natřeme zapuštěné části. Pokračujeme vodorovnými rameny dveří vždy směrem k zapuštěným částem tak, aby nátěr vytvořil ostrý okraj. Stejně natřeme střední svislý sloupek a oba vnější sloupky. Kde se ramena spojují, natíráme jemnými paralelními vodorovnými tahy.

 Hrany dveří

Plochu dveří pomyslně rozdělíme na asi deset čtverců, které budeme postupně natírat – začneme natírat vlevo nahoře. Štětec namáčíme jen do poloviny štětin a otíráme ho o okraj plechovky. Barvu natíráme směrem k rohům dveří tak, aby na okrajích nevytvářela nánosy. Na zbývající vrchní část také nanášíme barvu směrem k horní hraně a rohům, pak natřené části spojíme vodorovnými tahy štětce, za nimiž následují lehké tahy svislé. Postupujeme po čtvercích směrem dolů a napojujeme jeden na druhý. Hladké dveře natřeme najednou, bez přestávek, abychom se vyhnuli viditelného navazování barev. Největším problémem s natíráním dveří je totiž tzv. vlhký okraj. Okraj jedné části nesmí zaschnout dřív, než ho spojíme s jinou částí, jinak bude spoj po úplném zaschnutí vidět. Po zaschnutí nátěru našroubujeme kování.

Natírání kazetových dveří

Natřeme lišty kolem zapuštěných částí dveřní plochy. Dáváme pozor, aby se barva nevrstvila v rozích a aby nestékala. Potom natřeme hluboká místa kazet – na tyto prohlubně použijeme kulatý štětec. Natřeme střední a oba vnější svislé sloupky směrem k zapuštěným částem. Tam, kde se ramena spojují, natíráme jemnými paralelními vodorovnými tahy. Následují profily a plochy kazet. Práci se snažíme dokončit co nejrychleji, aby celé natírání bylo plynulé. Poté natřeme rámy a hrany. Když se obě strany dveří natírají různými barvami, bývá obvyklé natřít vnitřní stranu s panty barvou, kterou je natřen rám dveří, jenž je obrácen do místnosti. Druhou hranu, tzv. náběžnou, která je u kliky, natřeme stejnou barvou jako druhou stranu. Jakmile jsou dveře dostatečně suché, zavěsíme je a namontujeme zámek s klikou.

Rady

• Pokud dveře natíráme zavěšené v pantech, otevřeme je tak, aby se dalo snadno procházet, nebylo nutné se dveří dotýkat a aby byla hrana dveří s panty dobře přístupná. Odšroubujeme kliky, zámky a ostatní kování. Do otvoru po klice dáme kolík, abychom měli alespoň provizorní držadlo, než barva zaschne.
• Pod dveře položíme na zachycení kapající barvy ochrannou fólii.
• Chceme-li podtrhnout charakter kazetových dveří, můžeme je natřít několika odstíny stejné barvy – nejtmavší výplně, světlejší hrany a lišty a nejsvětlejší profily. 
• Jestliže natíráme prosklené dveře, chráníme sklo krepovou páskou.
• Pokud se obě strany dveří natírají různými barvami, je zvykem natřít vnitřní stranu s panty barvou, kterou je natřen rám dveří obrácený do místnosti. Druhou hranu (náběžnou u kliky) natřeme barvou, kterou jsme použili na vnější stranu.