„Advent je tady!“ Tohle poselství na nás z výloh obchodních chrámů křičí výhružně s nepříliš skrytým podtónem: „Máš už nakoupeno? A zbyly ti ještě peníze? Tak sem s nimi – splníme ti každé přání. A jestli už nemáš, půjč si. Advent je jen jednou v roce…, a končí Štědrým večerem. Utratils opravdu dost, aby tví blízcí byli opravdu, ale opravdu dost šťastní?“ Tak si povězme, co o adventu víme. Advent (z latinského slova adventus) znamená příchod. Čeho ale?

(2010) ***  Protože je Advent počátkem liturgického roku, je časem očekávání. Ne ovšem na dary, prohýbající se stoly a možnou dluhovou past. Ne na obchodně zdatného obtloustlého starce Santu ve firemních barvách Coca-Coly (ta ostatně jeho podobu roku 1930 zaplatila a právě jím symbolizovanou neviditelnou ruku trhu). Jde o narozeniny našeho Ježíška.

Jak se vlastně Advent počítá

Přípravou na slávu zrození křesťanského Spasitele má být čas soustředění, odpočítávaný nicméně jako čas na odpalovací rampě vesmírného střediska. Zatímco každý týden končí nedělí, adventní měsíc jí přitom začíná. Avšak co se počtu dní týče, nejedná se vesměs o měsíc plnohodnotný – končí sice vždy 24. prosince, ale začít může mezi 27. listopadem až 3. prosincem, takže trvá od dvaadvaceti do dvaceti osmi dní. Ve spoustě měst a vesnic se na náměstích a návsích rozsvítí nastrojené vánoční stromy. A kde ještě nevypukly, začnou Vánoční trhy. Pokud na nich jsou k mání milé zbytečnosti, nic proti nim. Ne každý je totiž tak šikovný, aby mohl darovat něco, do čeho investuje především nápad, čas a soustředění. To jsou popravdě dárky nejcennější… Co na tom, že Bible si v darech tří mudrců z východu cení jmenovitě vznešenější tovar – myrhu, kadidlo a zlato. Tyto stránky se vás pokusí po celý Advent k  rukodělným a dost možná i kuchařským aktivitám inspirovat a zároveň připomenout některé tradice, které buď mizí a nebo je komerce posunula do poněkud nepatřičných poloh.

Od kdy se počítá

Poprvé Advent zřejmě definovali již ve čtvrtém století ve víře horliví Španělé, ale pevnou součástí liturgie se stal až na přelomu šestého a sedmého století, kdy bylo určeno, že jeho začátek připadá na první neděli po svaté Kateřině). Současné shora uvedené odpočítávání – od neděle nejbližší třicátému listopadu – platí právě tisíc let, od jedenáctého století.

Když svatí pochodují

Počátek původně postního času modliteb, rozjímání a úklidu domovů i hospodářství, jenž především dětem utíkal hrozně pomalu, zpestřily svátky tří světců, kteří nepochybně měli k dětem vztah vřelý, protože jejich památku lidé vzpomínali obdarováním dětí, což provázely téměř maškarní taškařice, říkadla a průvody. Drobné pozornosti dětem již po staletí z tradice nosí Barbora (4.12.), Mikuláš (6.12.) a Ambrož (7.12.).

Bára

Světici ctí kanonýři a horníci. Vchází celá v bílém. Přes hlavu, kterou jí podle legendy usekl vlastní otec, by měla mít šátek, a zatímco na obrazech drží v ruce palmovou ratolest, může mít místo něj věneček, neboť o palmy je u nás ouzko. Rozdává hlavně ovoce z tuzemských sadů.

Mikuláš

Představovat ho netřeba, v biskupské mitře na hlavě a s přilepenými fousy z chomáčů vaty by ho jistě poznal každý. Nezaměnitelný je i jeho křídlatý a umouněný doprovod. Mikuláš je patronem obchodníků, mlynářů a námořníků. Vedle drobných dárků přináší hlavně exotické ovoce.

Ambrož

Třetím, poněkud zapomenutým světcem počátku Adventu je Ambrož, původem Němec a nakonec milánský soudce, církevní hodnostář a učenec, jinak ovšem patron hospodářských zvířat a také včelařů. I on rozdával dárky, hlavně sladkosti – bůh ví proč chodil v černém a přes tvář měl černou roušku. Dost možná si lidé bezmála každodenní průvody štědrých světců postupně sloučili v jedinou tradici svatomikulášskou: bílá Barbora a černý Ambrož se v ní proměnili v anděla a pekelníka z Mikulášova doprovodu. A Advent se jeho svátkem už opravdu rozběhl jako doba bez tanečních zábav a dokonce jen s tichými svatbami bez hlučných hodokvasů. Ne vše ze starých časů je hodné následování, ale občasné zastavení v současném předsvátečním blázinci škodit nemůže, co říkáte?