Když ještě byli naši vzdálení předci uprchlíky, přinesli podle některých badatelů ze své pravlasti do Evropy jako užitkovou rostlinu oves. V našem prostoru se Slované smísili s usedlými Kelty a Germány, kteří je podle všeho přijali přívětivěji, než jak my vnímáme uprchlíky současné. Oves (Avena sativa) jako nejmladší kulturní obilnina se dobře ujal v zemědělství především severní Evropy a v Rusku. Koně, jimž se nasype do píce, podle lidových písní „skáčou hopsa“. Ale i v našem jídelníčku je oves užitečný a dobrý. Zvláštní kategorii pak tvoří kuchyňské výrobky z fermentovaných ovesných vloček. Například takové ovesné sušenky
(2015) *** O ovesné kuchyni píšeme už podruhé, protože zrno této jednoleté trávy obsahuje vedle energeticky významných sacharidů i bílkoviny (avenin), vlákninu, tuk, vitamíny skupiny B a minerální látky. Pomáhá diabetikům, snižuje cholesterol, zažívací a dokonce prý i dýchací potíže. Při fermentaci enzymy a později tepelná úprava naštípou složité škroby a bílkoviny. Vločky sice tak získají poněkud „poslintaný“ vzhled, ale právě gelovité látky je učiní o hodně stravitelnější.
Umíte z fermentovaného ovsa připravit pudink?
Proč ne, a nebude to žádná novinka, protože věc uvařená na stejném základu je pod názvem flummery doložena k roku 1623 z Walesu. Estonci, do jejichž národní kuchyně také patří, tento ovesný puding nazývají kaerakile. Na tento originální ovesný dezert budete v první řadě potřebovat půl litru ovesného kvasu. Z toho se vyrábí i původně orientální osvěžující nápoj boza, o kterém (a o ovesných kaších) jsme psali ZDE. Dále upotřebíte pět deka ořechů, dvě vajíčka, podle toho, co máte med či cukr, a také špetku soli. Hodí se vám na ozdobu také nějaké drobné ovoce a máta. Ořechy umelte, smíchejte je s kvasem a na mírném ohni se špetkou soli vařte. Hmota celkem rychle zhoustne a krásně zesklovatí. Míchat to ale vřele doporučujeme soustavně, protože pudink má snahu chytit se dna hrnce a nepustit. Do chladnoucí směsi zašlehejte dva žloutky. Na střed navršte ovoce, které máte po ruce, čerstvé, nebo kompotované. A co vám ještě zbylo? Dva bílky. Z nich udělejte sníh. Oslaďte ho a přizdobte jím ovoce na pudinku. A komu je to pořád tak nějak málo nóbl, ať do sněhového kopečku vetkne lístek máty!
Letní polévky čili ovesná okurková
O prapůvodu studených ovocných polévek jsme napsali ZDE. Jejich užitečnost během horkého léta je prokazatelná i mimo archaicky rurální prostředí, protože stejně jako dávným žencům chutnají i nám po návratu od rybníka nebo z výletu. Samozřejmě můžete jako její základ použít i ovesný kvas. V takovém případě budete potřebovat na půl litru kvasu dvě polévkové lžíce zakysané smetany a nějakou tu okurky. 
Použít můžete obyčejnou polní, nebo asi tři rychlokvašky (o jednoduchosti domácí výroby těchto tak řečených kvašáků jsme psali ZDE. V hrnci nechte ovesný kvas přejít varem, aby mírně zhoustl, a do něj prostě nastrouhejte kvašáky. Na koho by těch nakyslých věcí již bylo moc, nechť tam vrazí obyčejnou okurku – není to ono, ale rozhodně neudělá nic špatně. Celé to zjemníte vmícháním zakysané smetany (shora uvedené množství je pouze orientační), osolíte s mírou, protože rychlokvašky bývají dost slané, opepříte a po vychlazení na talíři ještě posypete trochou kopru. Kopr je klasika, ale my máme na fotce kolečka pórku. Dóst dobrý… Polívka, jak říkaly prababičky, je totiž grunt. V horkém létě ke štěstí víc jíst věru netřeba…
Z kvašeného ovsa i ovesné sušenky
Nakonec ke kvasu, o kterém jsme psali výše, něco malého ovesného k zakousnutí. Z deseti deka fermentovaného ovsa rozmixovaného s ořechy, skořicí a špetkou soli a smíchaného s trochou másla, vanilkovým cukrem a jedním žloutkem, uděláte hustou kaši, kterou necháte v chladu odpočinout. Zbyl vám bílek, který proměníte na sníh a smíchaný s prdopečem zamícháte do kaše. Lžičkou nakladete na plech se silikonem, pečícím papírem, anebo jen vytřený včelím voskem. Pečte při sto osmdesáti stupních do zlatova asi pětadvacet minut. Valaši tyto sušenky místo práškem kypřili kváskem z droždí. O popularitě jejich ovesných „pagáčů“ svědčí masopustní popěvek, který jsme objevili na stránkách, věnovaných různým pochoutkám z ovsa: „Ovesné pagáče, ovesné slíže, kdo nám neotevře, ať nám řiť vylíže…“ Ovesné sušenky chroupeme jen tak. Nebo v neutrální podobě bez vanilkového cukru je můžete podávat se zavařeninou, s pomazánkou z tvarohu či s Lučinou. Co a jak komu chutná – oves sám o sobě bujnosti dodá a prospívá s výjimkou celiaků – alergiků na lepek – prostě všem.