Recept na domácí dušenou šunku

Posted on by

Domácí dušená šunka právě vytažená z šunkovaru

Dnes si řekneme, jak na domácí dušenou šunku. A začneme zdaleka. Zdá se, že s nápadem solit maso, aby vydrželo, přišli Keltové. Nasolené se vařilo, sušilo nebo udilo. Chutnalo také římským dobyvatelům Galie a tak na svět přišla šunka. I my Češi a Moravané jsme měli chlupaté jazýčky a šunka v nabídce mistrů řeznických proto nechyběla. S vykostěnou prasečí kýtou dělali to, co řezníci jinde, až pak v roce 1857 přišel uzenář Franta Zvěřina na to nechat vepřovou kýtu marinovat nevykostěnou. Pražská šunka od kosti se stala kulinární vyhlášenou značkou.

Continue reading →

Dláta

Posted on by

Dlát existuje cela řada typů a každý ten typ je určen pro určitou operaci. Na výběru a kvalitě dláta závisí do značné míry, jak snadno a dobře vyrobíme konkrétní spoj, anebo v případě vyřezávání, jak nám půjde práce od ruky. Jinými slovy lze říci, že k úspěšné práci potřebujeme kvalitní a ostrá dláta.

Continue reading →

Jak na křížaly

Posted on by

křížaly

Už v hodně dávných dobách naši předci oceňovali, že jablko v sklepních podmínkách poměrně dlouho vydrží, některé druhy dokonce přes celou zimu až do jara. Nebo i déle, protože se lidé jablka poměrně brzo naučili sušit na křížaly. Byly nejen pamlskem pro děti, ale i sladidlem a součástí řady receptů podobně jako sušené švestky. Ovšem začali si podle historiků lidé s křížalami už pod Kavkazem – v Persii a v Arménii. A pokud vám vrtá hlavou jejich české pojmenování křížaly, nabízíme vysvětlení hned dvě. Mohlo by vycházet od starého slova „križati“ čili „krájet“, nebo od křížku, který se může objevit po rozkrojení jablka v jeho jadřinci.

Continue reading →

Tkaní na tkalcovském stavu

Posted on by

Tkaní je textilní technika jen s mírnou nadsázkou stará jako lidstvo. Slouží odborně řečeno ke zhotovení tkanin křížením osnovních nití s nitmi útkovými. Tuto činnost si lidé již od sedmého tisíciletí před naším letopočtem usnadňuje nástrojem zvaným tkalcovský stav. V současné době se ruční tkalcovské stavy využívají převážně v malovýrobě a zájmové činnosti pro tkaní běhounů a předložek, hadráků, gobelínů a dalších bytových textilních doplňků. Zkusit si práci i s takovým malým tkalcovským stavem představuje zážitek.

Continue reading →

Svatomartinské podkovy a některé divné zvyky

Posted on by

To se kdysi v Česku sežralo hus! Jen si to vemte: svatováclavská husa, michalská husa a než se člověk oklepal, husa svatomartinská. Ti, kterým nezbylo než olizovat kosti, si Martina raději spojili se světcem, symbolizujícím svým bílým koněm sníh, mráz a blížící se konec rozvernosti a hodokvasů. Kdo neměl na husu, zadělal těsto a svatomartinské podkovy byly na světě. Je třeba si ještě užít! Přísný adventní půst už byl na dohled.

Continue reading →

MÝDLOVÉ OŘECHY – ořechy to nejsou, ale mydlí jako ďas

Posted on by

Ačkoliv jejich lidové (a obchodní) pojmenování – tedy mýdlové ořechy – nás může přivést k omylu, ostatní zprávy o nich ani moc nepřehánějí. Správně se jedná o plody mýdelníku a nikoliv ořechovce (jak se také někde píše), a skutečně pro některá praní , tedy nikoliv univerzálně, představují v naší domácnosti dost dobrou a rozhodně ekologickou alternativu.

Continue reading →

Barvení vlny (jak to babičky nedělaly)

Posted on by

Dostali jsme pytel angorské vlny. Měkounká, heboučká, jen barva taková nijaká béžová. Výhodou daru bylo i to, že vlna ještě nebyla smotaná do klubíček, její obarvení se proto samo nabízelo. Na první barvení jsme zvolili umělá barviva, jež by měla být, při dodržení předepsaných postupů, zárukou solidního výsledku. Ale příště jsme  se rozhodli jít i do rizika a zkusit „babičkovské“ přírodní barvení.

Continue reading →

Barvení našich babiček

Posted on by

Antika nebyla bílá, středověk temný, ani národní obrození klasicisticky střízlivě šedé, jak by se nám mohlo zdát: historie prostě byla strakatá. Prokazuje to průzkum ztracené polychromie soch ze starého Řecka i těch na Karlově mostě, a že si je jinak než jak vypadají dnes představit neumíme, neznamená, že nebyly barevné. I lidé se oblékaly pestřeji, než bychom si myslili. Jak to dělali a čím látky barvili, když ještě nebyla „Duha – šatů vzpruha“ ani jiné zázraky chemie? Jak vypadalo barvení látek a materiálů za našich babiček?

Continue reading →

Listovka čili Co se shrabaným listím

Posted on by

podzim

Toulání lesem je krásné. Mezi šikmými pruhy světla a holými kmeny občas plavmo zakrouží padající list. Vůně je vlhká, šimrá chloupky v nose, trochu připomíná hřbitov a propadlé hroby. Tak je cítit tlející listí, houby, plísně a organismy, žijící v půdě. Už jste očichali žížalu? Je to ono – přesně tak voní i vynikající listovka, kterou můžeme vylepšit půdní poměry na naší zahrádce. Nebude nás stát ani moc práce. Příroda na ní tak zvaným studeným procesem tlení promění listí, které jsme shrabali a pravděpodobně by ho jinak spálily sousedům k zlosti na čoudící hromadě. Kouř by se v bezvětří ukládal ve vrstvách na krajinu jako písek na dno řeky. O zázračnou listovku bychom přišli.

Continue reading →

Chválíme dobře nasolený bůček

Posted on by

syrovy-bucek-s-kuzi

Štítivé grimasy, jímž mediální zdravovědci zahrnují bůček, jsou liché a dokola omílané výtky ze strany politických dietologů jsou také k smíchu. Netřeba být zrovna odborníkem na obezitu a stačí bez ideologické mlhy před očima navštívit plovárnu, abyste zjistili, že výdobytky „bůčkového socialismu“ jsou s „hamburgerovým kapitalismem“ nejen srovnatelné, ale že v tomto směru zřejmě brzo  doženeme a pak porazíme na hlavu i nejtlustší Ameriku. Jenže: vepřový bok má u nás v současné drahotě pořád cenu vcelku „jedlou“ (BEJVÁVALO) a navíc: kdy jste naposled viděli extra prorostlý bůček? Prasata co jdou na porážku nestačí  ani pořádné sádlo nabrat. Při pojídání v rozumné míře nám nasolený bůček ublížit nejspíš opravdu nemůže.

Continue reading →

Polský plot jako obrubník

Posted on by

Po časně středověkých hradištích nám zůstaly tu a tam měkce zaoblené příkopy a valy. V takové časem ohlazené podobě by valnou překážku pro útočníky nepředstavovaly. Některé valy ale nebyly jen sypané, ale měly kamenné jádro. Konstrukcí hrázděných nebo zděných hradeb nezbylo moc. Dřevěné prvky, které ztrouchnivěly nebo shnily, umí archeologové zrekonstruovat podle kůlových jam anebo mladších stavebních analogií přežívajících třeba na vesnicích. My se podíváme, jak bychom na zahradě mohli použít tak zvaný „polský plot“.

Continue reading →

Jak na pečivo a chléb se záparou

Posted on by

chléb-se-záparou

Jedlíci chleba a některých druhů pečiva (ne ale všichni, jsou mezi námi i tradicionalisté) ocení, je-li střída pekárenských výrobků chuťově bohatší. Zvlášť když je to spojené s dalším kvalitativním posunem – prodlouženou trvanlivostí. Chleba pomaleji tvrdne, rohlíky či bulky jsou vláčnější. Jak na to? Celé kouzlo se jmenuje zápara a my si proto upečeme chléb se záparou.

Continue reading →

Mech na střeše

Posted on by

Na střechy vystupují hvězdáři a slídilové pronikající svými dalekohledy do vesmíru i do soukromí lidí. Kdysi též půdaři, kradoucí ze šňůr sušící se cejchy a lajnuchy. Dnes blázni, zamilovaní romantici a náměsíčníci. Dvakrát do roka by měl ovšem střechu přehlédnout i majitel rodinného domku, alespoň po skončení zimy chatař nebo chalupář. Není to žádná rozkoš (obzvlášť pokud trpíte závratěmi), ale je to nutné. Jednak získáte průběžnou informaci jak na tom střecha je, jednak můžete zasáhnout, protože mech na střeše může „domácím“ připravit pěknou patálii. Mechové chaloupky jsou půvabné jenom v pohádkách.

Continue reading →

Práce na zahradě v listopadu

Posted on by

sběr padanek

Podzim se někdy rád dlouho ukazuje ve skutečně nádherných zářivých  barvách. Zároveň nám je ale jasné, že se situace může změnit velice rychle a příchod sněhu a mrazů na sebe nenechá dlouho čekat. V mnoha místech naší země již máme první přízemní mrazíky za sebou. Ty by nás měly inspirovat k urychlenému dokončení posledních příprav zahrady na zimní spánek. 

Continue reading →

Dušičky – až přijde tma a začnem se bát…

Posted on by
Náhrobek, foto med

Odkud se vzalo světlo svíček, které na přelomu října a listopadu vytváří nad tichými nekropolemi – městy mrtvých – podivnou auru? Proč chodíme na hřbitovy právě v tyto dny? V našich zeměpisných šířkách se zádumčivou náladou souzní zpravidla i počasí, mlha a vůně tlejícího listí. Keltové věřili, že o svátku Samhain k zapáleným hranicím přilákají duše lidí, kteří během roku z tohoto světa odešli, ale stále čekají, až se jim otevřou brány Věčnosti. S tím souvisí jak trochu bláznivá halloweenská tradice svítících dýní, tak den po svátku Všech svatých i Památka zesnulých čili Dušičky – až přijde tma a začnem se bát….

Continue reading →

Tis a dušičkové věnce

Posted on by

tis červený

Pokud vás zajímá morbidní důvod, proč byl vysazován na hřbitovech od nepaměti tis, vězte, že k tomu naše předky vedla vynikající schopnost jeho hustých větví dobře zachycovat hnilobný dech zemřelých, který z hrobů stoupá po západu slunce. (Nejspíš jste si doposud mysleli, že je to mlha. Omyl.) Tis ale není jen a pouze hřbitovní dřevina. Nelze mu upřít vznešenost. Vždyť sídlo severských bohů Asgard je hned za duhovým mostem také obklopené tisovým lesem. Ale pozor – kdo pod tisem usne, zemře. Strom často s více kmeny a uvnitř vykotlaný tak, že nelze podle letokruhů dobře spočítat jeho věk, si pro jeho plody oblíbili traviči, kteří jimi odpravili keltského krále Catibula, a také vojáci, protože v jeho šťávě máčeli ostří mečů a hroty šípů.

Continue reading →

Kašle jak starej Rychnovskej…

Posted on by

mlynář a jeho dítě

Tak to prostě je: spisovatel píše rukama nohama, lidé hltají jeho romány, povídky a dramata, v gramotné společnosti se o nich mluví a přečíst nebo vidět od něj všechno a dokázat o tom pohovořit je prostě „in“. Po čase ze slovutného autora zůstane jedna kniha nebo divadlo, často ani to ne, někdy přežije citát, možná věta – a ještě k tomu vytržená z kontextu. A nebo scéna či charakteristická postava. Třeba kašlající starej Rychnovskej…

Continue reading →

Jablko jako pentagram pro štěstí a zdraví

Posted on by

sklizen jablek

Když ho příčně rozkrojíte, objeví se vám hvězda, která v magii nese vždy silné poselství – to podle toho, zda stojí na jednom nebo dvou cípech. U rozpůleného jablka to ovšem nepoznáte. Když do něj kousnete, budete osvěženi, zaženete hlad a v soustu obsažené jednoduché cukry probudí vaši energii. Jablko, které utrhnete z větve a nesete si ho v kapse, zároveň může po snědení průjem či zácpu proměnit téměř ve svůj opak, tedy zmírnit zažívací potíže. Má v sobě antioxidanty, takže brání imunitu, a odevzdá nám i relativně málo kalorií.

Continue reading →

Nejen o limounech čili Tajnosti kandování

Posted on by

Slupky do smetí? Ale kdeže! Vymáčíme je, oškrábeme a prosladíme. Na Vánoce je třeba se připravit, přičemž s některými věcmi je opravdu lépe začít dříve, nežli později, prostě proto, že potřebují čas. Nejen jako osobitá vánoční cukrátka, ale především do pečiva se výborně hodí kandovaná kůra z citronů a pomerančů. Jejich spotřeba v našich domácnostech v době mlh a plískanic zpravidla stoupá. Kandování jako práce je trošku piplavá a lepivá, leč nesporně voňavá. 

Continue reading →