Sodovkáři, kteří se tetelili hrůzou, že coca a pepsi cola je svorně zcela převálcují, si mnou ruce. Výroba klasického malinového nápoje s bublinkami zase trhá rekordy a začali ji proto hospodským nabízet i některé pivovary. Na chuť malinovce přicházejí i generace, které už nemají sladký červený voňavý a do nosu trochu štípající nápoj spojený s vesnickou babičkou, prázdninami a zavařováním. Legrační přitom je, že maliny z našich zahrad často proměněných v relaxační prostor s grilem a bazénem skoro zmizely. Sice nevyžadují moc práce, ale nejsou zřejmě pro naše sídla patřičně reprezentativní. Škoda.
Polské pohlednice
Prázdniny otevřou léto. Vidíme, jak většina z vás odškrtává položky z cestovní mapy: Jasně – „jestliže je úterý, musíme být v Belgii“, (ale spíš v teplejších krajinách a bez turistického dostihu, jen s lenivým povalováním na pláži). Ovšem už tak říkajíc za humny toho můžete najít spoustu zajímavého a taky krásného. Netajíme, že máme slabost pro Polsko. Z důvodů kulturních i historických, i z toho, jak se prolíná co je podobné, a co je někdy zaskakujícím způsobem odlišné.
Continue readingTři morytáty o čapích hnízdech
Jaro, Velikonoce a přílet čápů (Ciconia ciconia nebo Ciconia alba) patří k sobě, protože první potvrzuje druhé a podmiňuje třetí. Pravidelnost cestovního řádu našich čápů napříč dvěma kontinenty je udivující stejně jako fakt, jak nebezpečnou cestu a kolik času musejí zvládnout pro to, aby zde a nikde jinde obnovili svůj rod. Tak nějak to bere u srdce, když si člověk uvědomí, že se trmácejí vzdušnými proudy a napříč povětrnostních front, i když jinde a blíž jejich zimovišti mají víc žab, přátelštější počasí i lepší vládu… a tak.
Práce na zahradě – prosinec
Závěrečný měsíc roku bývá spojen s nástupem zimy a sněhovými srážkami. Prosinec na zahradě nám práce moc nepřinese, ale s rukama v klíně bychom sedět neměli. Pokud mrzne, můžeme v teple dílničky čistit, promazávat a opravovat zahradní nářadí. V bezmrazých dnech prořezáváme dřeviny, přehazujeme kompost a kontrolujeme, zda je všechno v pořádku. Ozdobou zahrady jsou v tomto období zejména jehličnany a cesmína a keře s barevnými plody nebo kůrou.
Vychytávky s vlnovcem
Vyměnit staré trubky u bojleru nebo převést vývod vody na druhou stranu místnosti – kdo z majitelů domu či bytu tohle někdy neřešil? Jenže se to lépe řekne, než udělá. I když jde o drobnou práci, bez patřičného nářadí ji prostě nezvládnete. A tak nezbývá, než najít šikovného instalatéra a čekat, až na nás v jeho diáři přijde řada.
Cypřišek Lawsonův a jeho aromatické dřevo
Víte, co z obyčejné zahrady vykouzlí neobyčejnou? Kromě nádherných barevných květin a pestrých záhonů jsou to i tvarované okrasné stromy. Stále váháte, který je pro vás nejvhodnější? Prohlédněte si cypřišek Lawsonův a zkuste o tomto krasavci popřemýšlet.
Katastrofa parníku Eastland
Průmyslové Chicago přitahovalo jako magnet spoustu lidí. Velké množství jich přišlo ze střední Evropy. Tragédie lodi Eastland připravila o život i 220 Čechů a stala se tedy historicky největší ranou naši krajanské komunitě. Přesto o ní víme málo. Odehrála se 24. července 1915, tři roky po potopení legendárního Titanicu, v přístavišti na Chicago River.
Domácí potopa a jak jí zabránit
Chleba padá na zem namazanou stranou, to víme. Ale pokud si někdo láme hlavu nad tím, proč stará hadička třeba pod dřezem praskla zrovna, když jsme na dovolené anebo v noci, kdy spíme, nemá to se zlomyslností předmětů ani téměř bezchybně fungujícím zákonem schválnosti nic společného. Prostě dožila.
Kvete lípa!
Před tím, než se počasí zbláznilo a jaro bylo dlouhé celých čtvrt roku, tedy ještě před érou oteplování, v čase, kdy se červen zlomil do léta, přicházely s vůní kvetoucích lip i prázdniny. Poláci mají po lipách pojmenovaný až červenec – lipiec, ale i tam u Baltu nebo v Mazurském pojezeří mohutné aleje spojující bohatá hospodářství dávných východopruských junkerů rozkvétají teď už na sklonku června. To je doba, kdy lípy mezi hrází Bělečského rybníka a roubeným mlýnem, který už není, nezpívají bratrské žalmy a oněmí, protože včely se pasou jinde. Podle pověstí ve mlýně přenocoval Komenský a v duté lípě se ukrývali tajní evangelíci.
Pronájem bytu Jihlava
Když jsem se před pár lety nastěhoval do Olomouce, myslel jsem si to, že to bude již napořád. Věřil jsem, že se tam usadím, pořídím si byt, časem si k němu pořídím zahrádku a zůstanu zde až do důchodového věku. Dnes, když zde bydlím desátým rokem, se mi zastesklo po rodné Vysočině, po kraji, kde jsem se narodil, vyrůstal a strávil jedny z nejkrásnějších let svého života. Po dlouhém přemýšlení, zvažování všech pro a proti, jsem se nakonec rozhodl přestěhovat se nazpět.
Babské rady proti chřipce
Bacily ani viry bychom si jistě dobrovolně k tanci nevybrali, ani vidět nejsou, ale dokážou s námi pořádně zatočit. Je na ně spousta účinných léků, které je chemicky zničí. Proti problémům z nachlazení můžeme použít spoustu přírodních prostředků, které vesměs máme v kuchyni. Při podezření na něco vážnějšího jděte rozhodně k lékaři, ale při typických jarně podzimních infekcích pomohou babské rady na chřipku – i když ve světle nových poznatků ne všechny.
Nová podlaha do kuchyně
Před pár lety jsme se nastěhovali do našeho bytu. Byt jsme si tehdy zakoupili od původní majitelky, postarší paní, která se přestěhovala do domova pro seniory. Vybavení, které po majitelce v bytě zůstalo, jsme si do začátků nechali. Jenže jeho stáří odpovídalo věku původní majitelky, a tak jsme se rozhodli, že si byt postupně zmodernizujeme a zrekonstruujeme. Nová podlaha do kuchyně bude prioritou.
Continue readingBrno: zmrtvýchvstání baroka
U brněnských Jezuitů zachraňují baroko čeští a němečtí studenti, budoucí zruční restaurátoři. A to nejen barokní lavice, protože kostelní mobiliář je mnohem rozmanitější. Jen letos mu věnují čtrnáct tisíc hodin práce. Využívají vstřícného postoje svých škol a možností evropského unijního programu Erasmus. To je dobrá zpráva, kterou přinášíme. Ta další je o mariánském kostele, kde se to všechno děje, a v nadsázce se zmíníme i o možném užiti brněnské mluvy anóbrž hantecu.
ŘEŘICHA: trochu opomíjený lék i koření
K naší škodě si na drobnou řeřichu setou (Lepidium sativum) vzpomeneme tak jednou do roka, a to zpravidla před Velikonocemi, když zjistíme, že nemáme na stůl „nic zeleného“, protože jsme si zapomněli dát včas naklíčit osení. Zachrání nás skromná řeřicha, která bude vypadat dobře od vysetí už ani ne za týden. Natolik máme řeřichu svázánu s jarními svátky, že si ji zpravidla umíme představit jen v souvislosti s vejci: malovanými i nemalovanými. Což je škoda. Je totiž nejen dekorativní, ale hlavně zdravá a dobrá.
Pražským Podolím s knížkou tak akorát do kapsy
Písničky mají tu vlastnost, že musejí uvíznout v uchu a zůstat tam. Odvěký spor básně a pravdy je posílen o rým a ještě přízvučné a nepřízvučné slabiky. Takže se někdy skrze píseň dozvídáme neskutečné věci a svět v nich je jiný, než je. Kupříkladu o pražském Podolí bychom mohli získat dojem, že se tu chlastá a škarpy jsou plné zabitých falešných hráčů. Leč neupilo se zde víc líných skautů (Olympic), než jinde. Otevřené příkopy natož stoky (Ivan Hlas) zde též třeba hledat s lupou – snad nahoře na kopci u rasovny, která tam už není (což jistě ví i Marie K). Přesto nám s texty spojené melodie dost možná budou znít v hlavě, až se Podolím s knížkou Václava Proška budeme toulat. A nebudeme se zlobit, že všechno je jinak.
Kámen v domě čili O pyramidách a kuchyňské desce
Když říkáme pyramidy, myslíme pyramidy, a když kuchyňský stůl, myslíme jeho pracovní desku. Co ale mohou mít společného? Například materiál. Kámen je v našem vnímání synonymem trvanlivosti hraničící s věčností – jako pyramidy. Ale jaký kámen? I umělý. V kterémžto tvrzení není nic proti smyslu pyramid, neboť se ukazuje, že některé věci mohou být jinak, než jsme si léta mysleli (- ale k našemu dobru).
Zlatovlasá holka forzýtie
Forzýtie čili zlatice je sice symbolem jara, ale sázíme ji nejčastěji na podzim a její rychlená větvička jako barborku často mezi našimi okny září v zimě o Vánocích. To je dost důvodů, proč o ní psát, i když jako keř nevyniká po většinu roku ani tvarem, ani barvou olistění. Navíc si ji spousta lidí plete. „Jé, hele, už kvete zlatý déšť!“ radují se z poselství zlatice, jež nám neklamně ohlašuje jaro. (Jenže tohle pojmenování správně patří štědřenci…)
Konec peřin a moderní lůžkoviny
Naducané peřiny co vypadají jako z filmové pohádky? Kde je jím konec – vždyť už v nich nejspíš nespí ani prababička. Vypadaly báječně, ale když provlhly, mohl si člověk udělat představu, jak mu bude pod náhrobní deskou. A stonat v nich, srkat horký čaj s medem, polykat acylpirin a potit se jako mezek, mělo k pohádce také daleko. Nahradily je praktické, ale hlavně pohodlné prošívané pokrývky. Všechno je na nich lepší, dokonce se i snáze stelou. Často zůstalo peří jen v našich polštářích, neboť s jeho jen těžko plnohodnotně nahraditelnou poddajností a měkkostí se přece jen loučíme neradi.
Pozor na žihadla čili včely, vosy a sršni útočí
Hrůzostrašné holywoodské historky o útočících včelích rojích mají reálný základ, protože zkřížené brazilské včely se v Americe při svém postupu na sever nějakými hranicemi nenechávají omezovat. Nebezpečná je i sršeň asijská, kterou Francouzi náhodně přivezli v kontejneru s bonsajemi a teď se šíří rychlostí sto kilometrů za rok. Zabíjí včely a útočí i na lidi. A psát o tom, jak bolestivě nás dovedou v čase zrajícího ovoce zřídit vosy, je nejspíš zbytečné.
První pomoc když vás uštkne zmije
Smrtící zařízení příslušníků čeledi zmijovitých z podřádu zmijovců je prý dokonalé. Když had rozevře tlamu do úhlu sto padesáti stupňů, horní patro vyjede jako na šínách a za ním se vztyčí skládací jedové zuby. Do této rodiny lovců patří v Evropě až za polární kruh a v Africe širší rodina zmijí a v obou Amerikách zlopověstní chřestýši. V Asii se jejich teritoria prostupují. Zmije obecná (Vipera berus) je náš jediný jedovatý had. Jako kriticky ohrožený druh a součást přírodní rovnováhy je přísně chráněná. Přes neblahou pověst by ji zabil jen hlupák.