Při našem volném seznamování s tím, co je co a k čemu to slouží jsme se dostali k pásové brusce. Je to zdatný pomocník – brousí dřevo i jiné materiály brusným pásem. Tím je dáno i hlavní použití. Brousíme jimi desky, trámy, latě a jiné rovinné plochy. Ale také s nimi můžeme odstraňovat rez z kovových ploch. K broušení brusnými papíry nebo plátny používáme podle účinnosti různé druhy brusek, ale právě pásovými bruskami dosáhneme na rovině největšího úběru.
Continue reading
Historie obyčejné cihly je s jemnou nadsázkou stejně dlouhá, jako neobyčejná historie lidské civilizace. Psali jsme v Našem hobby o vepřovicích a domečcích z hlíny (ZDE) i o alternativních stavbách ze slámy (ZDE), a rozhodně se budeme netradičním stavebním materiálům a technikám věnovat i nadále. Jen jsme tak nějak v hledání alternativ pozapomněli na tisíciletý základ stavitelství, totiž vypalované cihly. Tyto děti vepřovic sušených na slunci jsou z toho – co víme – staré šest tisíc let.
Pro milovníky hádanek co všechno může znamenat slovo „kočkopes“ máme otázku. Zdalipak víte, co vznikne, když do jednoho přístroje spojíme rotaci a vibraci? Přece Kočkopes velmi užitečný! Excentrická bruska využívá, že s otáčejícím se brusným papírem budeme mít větší úběr materiálu. A naopak s nepravidelnými vibracemi dosáhneme jemného broušení s malým úběrem. Na pohled pracuje jaksi šejdrem, ale ve výsledku skvěle.
Continue reading
Když se někde vine pořádná fronta, říkáme, že ti lidé stojí ve štrúdlu. Vídeňáci praví, že se někdy i čas táhne jako štrúdl a narážejí tak na technologii výroby tradiční pochoutky. Slovo je to původem rakouské a populární tažený závin na sladko má rodokmen vpravdě c.k. rakousko-uherský. Je totiž pečivem ryze středoevropským, na něž by si mohly nárokovat autorská práva Praha (závin), Vídeň (Strudel) i Budapešť (rétestészta). A bez zajímavosti také není, že pekaři nazývají jeden každý závin štrúdl nohavice.
Tato speciální technologie ražby se v profesionálním vydání dělá razící formou za vysokého tlaku, a to buď do kvalitního (často ručního) papíru, nebo do dobře vydělané kůže. Tisk je tedy bezbarvý, ale plastický. Nejčastěji se jedná o jednoduchý motiv, ozdobný prvek, ornament či logo. Aby byl slepotisk výraznější a svým způsobem slavnostnější, můžeme ho oživit třeba glitry.
Mafl je ideální pomocník pro dlouhé, přímé i příčné řezy. Tato pila totiž rychle postupuje řezem ve dřevě – a podle typu použitého kotouče také v jiných materiálech. Dokonale zvládá řezání plného dřeva, desek s tvrdými vlákny, třískových desek i laťovek, hliníku i umělých hmot. Výhodné je, že ji můžeme zanořit do materiálu bez předchozího naříznutí a také řezat na pokos, což ocení zejména truhláři. Na rozdíl od pil kmitacích však kotoučový mafl neumožňuje řezy po křivkách.
Kdysi to byla zcela nenáročná zábava, při dnešních cenách brambor se s trochou nadsázky jedná o docela luxusní kratochvíli. Brambory mají nejen mnoho jmen (namátkou zemák, kobzole či erteple), tvarů, chutí a možností kuchyňského zpracování, ale i vlastností ne k zahození pro jiné způsoby použití. Například se hodí k výrobě nenáročných hraček a k prvním pokusům našich malých o vlastní tvorbu. Zkusme bramborová tiskátka! Když se jim výrobek zrovna úplně nepovede, žádná zásadnější škoda nevznikne, hodíme ho do hrnce a sníme.
Betonovat stropy nemáte-li patřičnou zkušenost způsobem „udělej si sám“ doporučit nelze. Takové velké akce jsou spíš záležitost pro stavební firmu s náležitým technickým dozorem. Ale drobnějších tvůrčích a stavebních činností, rekonstrukcí a úprav při nichž použijeme beton je hodně. Beton je totiž v mnoha ohledech velmi vděčný materiál. Ale umíme s nim zacházet tak, jak se má?
Do módy opět přišly výrobky z ručně upředené vlny. Zájem vyvolává, na rozdíl od vlny strojově zpracované, záměrně nepravidelná tloušťka příze, na níž jsou navíc nopky. Za takové předení by dříve přadlenu nikdo nepochválil, příze měla být hladká a stejnoměrná, ale o to méně můžeme mít obav se do předení pustit sami.
Naši předci stavěli své domy z lomového kamene i přitesaných kvádrů. Takový dům neshořel, ale zase byl studený. Ale i v pozdějších budovách z cihel se z kamene používaly schody a nějaký čas i překlady nad okny či ostění dveří. Byl ovšem těžký, no – jako kámen. Tak se z našich domovů vytratil, aby se k nám dnes kámen vracel jako vítaný přírodní materiál – používáme ho při rekonstrukci bytových jader, v kuchyních, koupelnách, kryjeme jím podlahy a stavíme z něj krby. Nechodíme pro něj do lomu, ale do prodejen stavebnin nebo hobby marketů.
Při vstupu do domu většinou nejprve zaznamenáme pachový vjem: i proto jdou tak dobře na odbyt osvěžovače vzduchu v podobě sprejů, gelů, vonných tyčinek či olejíčků do aromalamp. Jejich těžká chemická vůně mnoha lidem ale nedělá ani trochu dobře. Asi nám dáte za pravdu, že není nad vůně přírodní. Navíc si je může připravit sami. Nejde samozřejmě o nějaké překrývání doslovného smradu (to je lepší prostě vyvětrat), ale o to, aby bylo dobře…
Stane se, že rakytníkový keř už ztratil listí a na sněhové pláni svítí neobyčejně jasnou červenou barvou plodů na trnitých větvích. A kolem keře bude určitě hlučno, protože ptáci si kulaté či soudkovité plody nenechají ujít. Ani my bychom určitě neměli otálet. Vždyť například v extrémních podmínkách Sibiře představoval pro domorodce rakytník řešetlákový součást jídelníčku bohatou na vitamíny. Babky šamanky se mu klaněly. V lidové medicíně jím domorodci léčili vředy, žaludek, ženské potíže a dokonce rakovinu.
Carving znamená ozdobné vyřezávání květinových motivů a trojrozměrných obrazců z nejrůznějších surovin, nejčastěji z ovoce a zeleniny. Toto umění vzniklo v sedmém století v Číně a rozvinulo se v Japonsku a dalších asijských zemích. V současné době prožívá v celém světě nebývalý rozkvět a zároveň je i vyhledávaným oborem v gastronomii. Carvingové květy se mohou stát neotřelou dekorací slavnostní tabule, například svatební či novoroční. Není to snadné. Když ale techniku dostanete „do ruky“, výsledky jsou překvapivé. Continue reading
„Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!“ …a nebo se raději podívejte do našeho inspiromatu. Už týden můžete NH sdílet prostřednictvím naši adresy na síti Twitter (to je ta s tím mrňavým modrým ptáčkem – ZDE). Denně by se na ní měla ukázat zajímavá rada nebo námět pro šikovné lidi. Od nás nebo ze spřátelených webů. Stačí si pípnout…
Když skončí sezona zahradních párty a grilování, bude lépe to, co jsme celé léto úspěšně odkládali „na zejtra“, konečně udělat. Žádné „zejtra“ totiž nebude. Bude zima. A pokud nejsme tak trochu šílení a nebo recesisté, po venkovním grilu do jara ani nevzdechneme. Výmluva, že mastnota a spáleniny gril celkem solidně zakonzervují, je lichá. Řečeno poněkud drsně, leč popravdě – kdo po sobě před zimou neuklidí, je prase. Bude ovšem nejspíš pramálo těch, kteří se do téhle práce pohrnou.
Sedláci byli proslulí tím, že jim bylo vždycky všechno špatně. Nejde jen o ceny na trhu. Moc nebo málo jim totiž svítilo slunce, případně málo či moc pršelo. Zle bylo, když se neurodilo a ještě hůř, pokud se urodilo moc. To se prý totiž příliš vyčerpala půda. Ale opravdoví houbaři také žijí s přírodou, jenže jsou to jinší braši. Vždycinky něco najdou a když už ne, vědí, že v lese je i tak krásně. A rozhodně si nikdy nestěžují na nadúrodu.
Prý se u nás začaly cukety pěstovat proto, že se tak rozšířila plíseň okurková, že ve Znojmě neměli co nakládat, takže se jako ke spáse obrátili k cuketám. Je zelená? Je. Je podlouhlá? Je. A konec konců je s okurkou i prokazatelně spřízněna. Coby náhražka sice dopadla bídně, ale jako samostatná zelenina se u nás zabydlela jako variabilní součást kuchyně použitelná k neuvěřitelnému množství úprav. Pěstovat tuto další příbuznou z široké rodiny dýní je přitom relativně snadné.
Horkovzdušná pistole vypadá – a v podstatě funguje – jako výkonný fén na vlasy. Děláme s ní ale jinší (a někdy i dost překvapivé) věci. Odstraňovat starou barvu z okenních rámu – no, prosím, ale upalovat na zahrádce odporné plzáky a nebo sterilizovat zeminu pro pokojové kytky? I to s ní jde. Pistole je také výkonný čistič od vosku a starých lepidel. Stejně tak s ní můžete svařovat novodurové trubky nebo podpalovat dřevěné uhlí v grilu. Práce s horkovzdušnou pistolí je prima – je to prostě šikovná věc s mnohačetným použitím.
Continue reading
Děti a mládež v tramvaji byly si dost podobné. Všechny zaměnitelné slečny měly dlouhé vlasy a drát v uchu. Některé patřily k sobě, ale spolu nemluvily – žily hlavně s drátem. Mlaďoši ve skejťáckých gatích s rozkrokem u kolen se očima vpíjeli do displejů svých komunikátorů, ti s manažérskými kravatami občas na nich něco vyťukávali. Všichni byli připojeni. A za tramvajovými okny míjel čas, lidé za výkonnostním limitem se klátili nad sedícími mladými hlušci a tak nějak vypadali mezi připojenými divně.
Podle vědců nás v současnosti obtěžují tři geneticky odlišné vši. Jedna se vyvíjela na našich přímých předcích – pralidech (Homo sapiens). Druhá zase na příbuzné vývojové větvi člověka v Americe (Homo erectus). Na člověka myslícího přelezla při setkání obou druhů v Asii, a to asi před třiceti tisíci lety. Vede to k poněkud odvážné teorii, že oba kmeny pralidí žily spolu a snad se i křížily. Nicméně zatímco Člověk vzpřímený se z historie ztratil, jeho veš zůstala a dnes je jednou ze tří genetických variet vlasové vši – Pediculus humanus capitis. Třetí mutace lidské vši žije pouze v Tibetu a Habeši). Veš je na nás přitom zcela závislá. Bez lidí by nepřežila.