Přímá bruska

Posted on by

Přímá bruska je nástroj, který velmi účinně odebírá materiál – dřevo, kámen i kov. Obrušuje vnější křivkové tvary a vybrušuje dutiny, k čemuž jako nástroje používáme stopková brusná tělíska. Přímé brusky dělíme na menší jednoruční a větší dvouruční.

Přímé brusky mají vysoké otáčky – 20 000 až 30 000 otáček za minutu, které při zatížení klesnou asi o jednu třetinu. Pracovní nástroj (stopková brusná tělíska, nebo výjimečně i stopkové frézy na dřevo a plasty) upevňujeme do kleštin na osu vysokoobrátkového elektromotoru. Technicky se přímá bruska skládá z vřetenu, vřetenové skříně, ložiskového víka, vzduchovodné vložky, motorové skříně, ložiska a spojky.

Continue reading →

Pěstujeme reveň rebarboru a co s ní

Posted on by

„Rhabarbarum vykládá se jako kořen z barbarské krajiny. Přinášíse z Indií, z Persie a z troglodytské krajiny, odkavad i jméno má. Neboť troglodyté Barbary sluli, že více brebtali a šeplali než mluvili, v jeskyních toliko bydleli a hadím masem se krmili,“ píše ve svém herbáři botanicus Jan Ondřej Matthioli. Rostlinu však chválí pro nesmírné léčivé vlastnosti, ale připojuje obrázek jiné rebarbory, než z jaké děláme znamenité koláče. Druhů této rostliny je totiž asi šedesát. Naše reveň rebarbora – též rebarbora kadeřavá  nebo zvlněná (Rheum rhabarbarum) je té zobrazené příbuzná.

Continue reading →

Přeslička – srdečný pozdrav z prvohor

Posted on by

přeslička největší

Říci o dámě, že pamatuje čas přesliček je neuctivé přesto, že je to už na první pohled zhola nemožné. Tu zvláštní dobu, kdy se tvořilo uhlí, zpodobil malíř Zdeněk Burian na obrazech bažin s pralesy přesliček a vážkami velkými bezmála jak helikoptéra. V magii je přeslička připsána Saturnu a jejím živlem je Země. Možná i proto prehistorický bylinný posel nesporně probouzí naši představivost. V pohádkách bují často i tam, kde trpaslíci dolují zlato. Tož má reálný základ, protože ho relativně velké množství dokáže z půdy vytáhnout. Nikdo z toho nezbohatne, ale léčitelé vědí, že právě proto působí přeslička také antirevmaticky.

Continue reading →

Oves podruhé, například sušenky a pudink

Posted on by

Když ještě byli naši vzdálení předci uprchlíky, přinesli podle některých badatelů ze své pravlasti do Evropy jako užitkovou rostlinu oves. V našem prostoru se Slované smísili s usedlými Kelty a Germány, kteří je podle všeho přijali přívětivěji, než jak my vnímáme uprchlíky současné. Oves (Avena sativa) jako nejmladší kulturní obilnina se dobře ujal v zemědělství především severní Evropy a v Rusku. Koně, jimž se nasype do píce, podle lidových písní „skáčou hopsa“. Ale i v našem jídelníčku je oves užitečný a dobrý. Zvláštní kategorii pak tvoří kuchyňské výrobky z fermentovaných ovesných vloček. Například takové ovesné sušenky

Continue reading →

Práce na zahradě – květen

Posted on by

V zahradě bývá v tomto období ráj – rostliny jsou již v plném rozpuku, květiny se předhánějí v květu, zeleň nových listů září svěžestí, bzučí včely… Pokud ale nezasáhnou tvrdou rukou Ledoví muži  a nespálí tu nádheru mrazem. To pak ve svém zoufalství jen tiše doufáme, že aspoň něco znovu obrazí. Na druhou stranu, jakmile Pankrác, Servác a Bonifác odtají, mělo by být vyhráno. Květen na zahradě nám vlastně otevře cesta do léta. Začíná plná sezona.

Continue reading →

Pampeliškové slavnosti

Posted on by

Petrovy kameny na jesenickém hřebenu, který je rozvodím Baltu a Černého moře, a jiná z temných kouzel nechvalně známá shromaždiště čarodějnic osiří. Místo šílených očí žhnout zde budou už jen v popelu doutnající oharky. Svítit na taneční louce budou jen pampelišky. Z tradiční Filipojakubské noci, sabatu letkyň na košťatech – těch strašlivých i krásných bosorek, vstoupíme rovnýma nohama do měsíce máje.

Continue reading →

O očistě ohněm

Posted on by

Některé mají na nose bradavici z níž roste kozí chlup, ale jiné jsou nad očekávání půvabné. A umí prý úžasné věci: udělat mohou bouři s blesky a hromobitím, vichřici i kroupy. Plaší koně a kravám ve vemeni sráží mléko. Dovedou uřknout i nenarozený plod a vůbec přivolávat nemoci. Sbírají bylinky a na lásku vaří lektvary. Jsou prostě jiné, což lidi dráždí. V méně tolerantních dobách končily tak řečené „čarodějnice“ v očistném ohni. Byly to pomatené ženské, báby kořenářky, ctnostné i prostopášnice – ona se už na mučidlech k čemukoliv přiznala každá. Pak už jí jen čekala planoucí hranice.

Continue reading →

Smrdí tu peklo? – Ne, cibule, totiž ŠALOTKA a OŠLEJCH!

Posted on by

Jako všechny cibule totiž ošlejch (Allium fistulosum) i šalotka (Allium ascalonicum) ve značné míře obsahují síru. Autor našeho prvního herbáře Matthioli jednotlivé cibule dobře rozlišoval, ale v jejich označení to měl proti nám jinak. „Cibule nachází se v několikerém způsobu,“ píše. „Jedna obecní a hlavatá slove, druhá srostlá a třetí aškalonyka. Cibule bílá není tak kousavá jako červená. Srostlá mívá spolu několik hlaviček srostlých, někdy devět, až do jedenácti, a taková chutnější bývá než jiná. Ta pak, jež slove aškalonyka, jest náš ošlejch.“ A basta.

Continue reading →

Dávné hromové koření je špargl čili chřest

Posted on by

Přídomek lékařský (Asparagus officinalis) má tahle rostlina právem. Pomáhá ledvinám, močovému měchýři, játrům a žlučníku. Vláknina je dobrá pro trávicí trakt. Obsahuje důležité esenciální aminokyseliny. Významně jsou v něm zastoupeny vitamíny A, B1, B2, C, E, niacin a kyselina listová, minerály draslík, fosfor, síra, vápník, hořčík, železo, mangan, měď a selen. Jedná se o špargl čili chřest. V kuchyni ovšem oceňujeme především málo čemu podobné chuťové vlastnosti této zeleniny.

Continue reading →

Opravená pohádka, zdravé bydlení a Proč stavět ze slámy

Posted on by

stavba ze slámy

Připomeňme si pohádku o tom, jak si tři prasata stavěla domy: první ze slámy, druhý z klacků a třetí z cihel. První dva domky drsňák vlk rozfoukal jako nic a prasata sežral. Na cihlový dům jeho mocný fuk nestačil, takže se dovnitř chtěl zkusit dostat komínem, spadl do kotle, uvařil se v polévce a prase snědlo jeho. Také vám mile pitomoučká pohádka s nádechem horroru připadá vůči stavbám pocházejícím z materiálu poskytnutého obnovitelnými zdroji nespravedlivá? Domečky ze slámy totiž  v mnoha ohledech splňují požadavky na zdravé bydlení. 

Continue reading →

Chléb náš vezdejší (4): Když se peče v římském hrnci

Posted on by

Voňavé bochníky z pece vytopené dřevem a umazané od sazí nic nenahradí – v takovém povzdechu není ovšem mnoho rácia – spíš jen skrytá nostalgie po dobách, kdy věci měly řád, jenž nebylo těžké pochopit, a kdy čas plynul proti dnešku zvolna. Ovšem i v podstatě neromantickým pečením v domácích podmínkách (třeba v římském hrnci) můžeme upéct skvělý chleba! Continue reading →

Závěsné květinové košíky

Posted on by

závěsný koš

Převislé pelargonie nebo jiné balkonové květiny se nádherně vyjímají  zavěšené. Použijeme květinové košíky,  květináče a další prostředky. Osazené nádoby jsme před tím, než se počasí zbláznilo, zavěšovali ven po „zmrzlých“, dnes už si netroufáme radit… Umístíme je přímo na verandu, terasu, do vchodových oblouků a na další místa, na nichž vyniknou – jen ne do průvanu. Dobře vypadají i ve větším množství – třeba zavěšené na uschlé větvi. Jen je dobré myslet na to, že je bude třeba zalévat, a nedávat je proto na šílená místa, kam bychom za nimi museli denně lézt po žebříku.

Continue reading →

Zkvašené ovesné vločky a laktobacily

Posted on by

ovesné vločky

„Dóóóst dobrou“ ovesnou kaši jsme si uvařili vlastně ze zbytkového produktu po výrobě osvěžujícího nápoje blízkého turecké a obecně balkánské boze.  Když jsme hledali analogie našeho objevu, jako obvykle jsme zjistili, že stejnou kaši jedí ve Skotsku už tisíc let. O fermentované ovesné kaši jsme psali ZDE. V následujících řádcích přidáváme něco lékařských zdůvodnění toho, proč a čím jsou zkvašené ovessné vločky prospěšné pro náš žaludek a střeva.

Continue reading →

PETÚNIE – Multiflora, Surfinie i Million Bells

Posted on by

petúnie, surfinie

„Něžná exploze!“ tímto obdivným výkřikem ocenil návštěvník naše okno. Udělalo nám to dobře. Bodejť…,  petúnie (petunia hybrida), která se nám toho roku opravdu mimořádně vyvedla,  patří mezi nejoblíbenější letničky, jimiž zdobíme truhlíky na oknech a balkonech i závěsné koše. Petúnie a surfinie jsou vhodné  i na záhony a rabátka. Pokud jim poskytneme vše, co potřebují ke zdárnému růstu, budou bohatě kvést po celé léto a leckdy až do prvních mrazíků.

Continue reading →

Boza a kaše z fermentovaných ovesných vloček

Posted on by

I záležitosti jednoduché a téměř každodenní musel někdo vymyslet. K tomu, abychom posnídali třeba fermentované vločky, je totiž potřeba mnohem víc operací, než prohnat ovesná zrna mezi dvěma válci. Přišli s nimi (a také s kukuřičnými lupínky) v devatenáctém století v Americe bratři Kelloggové. Horliví příslušníci adventistické církve vločky propagovali jako vhodný prostředek tažení za mravnější svět. Zařazení vloček do jídelníčků podle bratrů vedlo k větší pohlavní zdrženlivosti. Bože, jak jen se mýlili! – zvolali by současní výživoví odborníci. A nejen ve věci ovsa, brány nebe podle Kelloggů otevíraly například i vegetariánství a klystýry. Nicméně pravda je, že oba bratři překročili devadesátku, čímž se ve své době skoro dotkli hranice nesmrtelnosti.

Continue reading →

Šanta kočičí

Posted on by
Šantu nemají v oblibě komáři, švábi a prý také myši, zatímco na většinu koček má bezmála euforický účinek.
Šanta kočičí, foto med

„Kocurník od toho slove, že kočky a kocouři jej velmi milují, jedí ho a po něm se válejí… Všecka bylina jest silné vůně, až i hlavu uráží, v chuti jest kousavá a dobře hořká… Trhají jej, když kvete, a suší v stínu – toho však pilně šetřte, aby kočky k němu nemohly. Kocurník dobrý jest proti všem nedostatkům hlavy, prsí, žaludku, dává se v pití proti zastaralému bolení hlavy, proti závrati, shánlivosti, ztrnutí a šlaku, játra, ledví otvírá, průduchy jich vyčišťuje…“, psal blahé paměti botanicus Matthioli, protože kocurník, po našem dnes Šanta kočičí (a latinsky Nepeta cataria), je kytka starobylá.

Continue reading →

Chléb náš vezdejší (8): Co se to tu kutálí? BAGEL!

Posted on by

Není to nic velikého – v podstatě by se měl vejít do dlaně. Peče se z vymleté pšeničné mouky, ale módní vlny i sem zatáhly mouku žitnou nebo celozrnnou. Snad je to ku prospěchu zdraví, rozhodně ne však tradiční chuti. Tovární výrobci vylepšují bagely různě kořeněnými a bylinkovými chutěmi, vylehčují těsto vajíčky a zkrášlují glazurou a posypem, což dobře vypadá a lépe výrobek prodává. Bagel, který žmoulali haličští pejzatí Židé, to ovšem není. V Našem hobby jsme se pokusili najít počáteční chuť bagelu a pochopit, proč původně regionální pečivo udělalo doslova ohromující světovou kariéru.

Continue reading →

Voskování je staré jako pyramidy

Posted on by
Včely v úlech

Voskování představuje starý a stále dobrý způsob, který dřevo chrání a zároveň mu umožňuje dýchat. Znáte to – již staří Egypťané… Chtělo by se říct, že přírodnímu materiálu pomáhá zase přírodní produkt, protože vosk, který používáme, je buď rostlinného nebo živočišného původu. Neboť záhadně znějící slova jako carnabua nebo candelila patří vosku získávanému z tropických rostlin. A včelí vosk prostě vyrábějí včely medonosné (Apis mellifica) aby měly kde ukládat medovou snůšku a jejich královna své potomky.

Continue reading →

Ledvinová kúra – bříza, brusinky či pampelišky

Posted on by

pampelišky

Když jsme v klidu, proteče za minutu filtrem našich ledvin v průměru dva půllitry a ještě dvoudecka krve: pokud si ty nádoby postavíte na stůl před sebe a během minuty se je pokusíte vylít a znovu naplnit, bez notného bryndání to možná ani nestihnete. A tak to jde minutu po minutě, hodiny, dny a roky – až do smrti. Ta může přijít i proto, že ledviny už toho budou mít dost a filtr se ucpe. Buď náš orgán nahradíme jiným, nebo krátkodobě vypomohou chytré pumpy. Lze nějak pročitit a posílit ledviny? Příroda pomáhá. Na ledviny bychom si prostě měli dávat pozor, protože bez nich to zkrátka nejde.

Continue reading →