Za papriku (Capsicum annum) vděčíme jako za spoustu jiných věcí umíněnému Kolumbovi, který tak dlouho hledal Indii na západ od Evropy, až objevil Ameriku. Mořeplavec soudil, že dovážet pálivou papriku je stejně dobré, jako krást indiánům zlato, protože oblíbený indický černý pepř byl pořádně drahý. V řadě jazyků je proto název papriky od pepře odvozen. Podobně jako brambora ovšem paprika evropskou kariéru zahájila spíš jako rostlina okrasná. Když se pak ukázalo, že v kuchyni opravdu představuje poklad, tehdejší hlavní koloniální mocnosti při hledání, kde teplomilnou rostlinu pěstovat, rozšířili papriky a papričky prakticky po celém světě.
(2015) *** Renesanční botanik Petr Ondřej Matthioli papriku chválí a sděluje, že „kdo se tímto pepřem chce zaobírat, nemá se po něm po tváři a zvláště okolo očí mnoho drbati, protože pálí náramně a činí velikou bolest…“ Tvrdí, že cizokrajnou rostlinu lze pěstovat na chráněných místech i na severu. Skutečně jsou její první pole zaznamenána u nás na Moravě již roku 1585. Paprika totiž dobývala Evropu ze tří směrů – ze Španělska, kam ji dovezl Kolumbus, z centra mezinárodního obchodu v Benátkách, a také z jižního Bulharska (v třicátých letech dvacátého století měli Bulhaři osázené paprikou čtvrtinu obdělávané půdy). Odtud se dostala do Uher, kde se jí zadařilo tak náramně, že dnes je jakýmsi synonymem Maďarska a populární maďarský TV kanál Paprika nás čtyřiadvacet hodin denně cpe kulinárními pořady.
Jazykový blázinec
Latinské Capsicum pod nimž papriky a papričky najdeme má základ ve slově capsa, tedy krabice. Však je v ní také semínek jako v krabičce! Naše slovo paprika pak zřejmě souvisí s makedonským pojmenováním této zeleniny piperka – zjevně ze staroindického pipari. Josef Jungmann ve svém slavném slovníku v pojmenování vychází z přírodovědce Presla, který ji k nám uvedl pod názvem pepřika. Pepř pocházející z pepřovníku černého dal jméno dalším pálivým bylinám a plodům. A tak se z jihoamerických pálivých papriček stal pepř turecký, indiánský nebo prostě červený. A také kajenský. Cayenne je přístav ve Francouzské Guyaně. Kromě papričky (u nás toto koření známe jako čili) je země známá kosmodromem a ostrovní trestnicí, kde byl vězněn skutečný kapitán Drayfus i románový hrdina Motýlek (Henri Charriére, brilantně ve stejnojmenném filmu ztělesněný Stevem McQueenem). Také je Guyana jedna z nejvzdálenějších zemí, kde se platí eurem.
Pálí, pálí, pálí – čili čilí a feferonky
Pokud jde o slovo chilli, je pojmenování tohoto koření z mletých sušených plodů papriky křovité (trvalka více než metrového vzrůstu) zřejmě fonetickým přepisem jeho pojmenování středoamerickým indiánským kmenem Nahutso. Naložené do octa se jmenují feferonky. Z italského peperone se k nám dostaly přes němčinu, takže souvislost se slovem pepř je zřejmá. Feferonka se ovšem říká lecčemu, i pálivým silnostěnným paprikám kulatým červeným anebo zeleným či žlutým dlouhým zakrouceným, jinak též beraním či kozím rohům. Když z těchto paprik odstraníte semínka a vypáráte žíly, budou ostré, ale i za syrova třeba s plátky dobře vyuzeného špeku a k štamprličce báječné.
Kapsaicinem proti demonstracím a bacilům
Už před dvěma sty lety se podařilo z paprik izolovat látku, kterou si není radno vetřít do oka či na nechráněné sliznice. Indové z nejpálivějších papriček bhut jokia vyrábějí účinnou slzotvornou substanci pro policajty. V rozumné míře ovšem je kapsaicin užitečný, například v injekcích eliminuje pooperační bolesti, podporuje krevní oběh, metabolismus a zažívání, a vůbec má antimikrobiální účinky. Pokud vás nezabijí, stačí prý pro zdraví pálivé papričky habanera pojídat třikrát týdně. Což indiáni dobře věděli a pěstovali je, šlechtili a jedli už 7 500 let před Kristem.
Papriky umí úžasné věci
Kapsaicin zastavuje krvácení a naopak znovu rozbíhá unavené srdce. Zkoušejí ho proti infarktu. Dále pomáhá na omrzliny, křečáky, při otravách jídlem i proti zmijímu uštknutí. Papričky velebí i diabetici a lidé s vysokým krevním tlakem i problémy s triglyceridy. Navíc obsahují vitamíny A, B, C a draslík, vápník a nitráty – přírodní dusičnany, které na rozdíl od těch chemických posilují náš imunitní systém. Podle šuškandy fungují jako afrodisiakum a chillifeťák, který si zvykne na jejich schopnost ve velkém vyplavovat z mozku endorfiny, stane se na pálivém závislý. Po paprikách se také hubne, protože nám stoupne teplota a tělo ze spalování cukrů přejde na spalování tuků – tak to alespoň tvrdí odborníci.
Co proti pálení
Jsou ovšem lidé, kterým vynikající chuťové ani zdravotní přednosti které nabízejí papriky a papričky pranic neříkají. Ba právě naopak, říká jim mnoho žaludek a trávení po jejich požití. Jiným zase zčervená kůže a začne nesnesitelně svědět. Už jste si při krájení feferenek otřeli nos anebo sáhli do oka? Kapsaicin se při mixování chilli papriček uvolňuje i do vzduchu, což leckoho rozpláče. Nicméně přestože podobné úrazy lidí zdravých i nepříznivé projevy u alergiků vůbec nejsou vzácné, je podle celosvětového průzkumu tato zelenina čtvrtá nejoblíbenější. Pokud to s nimi přeženeme, neměli bychom pálení hasit vodou. Lepší pomoc nabízí citron, jogurt nebo rajčatová šťáva.
***
Příště si něco řekneme o domácím pěstování chilli papriček (Capsicum frutescens) a uvaříme si něco dobrého z papriky „obyčejné“ – tedy papriky roční (Capsicum Annuum).