Je v tom magie čísel. Pátek třináctého není oblíben v zemích anglosaských, francouzskojazyčných a těch, jejichž obyvatelé hovoří portugalsky. Pak už to mají jednotlivé národy různě, ale vyloženě špatnou pověst má pátek třináctého ještě v Německu, Rakousku, Irsku, Švédsku, Estonsku, Dánsku, Finsku, Norsku a na Islandu, ve Slovinsku, na Slovensku, v Čechách i v Polsku a pak u Bulharů a Belgičanů. Pokud ale vyjde třináctka na úterý, klepou se strachy Španělé, Řekové a Rumuni, zatímco pojídači špaget a makaronů, bůhví proč, se bojí pátku sedmnáctého.

(2012) *** Psychiatři mají zvláštní úchylku, totiž že lidi třídí do krabiček a každá z nich má na víku přilepený vědecký název. My všichni, kteří to máme v pátek třináctého těžké, se sejdeme pod štítkem paraskewidekatriafobie, což je složenina řeckých slov pátek, třináct a strach –  dlouhá jako Lovosice. A bude tam s námi i spousta cvokařů, kteří sice vědí, že bát se nějakého data je vědecky neodůvodnitelné (viz definice pověr ZDE), ale když už to máte, tak se s tím toho moc udělat nedá.

Staré příběhy a nová strašení

Třináctého října roku 1307, kdy dal francouzský král Filip Sličný na popud papeže Klementa rozprášit templářský řád a jeho velmistra de Molaye spálit na hranici, byl také pátek. A nebo jinak: při Poslední večeři sedělo podle Bible u stolu v jeruzalémském večeřadle třináct osob. Dvanáct učedníků a Mistr. Toho pak následujícího dne – v pátek – ukřižovali. Jenže tenkrát se nový den počítal od první hvězdy a co my víme, v kolik hodin byl Ježíš zvyklý večeřet, takže se mohlo jednat o páteční poslední jídlo těch třinácti. Zajímavé každopádně je, že pověra o temné povaze tohoto data není nijak dávná, objevila se teprve na počátku dvacátého století a řada neblahých historických dramat jí byla zdůvodňována až jaksi ex post.

Lépe je vůbec nevycházet

Když už je to zpropadené datum tady, pokusme se vyvarovat dalších činností, které mohou naši situaci ještě zhoršit. Ani doma nejsme v tomto ohledu bezpeční. Dbejme například, abychom nerozbili zrcadlo a nerozsypali sůl, protože smůlu bychom měli následujících sedm let. A plašte vlaštovky. Pokud vám nějaká vletí do místnosti oknem, nemoci se nevyhnete. A když vlétne do komína, přijde k vám Smrt. Když si od hrozných zpráv chcete odpočinout, dejte si kávičku. Dnes se vám ale nějak klepou ruce… No nic, já jen jestli ji vycmrndáte na podšálek, nebudete jen nešika, ale vyložený smolař. Co se vám stane? Ani se neptejte a radši nebryndejte!

Pokud ven opravdu musíte…

Dejte pozor už při oblékání: smůlu může přinést totiž i knoflík – nedopnutý, nebo v nepatřičné dírce. Pokud si omylem obléknete něco naruby (stačí ponožky, které stejně nikdo nevidí), neujdete pomluvám. Nečešte se také cizím hřebenem, protože, brrr, zplešatíte. A u půjčeného kabátu hned obraťte kapsy a tak z něj „odvětrejte“ cizí energii, jež vám může být zhoubná. Na ulici pak dejte pozor na černou kočku, jeptišku, žebřík a chrousta. Nechte zkřížit kočičí dráhu raději někoho jiného, před jeptiškou si odplivněte přes rameno, pod žebříkem neprocházejte, pokud nechcete zůstat starou pannou či mládencem a na chrousta (taktéž pavouka) nešlápněte, abyste nezmokli. Houpačku obcházejte zleva – tolik jen namátkou, abyste dnešek přežili a od zítřka vám zas dobře bylo na světě.

Očistná úleva když to dobře dopadne

Doba je divná, straší nás klimatologové, účetní i politici tak vydatně, že exorcisté Svaté inkvizice byli proti nim hodní hošíci. A také jedna paní povídala, že je to horší, než si vůbec umíme představit. Z „bedny” zní nekonečná střelba a hvězdy uctívané jako bozi nás učí, co vyčíst z krevních stříkanců a jak člověka zabít na sto způsobů, naporcovat ho a podat s omáčkou. Ovšem kdybychom se nebáli rádi, nevysílali by to, protože by nám ve vložených reklamních blocích nedokázali prodat dost zboží, které nepotřebujeme. Užijme si proto černé datum. Každoročně můžeme mít pátek třináctého nejmíň jednou, ale zas ne víc, než třikrát. Tak už se ten náš svět točí!