V řadě oblastí jsme si ke své škodě zvykli, že význam slov může být jiný, než býval. V politice třeba přímo opačný. Ve vztazích dvouznačný. Oblast reklamy tvoří kapitolu samu pro sebe a také v kuchyni se nemusí pojmenování označující to, co chceme pozřít, krýt s tím, co opravdu jíme. A co s tím má zázvor? Když už jakékoliv šťávě říkáme limonáda, nálevu z kopřivy čaj a z bezinek děláme šampaňské, proč bychom tradičnímu nápoji ze zázvoru nemohli říkat zázvorové pivo? V Anglii se tak jmenuje zcela oficiálně – i když se jedná spíš o (pardon) limonádu.
(2011) *** O zázvoru jsme v NH už psali ZDE a přinesli jsme i pár praktických rad (ZDE) kuchyňských i apatykářských. Zázvorové pivo má především osvěžující vlastnosti. Občas zmiňovaný afrodiziakální účinek působí nepochybně na toho, kdo mu věří. Vyvážená hořkost ale nějakým způsobem osloví každého, a tak Angličané zázvor pijí stále a také pro nás především v horkých dnech může představovat zajímavou alternativu k průmyslově vyráběným bublinkám. Za volant bychom však po osvěžující skleničce pro jistotu sedat neměli.
Zázvorové „pivo“ za studena poprvé…
Ačkoliv pravé pivo se vaří, v případě zázvorového nápoje tomu tak být nemusí. Podle následujícího receptu vznikne při současných cenách medu finančně exkluzivní nápoj. Na dva a půl litru nápoje budeme potřebovat kilo cukru, kilo medu, jeden citron, padesát mililitrů vinného octa a sto padesát gramů mletého zázvoru. Všechno rozmícháme v horké vodě. Po zchladnutí do toho zašleháme tři žloutky a třicet gramů, tedy necelou kostku, droždí. Výsledek necháme tři dny stát na teplém místě, pak stočíme do lahví a necháme v chladu dojít.
…a podruhé
Doporučená snítka máty ve sklenici prozrazuje, že výsledek má k pivu daleko. Jiný způsob je, když na kváskový základ dáme pět hrozinek, šťávu z citronu, dvě lžíce cukru, jednu mletého zázvoru a půl litru vody, nic víc. Za asi tři dny (podle teploty v místnosti) začne směs kvasit. Po šest dní budeme přidávat po lžičce zázvoru a lžičce cukru. Pak už jen scedíme do PET láhve a dáme do ledničky. Vzhled byl čirý a chuť jiná, než z čerstvého strouhaného oddenku, které však dáváme přednost – viz dále.
Co se povedlo čili Tudorské zázvorové
Variace, s kterou jsme byli nejspokojenější vyšla i opakovaně nejlépe. Aspiruje na to stát se trvalou součástí naší kuchyně. Výroba je přitom neskutečně snadná, jediné, co vyžaduje, je trpělivost. Tak je tomu konec konců u všech nápojů, které kvasí a pak ještě zrají. Do půllitru nalijeme půldruhé skleničky teplé vody, přidáme necelou půlku rozdrobené kostky droždí a dvě lžíce cukru. My používáme surový cukr, ale nemusí být. Čtyřiadvacet hodin necháme zakryté plátnem stát na teplém místě.
Upouštíme tlak
Pak přidáváme každý den lžičku nastrouhaného zázvoru. K tomuto vcelku protivnému úkolu se nám nejvíc osvědčilo porcelánové struhadlo na česnek. A ještě vždy přidáme lžičku cukru. Zamícháme, opět zakryjeme, a toho, co se v půllitru děje, si nevšímáme, což takto opakujeme celý týden. Pak přes plátno a nebo jemnější plastové sítko přelijeme obsah do PET láhve, přidáme čtvrt kila cukru (kdo raději sladší, může víc), šťávu z půlky citronu (kdo nerad kyselejší, může míň), dolijeme vodu a necháme týden dokvasit. Je lépe každý den trochu tlak upustit, tvarovaná petka se i tak během týdne zcela vyrovná. To již se dá vychlazený nápoj pít, ještě lepší však bude ještě po týdnu stráveném v lahvích v lednici. Výsledná barva může být čirá i jemně mléčně zakalená, vůně připomíná burčák, pití trochu štípe na jazyku a chmelovou hořkost nahrazuje gingerol z prokvašeného zázvoru. Nezávazně osvěžující chuť ale klame: tváře nám hořely a byli jsme už po skleničce docela veselí.
Vařená varianta čili Co se nepovedlo
Není dobré vymlouvat se na špatný recept, chyba spíš byla v pivovarníkovi, ale zázvorový produkt jaký vznikl z následujícího postupu byl hodně divný. Asi hodinu v litru a půl vody jsme vařili silný černý čaj, hnědý cukr (150 g), na plátky nakrájený zázvor (15 g) a koriandrová semínka. Co vznikne, necháte vychladnout a pak scedíte do kvasné nádoby. Přidáte pivovarské kvasinky – a snad budete mít víc štěstí. Překryjte potravinářskou na několika místech propíchnutou fólií nebo plátnem a zakryjte poklicí. Nápoj bude při pokojové teplotě kvasit asi týden. Stočte ho do lahví, do každé však před tím nasypte půl lžičky cukru, aby v nich ten tudorský zázrak dokvasil, dobře je zazátkujte a nechte ve sklepě alespoň čtrnáct dnů odležet. Náš výsledek byl sice pitelný, ale věru neokouzlil. Buď měli staří Angličané jiné chuťové buňky, nebo se někde stala chyba. Snad příště.
Pokusům není konec
Ono příště platí i pro nevyzkoušený bezmála dvě stě let starý anglický rodinný recept na čtrnáctidenní zázvorové pivo. A jak na to? Po zaokrouhleném přepočtu z původních anglických měrných jednotek použijeme čtyři a půl litru vody, třicet gramů na plátky nakrájeného zázvoru, půl kilogramu třtinového cukru, tři lžíce citronové šťávy a všechno necháme hodinu vařit na mírném ohni. Po zchladnutí přidáme něco kvasnic a dva dny necháme za občasného zamíchání stát. Pak stáhneme do kvasné nádoby, z jejího povrchu sbíráme „deku“ (vystupující kvasnice) po čtrnáct dnů a následně obsah vyčistíme lístkovou želatinou rozpuštěnou v pivě. Stočíme do lahví, zazátkujeme a čtrnáct dnů necháme na sedmém schodu zrát… Až se i touto variantou propijeme, dáme vědět.