Aby mohl nový rok začít, musí ten předchozí skončit. Ať už se to sběratelům medailí líbí čili nic, je relativní důležitost prvního a posledního vlastně stejná, což je zajímavý námět k přemýšlení pro chvíle, kdy bychom se snad chtěli nechat unést pýchou a nebo přezíráním. Nostalgické loučení s tím, co už se nevrátí a sláva a radost nad přicházejícím, o kterém toho zatím moc nevíme, je pravidelně se opakujícím bláznovstvím spojeným s výměnou kalendáře. Ale kde se vlastně vzal silvestr a proč nový rok začíná prvním lednem?
(2015) *** S počátkem nového roku měli křesťané problém. Ačkoliv ve starověkém Římě připadal na 1. březen, křesťané ho počítali od 25. března, kdy bylo Marii oznámeno, že je těhotná. Ovšem též od 25. prosince jako dne Kristova narození, nebo od Velikonoc coby data jeho zmrtvýchvstání, jindy a jinde zase rok začínal od první adventní neděle… Teprve s přijetím gregoriánského kalendáře byl jeho začátek určen provždy na 1. leden, tedy den církevního svátku Obřezání Páně.
Kde se silvestr vzal
Bujaré oslavy posledního prosince starého roku se kryjí se dnem, kdy zemřel papež Silvestr. Stalo se to roku 335. Latinské jméno „Lesní muž“ si zvolil podle toho, že v době pronásledování křesťanů se skrýval v lese u Říma. Na nejvyšší církevní úřad dosáhl v jednadvaceti a spravoval ho ještě jednou tolik let. Dal postavit čtyři významné římské baziliky (lateránskou, svatého Petra ve Vatikánu, svatopavelskou za hradbami a svatého Vavřince). Poručil oltáře stavět z kamene a za jeho pontifikátu bylo též rozhodnuto, že Velikonoce budou vždy první neděli po jarním úplňku. Císař Konstantin, poté co sídlo říše římské přenesl do Byzance – Konstantinopole, mu předal i světskou moc nad Římem a celým Západem. Silvestr dále zavedl slavení neděle. Také založil římskou pěveckou školu a sestavil seznam křesťanských mučedníků. Za to všechno byl svatořečen – a protože světec by měl dělat i zázraky, vyléčil prý císaře z malomocenství a nebo ze slepoty. (Tady se prameny různí, nicméně nějaké kouzlo nepochybně udělal). Patronem je domácím zvířatům a dobré úrodě, a odznaky jeho jsou kniha, mušle a býk. S oslavami, jídlem a pijatikou neměl světec nic společného, pro což čeština našla jemné rozlišení ve velikosti počátečního písmene, s nímž silvestr (nebo Silvestra) píšeme.
Tyčinky poslední záchrany
Nejen na silvestra se vám může hodit rychlý recept na tyčinky k vínu, pivu a nebo jen tak. Ne každý se touží „natucnout“ nějakou potravinářskou konfekcí nejasného původu a tady víte, do čeho jdete: potřebovat budete jen tvaroh, Heru nebo máslo a hladkou mouku, vše ve váhovém poměru 1:1:1. Na čtvrt kila čehokoliv z řečeného ještě ½ prášku do pečiva. Vajíčko, sůl a kmín určitě doma máte. Tvaroh, tuk a 
mouku smícháte, prohnětete dobře, vyválíte a rádýlkem nařežete proužky. Na plechu potřete vajíčkem, osolíte, pokmínujete, pečete do dvou set stupňů a hlídáte, dokud tyčinky nedostanou zlatohnědou barvu. (Pro experimentátory: máme úspěšně vyzkoušenu záměnu tvarohu za brynzu, nebo strouhanou Nivu. Na posyp je zajímavý i mák nebo sezamová semínka, dále kari nebo mletá chilli paprika, červená paprika při pečení poněkud zhořkne.)
Někdo to rád kynuté
Podobně jednoduchý – jen s dvouhodinovou časovou prodlevou – je recept na další tyčinky. To na půl kila hladké mouky vezmete kostku Hery, kostku droždí a špetku soli a všechno zpracujete nejlépe rukou v tužší těsto. Zabalíte ho do látkového ubrousku a necháte v míse pod vodou dvě hodiny odpočívat. Dále postupujete stejně, jako u tvarohových tyčinek: tedy ne moc práce, ne moc času a vcelku zaručený výsledek.
Není konec konců celý tenhle svět báječný?