Stane se, že rakytníkový keř už ztratil listí a na sněhové pláni svítí neobyčejně jasnou červenou barvou plodů na trnitých větvích. A kolem keře bude určitě hlučno, protože ptáci si kulaté či soudkovité plody nenechají ujít. Ani my bychom určitě neměli otálet. Vždyť například v extrémních podmínkách Sibiře představoval pro domorodce rakytník řešetlákový součást jídelníčku bohatou na vitamíny. Babky šamanky se mu klaněly. V lidové medicíně jím domorodci léčili vředy, žaludek, ženské potíže a dokonce rakovinu.

Zatímco podobenství s citronem je v nástinu toho, čemu všemu a jak v našem těle rakytník pomáhá jasné, co společného má tento keř s koňmi? Je to proto, že rakytník řešetlákový má vědecké jméno Hippophae Rhamnoides, protože už v Řecku zaznamenali, že koně pasoucí se na těchto křoviskách jsou zvířata zdravá, zjevně dobře živená a s třpytivě lesklou srstí. Ačkoliv se u antických Řeků asi jedná zřejmě o nejstarší zmínku o této dřevině (jako strom prý může dosáhnout až deseti metrů), není jediná. Ctihodný láma o rakytníku píše v lékopisech – encyklopedii tibetské medicíny kolem roku 775.

Jak rakytník poznáme

Střídavé listy této rostliny jsou úzké a stříbřité barvy. Malé květy se objevují na jaře ještě před listy, nejdřív jako výrazné pupeny. Samčí rostliny kvetou zelenkavě a jejich pupeny jsou asi třikrát větší, než samičí, které se rozvinou do žluta. Květy tvoří krátké hrozny na loňských větvičkách. Rakytník kvete v dubnu a jeho nejčastěji soudečkovité plody zrají od konce srpna do října – podle odrůd žlutě, oranžově nebo červeně. Čerstvé plody s oranžovou olejovitou dužinou, vesměs příšerně kyselou, ale někdy i hořkavou. Pokud z něj plody neočešeme, mohou bobule na keři zůstat celou zimu.

Česání rakytníku

Plody jsou malé a visí na krátkých stopkách. Na Sibiři ho sklízeli, až když bobule na větvičkách zmrzly. Pak se plody z rakytníku sklepaly do pytlů a hned zpracovaly. U nás tam,kde ho pěstují nevelkém, ostřihávají větve s plody ve snopečcích. Je možné odstřihnout maximálně 30 % rostliny. Pak se větve zmrazí na minus osmnáct stupňů, setřepou a zpracují.

Sirup – vitamínová bomba

Některá měření by nejspíš bylo troufalé zevšeobecňovat. Nicméně i když si dovolíme zpochybnit tvrzení, že rakytník obsahuje dvacetinásobek „céčka“ než pomeranč, rakytníkový sirup ho obsahuje hodně. Jeho plody jsou hned po šípku nejbohatším přírodním zdrojem vitamínu C. A dál obsahují provitamin A, vitaminy skupiny B, vitaminy D, F, K a P, železo a až deset procent oleje. Sirup vyrobíme z opraných a odšťavněných bobulí. Kolik šťávy, tolik cukru smícháme 1:1, necháme přejít varem a naplníme do tmavých lahví a ještě sterilizujeme.

Nač je dobrý rakytníkový olej

Výrazně pomáhá zacelovat rány kůže a sliznic. Spolehlivě zabíjí bakterie. Jsou v něm vitamíny A, E a K a provitamín D. Dále olej obsahuje flavonoidy, karotenoidy, třísloviny, organické a nenasycené mastné kyseliny a z minerálů železo, bór a mangan. V lidovém léčitelství se podává proti žaludečním vředům nebo rakovině třikrát denně čajovou lžičku na lačno.

Další použití v zelené apatyce

Nálev z větví a listů se pije proti rýmě, kůra zase obsahuje serotonin s protinádorovou aktivitou. Rozdrcené listy se přikládají na revmatické klouby a odvar z nich prý zpevňuje vlasy a zpomaluje plešatění. Bylinář Váňa dodává, že žvýkání sušených i čerstvých bobulí léčí oční neduhy.

Současná móda na rakytník má reálný základ

Když si naše počtářská civilizace uvědomila, jaký má tenhle sibiřský skromný keř obchodní potenciál, začala ho šlechtit, takže dnes ho existuje několik velmi plodných odrůd. A chopil se ho průmysl. Potravináři z něj vyrábějí čaje, šťávy, želé, marmelády i pomazánky. Kosmetický průmysl využívá rakytníkový olej v tělových krémech, koupelových balzámech nebo šamponech. Ve velkém lze sazenice rakytníku uplatnit v krajinotvorbě. Rakytník totiž jen tak něco nezahubí, vždyť ve své původní domovině musí vzdorovat skutečným sibiřským zimám. Má rád slunná místa, propustné půdy, písek, vápenec a snese i sůl. Protože mu až tak moc nevadí ani znečištěný vzduch, hodí se k rekultivaci průmyslem či těžbou zasažených území a vysazené skupiny dobře zpevní svahy a břehy.

Co a kdo může rakytníku škodit

V červenci a srpnu se mohou na plodech objevit světlé fleky houbové choroby – endomykózy, v jejíž důsledku plody shnijí. Pokud začnou plody dozrávat předčasně a listy žloutnout, jsou v tom jiné minihouby a nemoc se nazývá fuzariové vadnutí. Strupovitost se projevuje na výhoncích, listech i plodech tmavými až černými skvrnami. Nemoc přetrvává ve smrsknutých plodech do následujícího roku, kdy dokáže náš rakytník postupně zcela zlikvidovat. Larvy rakytníkové mouchy, která naklade vajíčka do plodů, mohou prý zničit až devadesát procent úrody. Do Čech se jako jmenované choroby zatím nedostala, ale při překotných změnách klimatu to může být jen otázka času. Na Sibiři mají i rakytníkového mola, který se živí listy. Světle zelená rakytníková mšice má červené oči a žere zase pupeny. Ale ne u nás.

Takže – chlapci a děvčata, země je kulatá, pěstujte rakytník, místa je tu dost.