K naší škodě si na drobné zelené koření, jakým je Řeřicha setá vzpomeneme tak před Velikonocemi. To když zjistíme, že nemáme na stůl „nic zeleného“, protože jsme si zapomněli včas naklíčit osení. Zachrání nás skromná řeřicha, která vypadá dobře od vysetí už ani ne za týden. Natolik máme řeřichu svázánou s jarními svátky, že si ji umíme představit jen v souvislosti s vejci: Malovanými i nemalovanými. Což je škoda. Je nejen dekorativní, ale zdravá a dobrá.

Řeřicha setá pochází zřejmě z Habeše, a jako zelenina tuto jednoletou rostlinu pěstovali již ve starém Egyptě. V antice se prý používala proti kurdějím a ve středověku se stala součástí královských tabulí. Dnes ji v kuchyni nejvíc používají Angličané, Francouzi a Dánové. V Iráku a Maroku její semena slouží dokonce jako afrodiziakum.

Řeřicha kdykoliv

Jednoletá bylina Řeřicha setá (Lepidium sativum) z čeledi brukvovitých dorůstá až do čtyřiceti centimetrů. Kvete bíle, někdy slabě načervenale, ale většinou se nám vybaví jen drobné děložní lístky na nitkovité nožce. Čerstvé vitamíny vypěstujeme snadno, rychle i na parapetu nebo mezi okny v kteroukoliv roční dobu. Vyroste i na talíři s vatou, kam ji vysejeme hustě a do týdne sklízíme. Nedoporučujeme ji umisťovat na přímé slunce. Kromě vaty pěstujeme řeřichu třeba na vrstvě písku, na jemnějších pilinách či na složce papírových ubrousků. Jenom řeřichu nezapomínáme zalévat nebo vydatně mlžit. Kdo se cítí být tradičněji zaměřeným zemědělcem, pořídí si záhon. Tam může opakovaně vysévat řeřichu od března až do zámrazu – co by ale s takovou spoustou řeřichy dělal? Sklizeň je bohatá: z čtverečního metru pěstební plochy lze v ideálním případě získat bezmála půl kila zelené hmoty.

V kuchyni

Drobná řeřicha se dobře uplatní v kuchyni. Prospívá trávení tím, že podporuje produkci trávicích šťáv, povzbuzuje činnost žlučníku a jater. To oceníme, pokud máme zálibu v tučnějším a těžším jídelníčku. Chuťově mladou řeřichu přirovnáme k ředkvičce či křenu, je výborná k uzenině anebo na krajíci chleba s máslem. Sekaná nadrobno ochutí tvarohové, vaječné a sýrové pomazánky, také zeleninové saláty nebo vařené brambory či bramborovou kaši. Také slanou omeletu, které s pikantní řeřichou chutnají najednou docela jinak. Kvůli barvě ji přidáváme i do tepelně upravovaných jídel, třeba polévek a omáček. Ale vařením přijdeme o její jedinečnou chuť – čerstvá je lepší. Zbytky osemení, které často zůstávají na děložních lístcích, opatrně okartáčujeme, ale je to spíš kosmetická vada, protože při jídle nevadí. Ke kořenění používáme děložní lístky, pravé lístky dáváme do salátů, které poznamenají výraznou chutí. Po květu je už na vaření moc hořká, ale to právě nadchází čas sklizně pro zelenou lékárnu.

Zelená lékárna

Řeřicha je úžasným zdrojem látek důležitých pro naše zdraví nejen v zimě. Obsahuje vitaminy C, B1 (thiamin), K a Beta karoten. Vyjmenované látky posilují naši imunitu tím, že jako účinné antioxidanty tělo zbavují toxinů. A také brání degenerativním procesům v buňkách a tkáních. Zajímavá je i skladba minerálů. Mimo jiné to jsou draslík, vápník, železo, síra, hořčík, enzymy, hořčičný glykosid, éterické oleje a silice s antibiotickým účinkem. Její konzumace je nejen dobrou detoxikační technikou, ale především zlepšuje krvetvorbu, stimuluje činnost žlučníku, působí protizánětlivě a pročišťuje dýchání. A proto se osvědčila i jako přídavek do medu proti kašli, pomáhá i při zánětech močových cest či ledvin.

Zahrádka za oknem

Řeřichu můžeme bez potíží mít za oknem nebo na balkoně v truhlíku. Protože vzejde a sklízíme ji rychle, můžeme s ní vyplnit pěstební přestávku mezi jinými druhy. Sejeme na husto na povrch substrátu a nezasypáváme. Nehnojíme. Do dvou týdnů od výsevu máme sklizeň, při níž odřezáváme celé rostlinky těsně nad povrchem půdy obyčejnými nůžkami. Pokud několik dní počkáme, aby rostlinky dosáhly výšky kolem deseti centimetrů a odstřihneme jen jejich vršky, dorostou nám. Z jedné dávky semínek pak můžeme sklízet dvakrát až třikrát.