V podhůří Hrubého Jeseníku, jen pár kilometrů od Šumperka leží zámek s mimořádně pěknými arkádami, které se sice vůbec nehodí do našeho podnebí, ale i tak představují mistrovskou ukázku italské renesance. Jmenuje se Velké Losiny, dříve Gross Ullersdorf, a proslul ještě dvojí vazbou na Itálii. Ruční papírnou (první papírníci vyrábějící ruční papír k nám přišli právě z Itálie) a zdejšími čarodějnickými procesy. Jak známo, inkvizice také vznikla tam.
(2012) *** Reprezentativní velkolosinský zámek byl na místě staré tvrze dostavěn roku 1589 Janem mladším ze Žerotína. Papírnu, která nás zajímá, dal zařídit podle nejstaršího zachovaného vodoznaku před rokem 1596. Právě tady je jedinečné muzeum, které nás dnes zajímá. Proč? Protože na téma ruční papír se tady dozvíte všechno. Nebudou vás manufakturním provozem provázet nějací kostýmovaní herci se směšnými nalepenými kníry, ale lidé kteří se zde dnes a denně touto unikátní profesí na světově uznávané úrovni zabývají.
Velké Losiny stojí za to
Ponechme dnes stranou ďábelskou postavu inkvizitora Bobliga z Edelstadtu (o čarodějnicích obecně jsme psali ZDE), nebo kejkle, díky nímž protestantští Žerotínové po bělohorské pohromě unikli pronásledování, zabavení majetku a exilu. Když začali aristokraté podnikat, vznikla na místě mlýna papírenská manufaktura, kterou brzo dali do dědičného pronájmu. Nájemci si vedli lépe i hůř a manželka jednoho, jistého Gottlichera Barbora, dokonce skončila při čarodějnických procesech na hranici. Soubor objektů manufaktury získal současnou pozdně barokní a klasicistní podobu na přelomu osmnáctého a devatenáctého století a představují tedy i zajímavou ukázku industriální architektury, v níž se čtyři sta let nepřetržitě vyrábí papír. Jediná změna je zřejmě v technologii: stará vlněná a bavlněná hadrovina byla dnes nahrazena čistým bavlněným vláknem. A co je důležité – od roku 2002 je papírna zapsána jako národní kulturní památka.
S hadrnickou píšťalou
V časech prvních tuzemských papírníků za časů blahé paměti Otce vlasti vzniklo i řemeslo pomocné – hadrář. V tom pojmenování není nic hanlivého, vždyť sběr pro papírenské účely lněných, bavlněných a konopných hadrů přetrval do poloviny devatenáctého století. Že se jednalo o surovinu ceněnou dokazuje, že v Anglii a Německu byl dokonce vydán zákaz ze země hadry vyvážet. 
Ty hadrnice!
Hadráři, neboli hadrníci a hadrnice, skupovali po domech hadry. Jejich obchodní činnost spočívala často ve směně: putovali od vesnice k vesnici, města k městu a z ulice do ulice s rancem na zádech a vyměňovali veteš za hadry. Známe je z nečetných vyobrazení – na opasku měli brašnu, v ní jehly, nitě, síru na sirky a píšťalky pro děti. A svou přítomnost ohlašovali právě hrou na píšťalu – jako legendární krysař. Jako přidružené podnikání prodávali hadráři tištěné kramářské písně, často hrůzostrašné morytáty šířené též flašinetáři. Ne všichni ovšem byli světoběžníky, protože některé obce měly vlastního hadrníka, většinou vojenského vysloužilce s domovským právem.
Rámeček si můžeme udělat sami
K experimentální výrobě ručního papíru budeme potřebovat dvojitý rámeček, v podstatě přímého následníka čínských rohoží nebo arabských měděných drátěných papírnických rámů (jak jsme o nich psali v historické exkurzi do papírnického oboru, které jsme se dopustili ZDE). Někdy se dá koupit ve výtvarných potřebách či hobbymarketech, ale udělat ho možná bude snazší, než ho sehnat. Velikost rámečku zvážíme, protože vlastně určuje výsledný formát hotového ručního papíru. Malý je vhodný na vizitky nebo na jmenovky třeba na vánoční dárky, větší můžeme použít na gratulace, potažmo PF, ještě větší papír pak na elegantní dopisy či naše výtvarné počiny.
Jak to funguje
Rámeček dává tvar papíru a zároveň zajišťuje, abychom papírovinu nabrali rovnoměrně, protože papír by měl být v ploše všude stejně silný. Aby šel horní rámeček snadno vyndat je předpokladem k tomu, že snadno vyklopíme papírovou hmotu na plstěný hadr, v něm se bude sušit. Použijeme dřevěné laťky, tedy lištu s profilem ve tvaru L a pak rovnou tenkou latičku o průřezu 5 – 6 mm x 20 mm. Kovovou síť koupíme ve větším železářství jako síť proti hmyzu (prodává se zpravidla jako metr o šíři devadesát centimetrů. Bývá hliníková, někdy pozinkovaná. U všech lišt předem strhneme jemným smirkovým papírem na špalíčku nebo brusnou houbičkou hrany. Hrany dosedajících ploch rohového spojení rámečku natřeme vodě odolným lepidlem. Použité hřebíčky by měly být nerez – také pozinkované nebo mosazné. Vhodné jsou malé čalounické hřebíčky s nepříliš velkou hlavou dlouhé 15 – 20 mm. Abychom předešli prasknutí tenké lišty, otvory pro hřebíčky předvrtáme.
Pracovní postup
Velikost rámečku zvolíme podle toho, jak velké papíry chceme vyrábět – my jsme spodní rámeček vyrobili o rozměrech 16 x 22 cm. Lišty zařízneme v pokosnici ostrou pilkou čepovkou nebo pilkou na železo. Rohový spoj natupo natřeme lepidlem a spojíme dvěma hřebíčky.- Rámeček položíme na síť, kterou podle něj obstřihneme staršími nůžkami s přidáním asi dvou centimetrů. Síť ohneme tak, aby ohyb lícoval s okrajem rámečku. Síto v ohybu připevníme na rámeček napínáčky, které nebudou rezivět. Část sítě, která by přesahovala do vnitřního prostoru rámečku, odstřihneme.
Podle spodního rámečku s malou rezervou vyrobíme vrchní, který jej překrývá a dosedá na něj. Nařežeme jej z laťky profilu L. Hrany lišt ve spojích natřeme lepidlem a pak spojíme vždy dvěma malými hřebíčky, každý z jiné strany spoje – to aby se spoj neposunoval, než lepidlo zaschne.- A ještě k použitému materiálu: vzhledem k tomu, že rámeček často máčíme ve vodě, je nejvhodnější dřevo dubové. Pokud budeme mít laťky z měkkého dřeva, rámeček natřeme vodovzdorným lakem.
Víte, co je filigrán?
Lístky našeho ručního papíru si můžeme troufnout ozdobit průsvitkou čili vodoznakem. Na to, jak se tento filigrán (což je slovní složenina z latiny) dělá, přišli v Itálii – nejstarší máme datovaný rokem 1282. Všichni je známe z bankovek. Princip je jednoduchý: na síť našeho papírenského rámečku položíme značku, kterou si vyrobíme z tenkého drátku. O jeho sílu bude v tom místě budoucí papír tenčí, průsvitnější. Ale to příště, kdy si už rozmícháme papírovou hmotu a rámeček použijeme při výrobě vlastnoručních „čtvrtek“ ručního papíru (…a možná, že přijde i kouzelník).