Z útlocitu ponechat nebo snad nově vysadit v zahradě keř Růže šípková čili psí (Rosa canina) je bláznovství. Šípek je velmi životný, postupně obsadí zahradu celou, přetěžké bude se ho zbavit. Ovšem málo co je příjemnější, než jít na sklonku máje polní cestou v příkopech roubenou až třímetrovými jemně vonícími kvetoucími šípkovými keři, anebo sbírat živě červené plody když je podzimní stráň nejstrakatější.

(2012)  *** K latinskému jménu šípek přišel tak, že ho Římané používali proti vzteklině. I my ho využijeme v zelené apatyce a též v kuchyni. V Evropě roste růže šípková vysoko na sever, v horách do dvanácti set metrů, a ani vichřice s nim nepohne, protože koření až metr v zemi. Hákovitě zahnuté trny bezpečně roztrhají šaty a podepíší se na kůži každého, kdo se chce prodrat křovisky divoké růže. Pětilisté květy jsou bílé nebo dorůžova a včely se z množství jejich nektaru mohou zbláznit. Protože šípků je spousta druhů i červené plody mohou být podlouhlé, lahvicovité i okrouhlé, jako malé soudky. Uvnitř mají mnoho chlupatých semínek.

Sbíráme šípky

Rozšířená představa, že růže šípková má plody, které by e měly sbírat až poté, co přejdou prvními mrazy (což jistě platí pro trnky) je lichá, protože tím ztratí spoustu vitamínu C – obsahují ho desetinásobek toho, co vyhlášený černý rybíz, takže denní dávku nám zajistí už tři bobule. Šípky sbíráme v srpnu a září dokud jsou tvrdé. Plody sušíme prvních deset minut dost zprudka při sto stupních, aby se zničily „céčko“ rozkládající enzymy, pak teplotu snížíme asi na padesát. Nicméně nejvíc zdraví z plodů vytěžíme pokud jsou čerstvé. Sušením se totiž céčka ztratí asi 45 %, z kteréhožto množství se do čaje vylouhuje jen asi 40 %, takže v praxi z jednoho šálku nečaje získáme nanejvýš 10 mg tohoto vitamínu – takže takový zázrak to zase není, ale v zimě je pro nás přirozenější pít naše šípky, než cizokrajné citrusy. Na ty stejně dojde, protože nejdéle po roce, spíš ale dřív, v sušených šípcích nezůstane zdravého nic. A byly tam krom vitamínů (řečený C, ale ještě A,B,P a K) i kyselina nikotinová, jablečná a citronová, draslík, vápník, hořčík, fofor a železo, slizy, flavonoidy, karotenoidy, třísloviny a pektiny.

Růže šípková v čase

Už staří Římané plnili malé podušky růžovými okvětními plátky pro lepší spaní. V Orientu se vyráběl proslulý růžový olej. A podle Českého herbáře z roku 1899 se z medu, sušených květů a horké vody zhotovovalo kloktadlo a růžová pomáda užívala se na rozpukané rty. Než se podíváme na to, jak si stojí divoká růže v tak řečeném keltském stromokruhu povězme si, že patřila vždy k ozdobám bohyň – římské Venuše i germánské Freyi. V křesťanské květomluvě je růže symbolem Kristovy matky Marie a u zednářů znakem mlčenlivosti. Ale nezapomeňte, že její květy řezané pro čarodějnické praktiky jindy než v pátek (německy Freitag – den kdysi zasvěcený bohyni Freye) vám budou houby platné, protože v sobě neponesou očekávanou božskou sílu.

Recepisy provařené (pardon – prověřené)

1. Nejčastěji šípky používáme na preventivní šípkový nečaj osobité chuti, ale také nesporné léčivé moci při nachlazení. Půl litrem vroucí vody přelijeme tři lžičky rozdrcených sušených šípků a necháme zakryté louhovat asi čtvrt hodiny. Přecedíme, abychom si nemuseli užívat jeho chlupatou chuť, a pijeme jen tak nebo s trochou medu. Pokud jde o léčivé schopnosti nápoje, větší rozhodně budou pokud drcené šípky necháme v studené vodě osm hodin macerovat a k pití pak vše jen mírně přihřejeme.

2. Sílu má i medicinální šípkové víno – o tom  jak ho doma vyrobit ovšem podrobnější rozklad čtěte ZDE. 

3. Díky pánům Hrabalovi a Menzelovi a jejich Slavnosti sněženek snad nikdo u nás nepochybuje, že pokud nepřipravíte divočáka se zelím, jedinou možnou alternativou je sníst ho s šípkovou omáčkou. Nejdřív si ovšem připravíme šípkovou zavařeninu. Čerstvé šípky bez stopek a bubáků rozkrájíme, uvaříme doměkka, přes síto propasírujeme a zvážíme. Nebo šípky rozřízneme, zbavíme chlupatých jadýrek, rozmixujeme, sítem propasírujeme a také zvážíme. V obou případech použijeme váhově stejné množství cukru (ale cukrovkáři vystačí s polovinou). U syrových šípků přidáme trošku vody a vaříme, dokud se cukr nerozpustí, a též u již uvařených plodů s cukrem táhneme na pomalém ohni dokud nebude zavařenina nitkovat. Horkou směs plníme do skleniček. Doporučujeme je ještě sterilizovat při osmdesáti stupních deset minut.

4. Na přípravu šípkové omáčky použijeme dvě polévkové lžíce zavařeniny. Připravíme si ze dvou lžic másla a dvou lžic hladké mouky světlou jíšku. Tu zalijeme půl litrem vývaru. Přidáme tři lžíce bílého vína a dobře provaříme. V jiné nádobě jsme si v troše vodě svařili hrst hrozinek se čtyřmi hřebíčky, teď to scedíme do omáčky, necháme přejít varem a podle vlastního vkusu dosolíme a ochutíme octem. Zbývá už jen ulovit kance nebo jinou divočinu (ale omáčku oceníte i s dobře upečeným pašíkem).

A co psí růže ve stromoskopu?

Zde nám nezbývá, než odkázat vás k tomu, co tato magická pomůcka prozrazuje o vrbě (čtěte ZDE). Ten totiž s šípkem tvoří dvojici, mající vliv na zrozence – ale správně, což je ovšem hůř zjistitelné, na lidi počaté – v období od 1. do 10 března a na ty od 3. do 12. září.

P.S.    O jednoduché přípravě šípkového sirupu a dekoračním podzimním šípkovém věnci na dveře píšeme také ZDE. A ještě jsme si vymysleli jak z šípků psí růže, co nám zbyly, vyrobit věc nebývalou, totiž šípkové čatný. A hned jsme též tuto naši kulinární pýchu popsali a ZDE ji obratem nabízíme milým čtenářům Našich hobby, neboť krásně to ego pošimrá –  trochu se pochválit…