Jakmile se skutečně oteplí – podle rozmarů počasí někdy již v druhé půli dubna, nejpozději však, když nám zmrzlí muži ukážou záda – měli bychom na okna a balkony umístit květinami osázené truhlíky. Sousedé už je tam mají? No dobře, ale naše budou hezčí! A aby taky ne – při správné péči se za krátkou dobu dočkáme záplavy květů.

Nejvíce zrak kolemjdoucích přitáhnou bohaté kaskády převislých květů zářivých barev, které přetékají přes okraj nádob.  Záplavy květů docílíme tak, že do truhlíku vysadíme o trochu víc sazenic, než je běžné, nejlépe ve dvou řadách do sponu a zejména pak  intenzivním hnojením . Dodatková výživa je důležitá proto, že okenní truhlíky bývají dlouhé, úzké a většinou poměrně mělké, takže množství zeminy v nich je na celou sezonu nedostatečné. Ale jak hnojit? Nejlépe tyčinkami do půdy nebo pomalu se rozpouštějícím hnojivem v granulích. Zvláště do samozavlažovacích truhlíků asi není nejlepší hnojivo rozpustné v zálivce. Do zeminy v obyčejném truhlíku vmícháme keramzit nebo hrubý perlit, které se stanou zásobárnou vody.

Samozavlažovací nádoby

Samozavlažovací nádoby nejsou žádnou novinkou, osvědčily se a tak je jich na našich okenních parapetech stále víc. Udrží naše květiny delší dobu bez zalévání, což je výhodné zejména, nejsme-li doma denně, nebo chodíme pozdě a na zálivku si nevzpomeneme (o dovolené už ani nemluvě). Jsou konstruovány tak, že mají ve spodní části zásobník, do něhož otvorem nalijeme několik litrů vody, kterou rostliny postupně odčerpávají. Některé nádoby mají mezi hladinou vody a vložkou vzduchovou mezeru, která zabraňuje hnití kořenového balu. Vložka obsahuje prostupné otvory, kterými vzlíná voda ke kořenům a substrát se provzdušňuje. Květiny tak budou mít i v parném létě dostatek vláhy a nic nebude bránit jejich rychlému růstu a bohatství květů. Nemusíme mít obavy ani v případě, že bude vytrvale pršet – voda ze správně zkonstruovaného truhlíku bude ze zásobníku  vytékat přepadovými otvory. Typy různých výrobců ale mají různý poměr objemu zeminy a vody a je zjevná chyba, pokud zvětší prostor na vodu na úkor prostoru se zeminou, bez ní žádná kytka  – natož pak balkonovka, dobře neporoste. Ideálně by měla být  třetina vody na dvě třetiny substrátu.

Pozor na bezpečnost

Pokud víte, že v samozavlažovacích truhlících a květináčích je vody třetina, dvě třetiny zeminy a stále přirůstající zelená hmota také něco váží, měli byste to také zohlednit při umístění a hlavně upevnění truhlíků a závěsných květináčů. Přizpůsobte tomu háky i závěsy – prostě třeba sisalový provaz je krásnější, ale dobře ukotvený řetěz pevnější. A už při výběru volte raději truhlík širší, než vyšší, který vítr snadněji převrhne. Takový květináč padající z parapetu okna v pátém patře má průbojnost dělostřelecké koule. Zdá se vám možnost zásahu chodce na chodníku nepravděpodobná? Tak to jste asi nic neslyšeli o zákonu schválnosti!

Osázení samozavlažovacího truhlíku

• Samozavlažovací truhlík má ve spodní části ještě jedno dno, pod nímž se nachází prostor pro zásobu vody. Otvory v tomto dnu protáhneme přiložené knoty a do tvarovaného držáku v rohu vložíme vodoměrku.
• Pořídíme si kvalitní substrát pro balkonové rostliny, sázíme-li pelargónie, tedy substrát pro pelargónie apod. Ten promícháme s granulemi pomalu se rozpouštějícího hnojiva. Někdy bývá k truhlíku přibaleno.
• Protože okenní parapety mají mírný sklon, pro odtok dešťové vody, nasadíme na truhlík vyrovnávací nožičky.
• Truhlík osadíme rostlinami. Aby se tlakem zeminy nevyboulil, stáhneme ho uprostřed svěrkou, která je součástí balení.

Častá otázka: jdou muškáty a petúnky dohromady?

 Společné soužití petúnií  respektive převislých surfinek nebo Million bells (více o těchto balkonovách píšeme ZDE) se vzpřímenými pelargóniemi funguje, ale… Surfinie vyžadují víc železa, jinak trpí chlorózou a mohou jim zežloutnout listy, zatímco muškátům železo nevadí. Čili co? Čili na takový truhlík byste měli použít speciální substrát i hnojivo pro petúnie