Ačkoliv středověk má přídomek temný, na násilníky tenkrát stačila místo pepřového spreje nebo elektrického paralyzéru nenápadná kytka. Snítka mystického vřesu totiž plnila pro panny a paní ochrannou funkci dokonce proti jim samým, neboť vřes je nechránil jen před znásilněním, ale i před smilstvem. Kde se takové určení vzalo? Vřes prý podporuje plodnost a vplétat se proto má i do svatebního myrtového věnečku. Magické přitažlivosti vřesu užívali lovci, kteří nechtěli přijít z leče s prázdnou. Poutníci vřesovou snítkou zdobili své hole, aby nezabloudili.

Starý skotský mýtus (mimochodem podobné falsum jako náš Královodvorský  a Zelenohorský rukopis) praví, že když Oskar, syn Ossianův, po bitvě u Ulsteru umíral, poslal své Malvíně snítku rudého vřesu a ta pod jejími slzami změnila barvu na bílou. Bílý vřes se proto stal symbolem věčné lásky. S vřesovišti máme spojeného i Psa baskerwillského a Krále Šumavy. Další česká lidová pojmenování pro tento nízký keřík rostoucí na rašelině nebo na písčinách jsou hnidavec, suchotina či břasa. V astrologii patří vřes Štírům.

Trochu fialová lékárna

Vřes obecný (Calluna vulgaris) má růžovofialové květy v jednostranných hroznech a sytě zelené šupinovité lístky. Vědecké pojmenování vychází ze starořečtiny a k mysticizmu má daleko: znamená smeták a nebo košťátko, která se z tuhého vřesu vázala. Nejsenzačněji  vypadají rozkvetlá vřesoviště od srpna do října. A vřesen byl ve staroslovanštině název měsíce září, u čehož ostatně dodnes zůstali Polác (wrzesień). Vřes mají rády včely a temný med z vřesu má specifickou chuť i vůni. Rostlina obsahuje mimo jiné glykosid arbutin k desinfekci močových cest, třísloviny působí protizánětlivě při vymývání ran i na žaludeční vředy, hořčiny pomáhají vylučování žaludečních šťáv. Nechybí ani organické kyseliny. Vřes se používá i při zdánlivě tak banální příhodě, jakou představuje bolest hlavy.

Vyčistí tělo

Vřes se díky potopudným a močopudným účinkům hodí nejen k akutním detoxikačním kúrám, ale i k léčbě déletrvajících obtíží ledvin, močového měchýře (můžeme s ním zkusit odplavit ledvinové i močové kamínky), podagry, ischiasu a revmatismu. Kdo trpí zadržováním vody v těle a následnými otoky nohou, stejně jako prostatici, působení čaje určitě ocení. Vřes dále z krve odstraňuje přemíru kyseliny močové dokonce prý i její krystalky, které se nám v kloubech už usadily. V květech je zřejmě také něco antibiotického, co lze užít k zevní desinfekci, třeba ran a mokvavých vyrážek. Omývání obličeje vřesovou vodou využívají některé kosmetičky k omlazení pleti. A vzhledem k mírným narkotickým účinkům se po vřesovém nápoji i moc dobře spí.

Do šálku i do vázy

Vřes sbíráme v druhé půli léta a z počátku podzimu. Sbíráme buď jenom květ s trochou lístků (ono je lze při sdrhování z větvičky jen těžko oddělit), nebo sbíráme celou nať, ale jen mladé nezdřevnatělé větvičky. Drogu sušíme v tenké vrstvě nebo v zavěšených svazcích. Přes nepopiratelné léčebné vlastnosti se může sušený vřes stát i zajímavou dekorací nebo součástí voňavé purpury. Uplatní se dobře i v aranžmá ze sušených květin a obyčejná kytka suchého vřesu vydrží ve váze celý rok.

Vřes k napití

• Na odvar použijeme dvě lžičky květů nebo zelených větviček, které povaříme v půl litru vody. Čtvrt hodiny necháme stát a pak popíjíme vlažné.
• Ze čtyř lžiček vřesu a čtvrt litru vroucí vody připravíme čaj –  přelijeme a deset minut louhujeme.
• Kdo nemá rád vaření, může si připravit studený nálev: tři lžičky natě (čerstvé i sušené) navečer zalijeme dvěma skleničkami studené vody, ráno přecedíme a pijeme během dne.
• A pro ty, kdož raději truňky mocnější, zajímavý recept na medicinální vřesové víno přinášíme ZDE.
• Pozor: ačkoliv obsahuje vřes nepochybně řadu zajímavých látek a nevíme nic o vedlejších účincích vřesového čaje, podobně jako u jiných podobných nápojů bychom ho neměli pít trvale a po tříměsíční kúře by podle některých bylinářů měla následovat v užívání stejně dlouhá prodleva!

Na zahrádce i za oknem

Vřes kvetoucí od léta do podzimu můžeme pěstovat na zahrádce, v truhlíku a nebo v přenosné nádobě. Nepleťme si ho ale s Vřesovcem (Erica) který dorůstá do třiceti centimetrů a kvete od podzimu do jara. Vyšlechtěné kultivary nabízejí celou paletu barev. Vřesovec je také častou „dušičkovou“ květinou a vztah některých lidí k němu je proto rozporuplný. O tom, jak vřesy a vřesovce pěstovat na vlastním zahradním vřesovišti píšeme ZDE.

Něco o zrozencích z vřesu

Naše nejčastější představa o keltském kalendáři praví, že vycházel z třinácti cyklů po osmadvaceti dnech. Do toho jsou vloženy dny zvláštní, spojené s délkou sluneční pouti po nebi. Vztah Keltů k přírodě má přiblížit další členění jejich roku podle určitých dřevin – a mýty opletený vřes sem také přirozeně patří. jde o keřík houževnatý, takže podle tvůrců tzv. keltského stromokruhu mají lidé vřesu (15. – 24. května a 12. – 21. listopadu) hluboce zakořeněný smysl pro spravedlnost a jsou schopni úporně bojovat o každou věc, kterou považují za správnou. Nejsou to nějací plašmuškové a svá rozhodnutí vždy důkladně zváží.

Vřes nebo kaštan?

Lidé z vřesu jsou tvrdohlavci. Pokud relativně rychle dosáhnou vlivového stanoviska, má jejich veřejný nebo profesní život jistě kladné znaménko. V opačném případě ho rozmělní na spoustu neplodných potyček, jako když strhneme ze snítky vřesu drobné kvítky. Pro okolí by v takovém případě byli nesnesitelní – nebýt ovšem jejich smyslu pro humor a schopnosti zasmát se i sám sobě. Lásku si hledají složitě, ale jako partneři jsou stálí a spolehliví. (stejná data v jiných verzích stromokruhu jako vřes obsadil také kaštan – tak nechť si lidé z těchto dnů svého favorita podle chuti sami vyberou).

Tři dobré rady

Chceš-li něčí lásku získat, udeř ho (ji) růžovým vřesem. Když takového člověka chceš zapudit, použij vřes bílý. A kytice vřesu vetknutá za pasem prozradí prý jistojistě divoženku…