Děti a mládež v tramvaji byly si dost podobné. Všechny zaměnitelné slečny měly dlouhé vlasy a drát v uchu. Některé patřily k sobě, ale spolu nemluvily – žily hlavně s drátem. Mlaďoši ve skejťáckých gatích s rozkrokem u kolen se očima vpíjeli do displejů svých komunikátorů, ti s manažérskými kravatami občas na nich něco vyťukávali. Všichni byli připojeni. A za tramvajovými okny míjel čas, lidé za výkonnostním limitem se klátili nad sedícími mladými hlušci a tak nějak vypadali mezi připojenými divně.
(2013) *** Před třiceti pěti tisící let došlo ve vývoji lidstva k výraznému zlomu. Vývoj společnosti dospěl tak daleko, že díky změnám ve způsobu a kvalitě života se lidský věk natolik prodloužil, že se na světě objevil nový lidský druh – dědečkové a babičky.
Stárnoucí pralidé
Nestalo se to naráz, ale postupně se změnila celá sociální struktura společnosti. Díky prodlužování průměrného věku a faktu, že podmínky a dělba práce v tlupě umožnila někdy i překročit třicítku, mohli ti nejstarší předávat své vědomosti a životní zkušenost mladým. Byl to jeden ze zlomových momentů ve vývoji lidstva. Podobný tomu, když ženy, poté co je opustili muži vydávající se na sběr bobulí a kořínků, z hladu přestaly být vegetariánkami. Začaly sbírat, jíst a krmit mláďata někde na pobřeží Afriky masem vyvržených ryb, mušlemi a všelijakými mořskými červy. To prý vedlo ke genetickým změnám a prudkému rozvoji mozků.
Akcelerátor vývoje?
Pro současné vnuky a vnučky jsou někdy poučování prarodičů a řeči, nad nimiž i jejich přímí potomci obracejí oči v sloup, otravné. Nicméně prý se v těch pradávných dobách možná stalo přelomovou etapou v rozvoji lidstva. Alespoň tak to na základě výzkumu současných vědců prohlásila na demografickém fóru v Berlíně německá spolková ministryně pro rodinu, seniory, ženy a mládež Kristina Schröderová (narozená roku 1977). Určitě věděla o čem mluví, protože vystudovala sociologii. A odvolala se na vědecké poznatky, s nimiž přišla například americká antropoložka Caspariová. Ta se ve svých výzkumech intensivně zabývá procesem stárnutí a jeho významem v evolučním vývoji.
Možné tajemství úspěchu našeho druhu
Proti předchozímu období, v němž anatomicky moderní lidé a jejich archaičtí současníci neandrtálci vyráběli jednoduché nástroje, ve střední době kamenné ve větší míře začali vytvářet komplikovanější nářadí, ozdoby, šperky a hudební nástroje. Ráchel Caspariová tvrdí, že hlavní roli v tom mohli sehrát senioři „na vejminku“. Množství populace se zvýšilo a cenné znalosti i kulturní tradice staří přenášeli na další generace. Vyššímu myšlení přirozeně odpovídaly i rozšířené schopnosti. Prarodiče převzali v modelu třígeneračního soužití důležitou sociální a kmen upevňující funkci.
A co u nás?
Ono už vědomé rodičovství je poměrně pozdní koncept – natož prarodičovství. Nejmladší německá ministryně poukázala na společenský význam vědomostí předávaných z pokolení na pokolení. „Pokrok potřebuje stejně vědomosti a zkušenosti starších, jako i dravého ducha mladých“, prohlásila. Podporu obou těchto aspektů považuje za nejdůležitější úkol politiky, který by nám měl pomoci zdárně projít současnou demografickou revolucí. Méně korektně zato přesně řečeno stárnutím společnosti. Němci si podle ní dost pozdě uvědomili význam procházejícího přelomu. Deset let trvalo, než se společenská diskuse na toto téma dostalo do optiky politiků. Teď už má německá vláda oficiální demografickou strategii a v Berlíně vznikla mezinárodní platforma pro diskusi nad těmito problémy.
Důchodci ne na obtíž
Podle OECD se demografická proměna díky prodlužující se délce života na jedné straně a zmenšující se porodnosti na straně druhé velmi urychluje. Společnost by si proto víc měla hledět mladých a vědomě by se na jejím formování měla mít možnost víc se podílet babkovsko-dědkovská generace. Její přítomnost ale u nás většinová společnost často vnímá jen coby zátěž penzijního i zdravotního systému a sdílené zkušenosti, jež z pračlověka udělaly člověka, jako otravné kecy a nepotřebné smetí. Že je to jinak? V Austrálii problém vzali z gruntu a věci dali zákonnou podobu (což je ovšem na zřejmě též extrém), když příslušnými paragrafy vymezili, že babičky a dědečkové mají týdně právo na padesátihodinový kontakt s vnučkami a vnuky.
Tentokrát zcela seriozně
Doufejme, že zajímavé podněty nejhezčí německá ministryně nezpochybní a nepřekryje mediální vřava, kterou paní Kristina občas spustí. Jako když vyhlásí pohádky literárních klasiků bratří Grimmů za sexistické, nebo v rámci dnes tak vzývané genderové korektnosti navrhne změnit tradiční mužský rod Boha (der Gott) na střední (das Gott) – což otřáslo nejen jejími křesťanskodemokratickými spolu straníky. Bylo by to škoda. Mám totiž sen, že naši připojení mladí si občas vyndají z uší dráty a začnou poslouchat, co jim pytle starých kostí vyprávějí a že se tyto obgenerace začnou vzájemně pozitivněji vnímat – což bude nepochybně nejen milé, ale pro všechny zúčastněné strany celospolečensky užitečné.