I čichem se zmocňujeme světa a právě Vánoce našemu nosu nadělí přebohatě. Začíná to mýdlem a leštěnkou z přemíry smýčení, následují vesměs libé kuchyňské pachy a končí jehličím, svíčkami, františky a chybět by neměla ani purpura. Svátky jsou festivalů vůní a historie jejich používání k zvýšení naší schopnosti vnímat a prožívat je opravdu starodávná.

 (2010) *** Nepochybně znalost působení nejrůznějších vykuřovadel ovládali už šamani z pomalovaných jeskyní. Používali to, co měli po ruce: byliny, větvičky jehličnanů, různá dřeva a pryskyřice sloužily k léčbě i čarování. Nezávisle na sobě se vědomosti o složení a působení vykuřovadel rozvíjely v různých koutech světa. Hledaly (a nacházely) v této oblasti starověký Egypt, Řecko i Řím, hledali Arabové, Indové i jednotlivé dálněvýchodní kultury.

Povznést se nad všednost

Podobně jako u léčivých bylin je dobré vědět, jak a na co který rostlinný produkt působí. Od negativních vlivů prý prostor očistí andělika, šalvěj, jalovec, levandule, rozmarýn, napětí uvolní a úzkost zaženou borovice, puškvorec, opět jalovec a nebo růže. Potřebujete posbírat síly? Pak užijte šamanské síly dýmu z předchozích bylinek a přidejte ještě kafr a skořici. Na plíce je prý dobrý v našich krajích jalovec stejně jako na revma, proti svalovým křečím pomáhá anýz a jasmín. Zvláštní vykuřovadla mají magickou moc ve věcech lásky, jiná pomáhají soustředění při meditacích, další prý rozvíjejí tvořivost…

Božská vůně

Z bible se dozvídáme, že Mojžíšovi prozradil recept na kadidlo, které mu obzvlášť voní, sám Hospodin. „Vezmi sobě vonných věcí, balsamu, onychi, galbanu vonného a kadidla čistého, jednostejná váha toho bude. A uděláš z toho kadidlo, složením dílem apatykářským smíšené, čisté a svaté.“ Doporučuje Mojžíšovi utlouct vše nadrobno a pálit při bohoslužbě k Boží poctě. Činí si však poněkud drsně na tuto směs autorské právo: „Kdo by dělal co podobného k vůni sobě, vyhlazen bude z lidu svého.“ Víme ale, co Bohu voní? Balsam je pryskyřice stromku Commiphora abyssinica, galban vonný je mléčně bílá pryskyřice z lodyh a stopek listů Ferula galbaniflua a F. ribrikaulis rostoucích v Persii. Kadidlem je míněna klejopryskyřice vytékající ze zářezů na kmenech Bowselií a konečně onychi pochází z drápkovitých mušlí křídlatky, které se sbírají na pobřeží Rudého moře.

Purpura na plotně

Podobně jako kadidla (nejvoňavější směsi jsou součástí pravoslavných obřadů) máme s vánočními svátky spojenou i purpuru, tradiční vykuřovací směs z bylin a dřeva. Patří k středoevropskému prostoru, protože její původ je podle všeho keltsko-germánsko-slovanský. Přes léto naši předkové sbírali léčivé a aromatické byliny a vázali je do svazků. Tato vonička vždy visela v domácnosti. Jak usychala, vydávala trvale přítomnou jemnou vůni. O vánocích se její působení zvýšilo tím, že se svazek umístil na tály plotny nebo zvolna s třískami smolného dřeva pálil na uhlících v misce. V drcené směsi by neměla chybět z koření skořice a hřebíček. Lze ji vhodit i do doutnajícího krbu, což jako gesto působí sice efektně, ale vůně uteče komínem.

… a bez ohně a kouře

 Tato směs (někdy psána jako potpourri) má kromě vůně i dekorativní charakter. Sype se do ozdobných misek ze stříbra nebo z porcelánu a obohacená třeba borovými šiškami a fíky ozdobí vánoční stůl. Připravit ji nebude vůbec složité. Původ prý má v alžbětínské Anglii, kdy měla pomáhat v šlechtických palácích a měšťanských a kupeckých domech potlačit všudypřítomný středověký smrad. My dnes oceňujeme i to, že v misce na stole dobře vypadá. Použijeme sušené citrusy, křížaly, banánové řezy, sušené vykrajované slupky z pomerančů či mandarinek, trochu jehličí a koření: badyán, kousky skořice a hřebíček. Všechno smícháme. Voňavý účinek zesílíme umírněným pokapáním aromatickým olejem, třeba s vůní jehličí. Naaranžovanou směs můžeme dozdobit práškovým bronzem.

Purpura na jiný způsob

Jiné voňavé aranžmá se skládá z celých plodů: pomerančů, granátových jablek, květenství slunečnic či květů růží v kombinaci s vanilkovými lusky a celými kousky skořicové kůry. A neuškodí pásy z hřebíčku zabodnuté do pomeranče. Ani během roku nemusíme být o vůni a dekorativní efekt purpury ochuzeni: sbíráme a sušíme aromatické květy (nejlépe poupata) a plody, rozhodně nezapomeneme na okvětní lístky růží. Kousky kůry skořice nalámeme a přidáme do mísy. Pokud se nám vůně zdá málo výrazná, přidáme pár kapek oleje s kořeněnou vůní a směs dobře, ale jemně promícháme. Můžeme také ušít na purpuru dekorativní pytlíčky a ty vložit do prádla a nebo někomu věnovat jako voňavý dárek.

Recept na pravou alžbětínskou purpuru

Růžová poupata dáme do litrového džbánu a prosypeme solí. Po čtrnácti dnech, kdy jsme směs denně jen jemně promíchali, přidáme skořici, dvě lžíce mletého kořene kosatce, lžíci tlučeného hřebíčku a pět kapek růžového oleje. Uzavřené uchováváme nejméně čest neděl ve tmě a chladu. Taková purpura nám pak bude na miskách vonět dlouho…