Sedláci byli proslulí tím, že jim bylo vždycky všechno špatně. Nejde jen o ceny na trhu. Moc nebo málo jim totiž svítilo slunce, případně málo či moc pršelo. Zle bylo, když se neurodilo a ještě hůř, pokud se urodilo moc. To se prý totiž příliš vyčerpala půda. Ale opravdoví houbaři také žijí s přírodou, jenže jsou to jinší braši. Vždycinky něco najdou a když už ne, vědí, že v lese je i tak krásně. A rozhodně si nikdy nestěžují na nadúrodu.
Komu přišla Trautenberkova stížnost, že „to kyselo je málo kyselý“ jako projev nesnesitelného sekýrování, zřejmě nepochopil, že nekyselé kyselo prostě není kyselo. Něco takového je spíš klonem jemných houbových polévek dochucených pár kapkami octa, které otevírají větší prostor rozvinutí houbovdých chutí a vůní, ale drvoštěpovi sílu zvednout sekeru nedají. Kyselo a kulajda jsou příbuzné, něco jako tety. Kulajda je podobně vydatná, v chuti „houbovatější“ a oproti kyselu ji upřednostňují spíš ženské. Ale už jako děti jsme na nastávající houbová obžerství byli připravováni hladkou ančkou – polévkou, v níž houby být mohou, ale nemusí.
Tchyni, která byla proslulá svými přepadávačkami, jsme z tohoto zlozvyku do jisté míry vyléčili. Prostě jsme zahráli mrtvé brouky a neotevřeli. Je v době všudedosahujících mobilů problém se alespoň s malým předstihem ohlásit? Není. A je dobré mít návštěvě třeba ke kafi co nabídnout. Nejen návštěvám však chutná koláč – recept na rychlý francouzský s tvarohem si zkuste třeba jen tak. Z mlsoty, pro chvíli pohody, nebo k zlepšení nálady. Není důvod, aby se nepovedl.
Pokud si zrovna zařizujete novostavbu, nebo přestavujete byt, nebo cokoliv, kdy si necháváte „ztělesnit“ váš sen, určitě se jednou dostanete i k otázce dlažby. Když se řekne interiérová dlažba, co se Vám vybaví? Tak nyní tento obrázek pěkně rychle zapomeňte. Dlažby, které nabízí Keramika Soukup, se totiž zcela vymykají tomu, na co jste zvyklí – především, pokud jste dosud bydleli v nějakém bydlení zařizovaném snad někdy za socialismu. Pokud hádáte, že právě toto je klíčem k nebývalému úspěchu, máte pravdu! Několik desítek, stovek možností, vzorů, barev… Co se týče dlažby do interiéru, mohou vám garantovat, že cokoliv, na co si jen vzpomenete, cokoliv si jen představíte – máte to mít!
Je těžké začít nový rok něčím posvátnějším a přitom všednějším než je chleba. Stůl na němž by chyběl si moc neumíme představit. A protože nářek nad tím, co pod stejným názvem kupujeme ve velkoprodejnách sílí (týká se kvality i ceny), roste též počet samorostlých pekařů. Protože dobrý chleba závisí na použití dobrého chlebového základu, vzniklo dokonce jakési internetové Bratrstvo kvásku (mapka je TADY ). Směnou jako v prvobytně pospolné společnosti nebo jen tak si můžete kvásek, s nímž už někteří pekaři bojící se ztráty zákazníků dělají drahoty, zde opatřit.
Z celkové roční spotřeby energie v průměrné domácnosti (ale známe to čarování se statistikami) představuje množství, které padne na přípravu jídel něco málo přes tři procenta – vyjádřeno v příslušných jednotkách je to 2,2 gigojoulu čili 600 kilowatthodin. Což, pokud zůstaneme v kuchyni, představuje statistických šest set obědů pro tříčlennou rodinu. Protože si ale k obědu někdo ohřeje špekáček a jiný peče krocana, objektivnější bude převod těchto kilowatthodin na energii, s níž bychom uvedli šedesát hektolitrů vody do varu.
Stará selská obydlí si bez pořádného sklepa neumíme představit – a to se tenkrát ještě pivo do lahví neplnilo a tudíž ani fyzikální „zákon sedmého schodu“ neexistoval. Pivo se do sklepa dávalo když už, tak v džbánu, ale hlavně se zde přechovávalo mléko a sýry, a taky na zimu sem uskladňovali ovoce a erteple čili brambory. Každý schod má svou teplotu – kdo sklep má, to ví, kdo ne, musí spoléhat na chladničku. Tím, že ledničky a mrazničky uchovávají zásoby poživatin, jež by jinak rychle podlehly zkáze, spoří náš čas i kapsu.
Je docela překvapivé, jakou některé starší kuchyňské linky vykazují životaschopnost: nebyly z bůh ví jakého materiálu, vzdorovaly kuchyňským výparům a snad vedle záchodového prkýnka patřily k nejzatěžovanějšímu vybavení domácnosti. Konstrukčně mohou být celkem v pořádku, ale ten vzhled? Jejdamane, s tím by bylo dobré něco udělat! Podle toho, v jakém technickém stavu dvířka jsou, volíme z dvojí cesty – buď dvířka jenom povrchově upravíme, nebo všechna čela vyměníme. První případ může být hodně levný a ani v druhém rozpočet domácnosti nemusí nezbytně vykrvácet.
Když dostanete fůru prachů najednou, je to fajn, ale nemusíte celý život chodit při zdi, abyste věděli, že i malý, ale zato stálý příjem má také něco do sebe: stačí, když kape. Když vám ale s každou kapkou korunky ubývají, je takové neustálé kapání k zlosti. Při nehorázných cenách vody kohoutek, z kterého co minutu ukápne jenom desetkrát, za rok odplaví do kanálu několik zeleňoučkých stokorun. Takže „stačí, když kape“ z titulku nejsou slova uspokojení – ale právě naopak!
Nepochybně se jedná o velmi různorodou nabídku a také kvásek, který použijeme, bude rozličný. Protože Italové si potrpí spíš na pečivo bílé (pro pořádek nicméně zmiňme také žluťoučké, ale pro nás chuťově poněkud nezvyklé výrobky z kukuřičné mouky), na naši variantu jejich ciabatty si připravíme pšeničný kvásek. Pokud jsme si dobře osvojili přípravu toho žitného, nebude to pro nás pranic složité, spíš jen otrava pro netrpělivé, že to tak dlouho trvá, nicméně i tady Naše hobby nabízí trik, jak čas ošulit.
Nic naplat – dosloužil… Kuchyňský dřez se časem poškrábe nebo jinak poškodí, a když už jeví výrazné stopy opotřebení či poškození a nedělá parádu, je čas si vyhrnout rukávy. Výměna dřezu je něco, co při průměrné šikovnosti většinou dokážeme zvládnout sami: koupíme dřez nový i s odtokovou sestavou a připravíme si potřebné nářadí.
Continue reading