Často se zaměňuje fréza s frézkou. Proto sem vnesme trochu osvěty, ačkoliv jsme si vědomi, že právě vy to víte dobře. Berte to proto jako opáčko. Horní frézka je nástroj určený k obrábění materiálu a fréza je ten nástavec, který do frézky upevňujeme. Čili frézy jsou rotační nástroje souměrného tvaru s více břity, které frézka používá. Frézky jsou vhodné zejména na dokončovací práce a úpravu povrchu dřevěných ploch. Výborně se též hodí k drážkování.
Continue reading
Že bity, byty a bajty nejsou jedno a totéž jen tak z plezíru se lišící pravopisem či výslovností dnes už nejspíš ví i dítě. Dnes budeme šroubovat… Jestliže se pokusíme utáhnout víc šroubů nebo vrutů, pociťujeme po nějaké době bolest v lokti, jindy zase v rameni. A proto oceníme pomocníka – akušroubovák nebo akuvrtačku. Utažení či zašroubování, čili cestu tam (a v případě potřeby zase zpátky) nám jistě usnadní. Jenže tvarů a řezů hlaviček šroubů a vrutů je spousta. S jediným klasickým šroubovákem bychom asi neuspěli. Ještě že máme bity! Bit je totiž výměnný nástavec na šroubovák a je jich tolik, kolik je druhů hlav vrutů a šroubů.
Continue reading
Kdo by neznal vrtačky – slouží k vrtání otvorů do dřeva, betonu, omítek, stavebních bloků, cihel, kovu či dalších materiálů. Proti všem možným druhů vrtáků, svidříků a nebozezů představují neuvěřitelné ulehčení a zrychlení práce. Vrtačky a jejich dělení rozlišujeme podle čtyř základních typů .
Continue reading
Drátenictví v minulosti bylo řemeslo užitečné a dráteníci vítáni, neboť prodlužovali životnost nádobí a zvyšovali i jejich funkčnost. Jako řemeslo vzniklo drátenictví v 19. století a zaniklo v polovině 20. století. Tehdy se přerodilo v dekorativní umění a ozdobné drátování se stalo oblíbeným koníčkem, jemuž se lze snadno naučit. Odrátujeme si hrnec! Drátování kraslic nebo výrobu drátovaných šperků si necháme na jindy. Hrnec nám slouží hlavně na sádlo a z odrátovaném hrníčku káva chutná věru báječně.
Continue reading
Pro někoho představuje pokus o narýsování rovné čáry téměř nadlidský výkon. Proto dělá věci „podle voka“ a tak to někdy i ve výsledku vypadá. Zedničtí mistři začínající méně důvtipné učně posílali do skladu, aby tam vyfasovali do vodováhy „novou bublinu“. Tomu, kdo na to skočil, to už zůstalo a smáli se mu dokud na špek neskočil další nešťastník. Vodováha je přístroj jednoduchý, nicméně v základním řemeslnickém vybavení nezbytný a i v naší domácí dílně důležitý.
Continue reading
Neopakovatelnou kresbu dřeva využívají nejen sochaři, opracovávající velké kusy měkkého dřeva, ale také šperkaři. Pro ně platí, že naopak čím je dřevo tvrdší, tím jemnější mohou na něm vytvořit řezbu. Lípa, z níž vyřezáváme třeba figurky vánočního betlému, by se nám u práce drobné štípala a trhala po vláknech. Jenže s tvrdým dřevem – ouha – jde práce pomalu. Vytvořit dřevěný šperk dokáže člověk, který umí dřevu naslouchat, svůj záměr mu přizpůsobit a trpělivě ho tvůrčím způsobem vyjádřit.
Frézy a frézky si lidé často pletou. Z logiky českého jazyka jako by to bylo totéž, jen jednou ve velkém a jednou v malém vydání. Tak to ale není. Přes to by fréza bez frézky být nemohla (a naopak). Stopkové frézy frézy upínáme do horní frézky a tvarujeme jimi dřevo. Podle operace si můžeme vybrat mezi asi šedesáti typy stopkových fréz z rychlořezné oceli nebo ze slinutého karbidu ten pro nás nejvhodnější nástroj. Pojďme se s nimi alespoň letmo seznámit.
Continue reading
Přímá bruska je nástroj, který velmi účinně odebírá materiál – dřevo, kámen i kov. Obrušuje vnější křivkové tvary a vybrušuje dutiny, k čemuž jako nástroje používáme stopková brusná tělíska. Přímé brusky dělíme na menší jednoruční a větší dvouruční.
Přímé brusky mají vysoké otáčky – 20 000 až 30 000 otáček za minutu, které při zatížení klesnou asi o jednu třetinu. Pracovní nástroj (stopková brusná tělíska, nebo výjimečně i stopkové frézy na dřevo a plasty) upevňujeme do kleštin na osu vysokoobrátkového elektromotoru. Technicky se přímá bruska skládá z vřetenu, vřetenové skříně, ložiskového víka, vzduchovodné vložky, motorové skříně, ložiska a spojky.
Continue reading
Udělejte si radost vlastním výrobkem. Než se však pustíte do práce, zkontrolujte stav své domácí dílny. Nechybí něco? Co takhle nýty a nýtovací kleště? Bez nich se při výrobě čehokoli obejdete jen stěží.
Zahradní nářadí připravujeme na sezonu většinou na jaře. Ti pečlivější ale opravují a brousí už na podzim. U sekaček na trávu by to tak dokonce mělo být, protože s po sezoně „unaveným“ ostřím trávníku spíš uškodíme. Naši péči si nářadí zaslouží i průběžně, ale na podzim má za sebou spoustu práce, takže ostří a nože bývají tupé, stroje potřebují celkově vyčistit a tu tam i něco dotáhnout a namazat. Přistoupíme tedy k broušení zahradních sekaček a dalšího nářadí, jako jsou zahradní nůžky nebo řetězová pila.
Continue reading
Na podzim a zjara prořezáváme stromy, keře a tvarujeme živé ploty. Nejrůznějších klacků máme najednou spoustu, a pokud jsme v sevřenější zástavbě, nebo máme nerudné sousedy, může být naše pálení zahradního odpadu podobné dráždění chřestýšů bosou nohou (dnes se to už vůbec nesmí). Pokud si na nás došlápnou přímo nebo „jen“ pošlou udání, nebude to z jejich strany hezké. Ale že my jim čoudíme pod nos, bude v rozporu s platnými vyhláškami. Co ale s tou dřevní hmotou máme udělat? Pomohou nám drtiče zahradního odpadu!
Brousky hrubší jsou k mání ve většině železářství, ale jemnější hledejte spíš ve specializovaných obchodech. Při broušení s většinou tak zvaných ostřičů dosáhnete rychlého krátkodobého efektu a nůž přitom hrubě poškodíte. Čím bude jemnější brousek, tím ostřejší získáme ostří – možná tak dokonalé, že se bude lesknout jako zrcadlo. Vždyť platí, že s tupými dláty a noži pracuje jen tupec.
Continue reading
Od pradávna slouží dláta k výrobě truhlářských spojů, ale i k tvorbě ozdobných prvků na dřevěných domech, terasách, altánech a dalších stavbách, zejména zahradních. Zdobilo se ale i uvnitř domu – ozdobné prvky se vyřezávaly i do nábytku, tvarovalo se zábradlí, obložení stěn a stropů – zkrátka zkrášlit lze všechno, co je ze dřeva.
Dlát existuje cela řada typů a každý ten typ je určen pro určitou operaci. Na výběru a kvalitě dláta závisí do značné míry, jak snadno a dobře vyrobíme konkrétní spoj, anebo v případě vyřezávání, jak nám půjde práce od ruky. Jinými slovy lze říci, že k úspěšné práci potřebujeme kvalitní a ostrá dláta.
Zatímco ve vztahu k výtvarnickým štětcům přepadá nás zpravidla špetka posvátné úcty z umění, k těm, jimiž zkrášlujeme své okolí se dost často chováme hůř než macešsky. Válí se nám halabala ztvrdlé jeden přes druhý někde pod ponkem a nebo trčí ze zavařovačky, v níž už dávno vyschlo ředidlo. V krámě je vybíráme podle ceny a nebo prostě jak se nám líbí. Zcela bez ohledu na to, co umí a co nedovedou, a nebo jaké skryté zrady mohou představovat.
Kdo si chce doma zařídit dílničku, bude asi s následujícími řádky hrubě nespokojen, ale ony mu nejsou po pravdě řečeno určeny. Jsou pro toho, kdo chce vědět, co potřebuje pro řešení běžných situací, které mohou v domácnosti nastat. S každou blbinou není potřeba hned otravovat souseda. Na druhé straně věci, které nebudeme víceméně pravidelně používat, je zbytečné shromažďovat a zakrámovat jimi náš často nevelký byt. Základní nářadí se nám vejde do šuplete.
Každý, kdo vlastní aku nářadí, určitě dobře ví, že při péči o něj je nutné věnovat pozornost i bateriím. Ani sebelepší a sebevýkonnější vrtačka nebude pracovat naplno, pokud jí nedodáte kvalitní aku baterie. Profesionální řemeslníci stav baterií ve svém nářadí pravidelně kontrolují. Při dennodenním používání baterie po čase vymění, aby se na své nástroje mohli vždy a všude spolehnout.
Staré televize představovaly osobité kusy nábytku: obrazovka sice byla velká jako kapesník, ale celá bedna (řeč je o dnes už muzeální Tesle 4001) vážila čtyřicet kilo. Z některých na vás potměšile mrkalo magické oko zelené jako sen. Stěhovat barevné Rubíny také nebylo žádné pošušňáníčko. O telestěnách psali v románech fantastové jako Ray Bradbury, koho by ale tenkrát napadlo, že dnes budeme věšet televizory na stěny jako obraz a – s určitou nadsázkou – jediným problémem bude, jakou použít hmoždinku.
Dříve používaný spoj jednotlivých segmentů plovoucí podlahy na pero a drážku dnes často najdeme už jen u lacinějších výrobků. To bylo nějakého patlání s lepidlem a práce se stahováním dílů k sobě! Dnes máme situaci o poznání snazší, protože řečený způsob často nahradil zámkový systém zaručující kvalitní, rychlou a jednoduchou pokládku. Nespornou výhodou je i možnost takovou podlahu opačným postupem rozebrat a znovu ji – třeba při rekonstrukcích nebo stěhování, znovu složit. Prostě jen tak klik – klak…