Na místě Karlova a před tím Juditina mostu byl vltavský brod, přes který byl pohyb lidí i zboží zřejmě velmi živý. Proto zde průběžně vzniklo několik dřevěných mostních provizorií s životností od povodně do povodně. Historický název ulice a divadla Na zábradlí ostatně s těmito dřevěnými mosty souvisí. Pozůstatky Juditina mostu, který byl prý postaven za tři roky, se nacházejí několik desítek metrů severně od současného mostu. Jsou to nižší mostecká věž na Malé straně, reliéf dnes v domě u mostu, jehož část zničil pan domácí, uzenář a kloboučník Bárta, a na staroměstské straně nejen zbytky věže v nároží křížovnického kláštera, ale i kdysi populární Bradáč.
Tag Archives: osobnosti
Paní a páni z Karlova mostu 3
Předchůdcem Karlova mostu byl most nesoucí jméno po manželce druhého českého krále Vladislava II. a od roku 1158 druhé české královně Juditě Durynské. Podle kronikáře to byla „paní znamenité krásy a ducha neobyčejného, mysli smělé a podnikavé“. Pokyn k výstavbě mostu přes Vltavu dala roku 1157. Ve střední Evropě to byl podle dostupných pramenů teprve třetí kamenný most. Se stavbou pilířů würzburgského mostu přes Mohan se začalo roku 1120 a mostu v Řezně přes Dunaj roku 1133. V podobné době vznikl i kamenný most přes Labe v Drážďanech. Pražský Juditin byl tedy starší, než slavný most ve francouzském Avignonu. Náš nejstarší dochovaný most v Písku je mladší o sto let.
Paní a páni z Karlova mostu 2
Mostů, které pamatují jak šly věky, je na světě víc, ale sochařská galerie na tom pražském je výjimečná. Po staletích, kdy byl jen Kamenným a nebo prostě pouze Mostem (ostatně jiný v městě nebyl), nese od roku 1870 jméno českého krále a římského císaře Karla – v pořadí IV. Budoucí vladař se narodil roku 1316 v domě poblíž staroměstského kostela svatého Jakuba. Novorozenec dostal nejdřív jméno Václav. Když byl v jedenatřiceti roku 1347 korunován (ještě jako Karel I.) na českého krále, musel jeho průvod překonat řeku po mostním provizoriu, protože předchozí Juditin most vzala roku 1342 voda a stavba toho současného začala až roku 1357.
Paní a páni z Karlova mostu 1
Most nesený šestnácti oblouky je dlouhý 515 metrů a 76 centimetrů, široký 9 metrů a 40 centimetrů. Jeho základní kámen položil osobně císař Karel IV. roku tisícího třístého padesátého sedmého, dne devátého července v pět hodin ráno třicet jedna minut – tak prý rozhodli královští astrologové. Není číselná řada, která vznikla, zajímavá? Posuďte sami: 135797531… Ponechme však zatím úvahy nad magickým smyslem čísel a vydejme se na procházku mostem. Všimněme si toho, co z něj činí celek zcela výjimečný: ojedinělé galerie plastik.
Al Capone – architekt zločinu
Z nebe tedy rozhodně nespadnul. Podle oficiálního životopisu na svět přišel 17. ledna rok před nástupem dvacátého století v newyorském Brooklynu. Ovšem není málo ani těch, kteří tvrdí, že se holiči Gabrielovi a švadleně Teresině Raiola narodil už v Neapoli na Sicílii, tedy před tím, než se rodina přestěhovala do Ameriky. Alphonse Gabriel Capone – zkráceně Al, měl osm sourozenců. Dva z nich se do jeho byznysu zapojili, ale někteří si raději změnili příjmení. Al nebyl sice nejdůležitějším chicagským mafiánem, ale rozhodně byl tím nejznámějším.
Vanilka a benzin aneb Kuchařka Elišky Junkové
Pro zručného písaře růžových limonád nebo šikovného producenta slzavých filmových story byl by příběh naší legendární automobilové závodnice Elišky Junkové požehnáním. Chudá holka z rodiny truhláře a bohatý bankéř, oslnivá, ale krátká mezinárodní kariéra za volantem bugatek, velká láska, velká tragedie – co si jen víc přát. Přes toto všechno se vyprávění pro svou opravdovost podobným zjednodušením vzpírá a přerůstá v zprávu o síle vůle jedné drobné ženy.
V cínovém dole Starý Martin
Kníže básníků, ministr a tajný rada Goethe dobře věděl, proč měl Krušnohoří projeté cikcak kočárem a osobně prochozené: říci, že je to nezajímavý kraj může jen ten, kdo zde nikdy nebyl. Udělali jsme té krajině neskutečné jizvy a ona nám zato svítila elektřinou, hřála nás uhlím a zdobila kovy. Pro hledače cínu a později kovkopy i cínaře bylo Krušnohoří doslova zemí požehnanou. Začali sběrem v náplavech a později kopáním u výchozů žil na povrch. I když časem museli za rudou stále hlouběji pod zem, při spotřebě a ceně cínu se dolování víc než vyplatilo.
Nepozdravil u vrbiček
Tak a má to. Nesmekl, nepucoval kliky, málo se hrbil, choval se nevstřícně. Prostě nepozdravil u vrbiček! Proč zrovna u vrbiček? No právě. Vždyť ani nečetl Palečka. A nejspíš ani neví, že tomu bude dvě stě let, co se narodil jakýsi Rubeš, který toto slovní spojení přivedl na svět.
Sokol sobě
Pěšky tudy kdo nemusí, nechodí. Slyšet je tu špatně a zle se tu dýchá, v čase dopravní špičky pálí oči, což není k toulání pobídka zrovna povzbudivá. Nicméně pojďte – bude to stát za to: právě tady totiž postavili první pražskou tělocvičnu. Neradno soudit budovu ze současného omšelého vzhledu: je to stavba úctyhodná. Sokol Pražský, jak se jmenuje, je utopený mezi mladšími činžáky a kolem se jednou větví severojižní magistrály k Národnímu muzeu valí nekonečný proud čoudících a lomozících aut. Podtitul tohoto toulání by mohl docela dobře znít „sokolská Zlatá kaplička“.