Cibule

Posted on 2020/03/28 by nh

Že již dávno před námi na leccos užitečného přišli staří Egypťané, nás dávno nepřekvapí. Tak třeba cibuli jako potravinu – ač nejspíš trochu jiný druh – používali hojně, a při stavbě Cheopsovy pyramidy jí (a také česneku a ředkví) snědli za 1600 talentů stříbra. Zaujme nás ale jistě, že cibule jim sloužila také při mumifikačních procesech jejich faraónů. I v naší lidové magii se používala k ochraně domácnosti: to se musela rozkrojená cibule někde v domě položit, aby všeechno zlé do seb vychytala. Pojídaná zasyrova prý spolehlivě chrání před černou magií. Lékař Petr Ondřej Matthioli se cibuli obsáhle věnuje v našem nejstarším herbáři z roku 1562. Continue reading →

Pohádkové růže ze spícího zámku

Posted on 2020/03/25 by nh

Z psí růže (u nás ji známe spíš jako divokou a nebo šípkovou) se za tisíciletí lidského obdivu k ní podařilo vypěstovat spoustu druhů. K dalším přečetným nám pomohla příroda náhodným křížením a samovolnými mutacemi. Pro flakon růžového oleje byly zosnovány vraždy a o právo připravit kance v šípkové omáčce se poprali myslivci. Některé druhy úspěšně svůj rod zastupují v kuchyni, a jiné zase třeba ve voňavkářství. A rytíři se pro růži z něžné ručky na turnajích propichovali dřevci, což je zajisté nejširší oblast využití růží – růže z lásky a růže pro krásu. I z více méně kapesní zahrádky udělají skvost.

Continue reading →

Sněžná plíseň na trávníku

Posted on 2020/03/05 by nh

Po delších zimách zpravidla na zahradě sčítáme značné škody s velkou pravděpodobností i na našem více či méně dokonalém trávníku. Loňská chlouba – svěže zelený hustý pažit – může vypadat jako olysalá kropenatá slepice. Trávník nám vezme úsměv spoustou žlutých skvrn a holých míst. Tento stav má na svědomí sněžná plíseň – bělavé až narůžovělé mycelium, šířící se po trávníku zpravidla v kruzích. Kromě trávy napadá i některé trvalky.

Continue reading →

Aloe vera – zázračná rostlina

Posted on 2020/01/10 by nh

sukulentní šedozelená rostlina s léčivými účinky — Aloe Vera, foto med

Aloe vera je poměrně nenáročná pokojová rostlina, jejíž léčebné účinky bývají považovány přímo za zázračné. Je známá odedávna, začátkem našeho letopočtu již byla používána jak k léčení ran, tak i k balzamování. V Egyptě ji považovali za lék zajišťující nesmrtelnost. Je pravda, že šťáva Aloe vera obsahuje řadu minerálů, vitamínů, enzymů, biostimulátorů a dalších zdraví i kráse prospěšných látek. Droga je také součástí známých švédských kapek.

Continue reading →

Živý vánoční stromeček

Posted on 2019/12/17 by nh

Rok od roku narůstá zájem o živé vánoční stromky. Vysvětlení je prosté – jsou sice o něco dražší, ale nekončí po Vánocích u popelnic. Vysadíme-li stromek po svátcích na zahradě, poroste desítky let a v následujících letech ho můžeme zdobit venku. Anebo ho ponecháme v nádobě na terase nebo balkonu a při správné péči si ho užijeme další a další Vánoce. Pokud nechceme o stromek dál pečovat a přesto bychom měli rádi živý, existují již půjčovny. Takový živý vánoční stromeček je třeba si včas rezervovat. Víte ale, jak zacházet se stromečkem v květináči, aby přežil teplo bytu a následně venkovní mráz?

Continue reading →

Orchideje – drahokamy z pralesa

Posted on 2019/11/17 by nh

Ačkoliv koupit kvetoucí orchidej není během roku složité, nejvíc těchto pralesních květin přichází do našich domovů o vánočních a novoročních svátcích. Je to totiž krásný, hodnotný a vždycky originální dárek. „Orchidejový festival“ zpravidla končí o svátku svatého Valentýna. Nás takový dárek nezarmoutí nikdy… Především v zimních měsících lidé oceňuje jásavé barvy, rozčepýřené tvary a u některých druhů i krásnou vůni. Možná je to proto, že za pošmourného počasí krátkých dnů, a nebo v kontrastu s ledem, sněhem a krákajícími vránami, je intenzivněji vnímáme jako pozvánku do tropických pralesů dosahujících až na pláž. (Na tom nic nemění fakt, že některým orchidejím se daří v nadmořských výškách, z nichž by se nám točila hlava.) Často prý orchideje podněcují i erotickou fantazii.

Continue reading →

Dýňová semínka k snědku i pro krásu

Posted on 2019/10/12 by nh

Původní planě rostoucí druhy tykví vypadaly jako asi pěticentimetrové hrušky s tvrdou, zelenožlutě pruhovanou slupkou. Protože byly hořké, sběrači z nich jedli jen výživná semena. Za pár tisíc let šlechtění se z malých dřevnatých a hořkých planých druhů povedlo vyšlechtit mnohostranně využitelnou zeleninu – jen z tykve obecné více než osm set druhů. Jíst se dokonce v mládí dá i většina dekorativních tykviček. A dýňová semínka? Jsou báječná!

Continue reading →

Práce na zahradě – říjen

Posted on 2019/09/30 by nh

V říjnu ukončujeme sklizeň a pomalu se připravujeme na zimu. Mnohé rostliny nebo jejich cibule potřebují toto období přečkat na nějakém bezmrazém, světlém a suchém místě. Říjen na zahradě je ale i obdobím výsadeb okrasných keřů, růží, ovocných i okrasných stromů a trvalek, neboť stále mají dost času, aby do zimy pevně zakořenily.

Continue reading →

Podzimní rovnodennost a olivovník

Posted on 2019/09/23 by nh

Olivovník se od nepaměti těšil na jihu Evropy úctě doprovázené často bázní přímo posvátnou — Staré olivovníky, foto med

Olivovník se od nepaměti těšil na jihu Evropy úctě doprovázené často bázní přímo posvátnou a, podobně jako pod dubem na severu našeho kontinentu, se v jeho stínu konaly náboženské obřady, soudy a důležitá shromáždění. Na olivovníku rostou užitečné olivy, na dubu žaludy (proto symbolizuje mužský princip a zdobí se jím válečníci) a také na něm parazituje čaromocné jmelí. Keltští druidové se svými legendárními zlatými srpy měli dub v mimořádné oblibě především v době úplňku a starožitní Podzimní rovnodennost a olivovník Řekové chránili a z jeho dřeva dovolovali vyrábět jen kultovní předměty. Symbolizuje harmonii – rovnováhu světla a tmy.

Continue reading →

Jahody a jak na jejich pěstování

Posted on 2019/08/30 by nh

Lahodné plody, červený symbol začínajícího léta, můžeme mít i na té nejmenší zahrádce. Dokonce i na balkonu či terase. I lidé, kteří dávají přednost výhradně okrasným zahradám, někde pro jahodník kousek místečka přeci jen najdou. Jahody a jejich pěstování je možné bezmála všude. Dokonce i ve výšce až 700 metrů nad mořem.

Continue reading →

Špagetová dýně

Posted on 2019/08/28 by nh

Špagetová dýně (Vegetable Spaghetti) patří k původním druhům, které pocházejí z amerického kontinentu. Její zvláštností je, že se po tepelném zpracování rozpadá na jemná vlákna, které vypadají jako špagety. Tento druh se obecně považuje za jednu z nejchutnějších dýní. Po dozrání je žlutá, nebo žlutozeleně žíhaná. Obvykle je podlouhlá a měří okolo 30 cm. Dobře uskladněná vydrží více než půl roku, a některé zdroje uvádějí dokonce rok. Tak dlouho nám nevydržela.

Continue reading →

Rok chrousta

Posted on 2019/05/08 by nh

Hloubání nad nesmrtelností chroustů je synonymem k vcelku neplodnému obíráním se nicotnostmi na úkor řešení reálných problémů. Někdy jsou jako takoví badatelé označováni i zasnění zevlouni tlukoucí lelky. Pravdou však je, že masové objevování se a opětné mizení chroustí populace podmíněné divným životním cyklem těchto nemotorných brouků příčinu k úvahám o jejich nesmrtelnosti zavdává (jak zmiňují kroniky) již od středověku. Chrousti se zpravidla objevují v květnu.

Continue reading →

Rakytník – keř zářivých koní a sibiřských citronů

Posted on 2013/09/27 by nh

Stane se, že rakytníkový keř už ztratil listí a na sněhové pláni svítí neobyčejně jasnou červenou barvou plodů na trnitých větvích. A kolem keře bude určitě hlučno, protože ptáci si kulaté či soudkovité plody nenechají ujít. Ani my bychom určitě neměli otálet. Vždyť například v extrémních podmínkách Sibiře představoval pro domorodce rakytník řešetlákový součást jídelníčku bohatou na vitamíny. Babky šamanky se mu klaněly. V lidové medicíně jím domorodci léčili vředy, žaludek, ženské potíže a dokonce rakovinu.

Continue reading →

Cukety a cuketové menu

Posted on 2013/09/14 by nh

Prý se u nás začaly cukety pěstovat proto, že se tak rozšířila plíseň okurková, že ve Znojmě neměli co nakládat, takže se jako ke spáse obrátili k cuketám. Je zelená? Je. Je podlouhlá? Je. A konec konců je s okurkou i prokazatelně spřízněna. Coby náhražka sice dopadla bídně, ale jako samostatná zelenina se u nás zabydlela jako variabilní součást kuchyně použitelná k neuvěřitelnému množství úprav. Pěstovat tuto další příbuznou z široké rodiny dýní je přitom relativně snadné.

Continue reading →

Lékaři a kuchaři požehnaná červená řepa

Posted on 2013/08/25 by nh

Pamatujete se na neidentifikovatelnou potravinu červené barvy, kterou nabízely některé školní jídelny v rámci především bezmasých čtvrtků? Byla to řepa a to neblahé setkání náš vztah k této zelenině často předurčilo dlouhodobě. Také zemědělcům někteří s nosem nahoru říkají řepouni a snad ve vzpomínce na „tu věc“ na talíři nemyslí to chvályhodně. Čím ale byl pravděpodobně jejich dědeček, aha? Zbavme se vzpomínek na školní jídelnu, protože červená řepa je zdravá a chutná. A zanechme občasného přezírání selského stavu. V mnoha ohledech mu vděčíme za to, že jsme. Jen málo kterému Čechovi a Moravanovi nečouhá ve vzdálenější perspektivě z bot sláma. Takže pro příště jasně a stručně: Řepu na talíř ano a… Řepoun – to zní hrdě!

Continue reading →

Jak pěstovat bonsaje

Posted on 2013/08/17 by nh

Bonsaje mají zvláštní půvab i vznešenost a jejich pěstování patří mezi nejkrásnější záliby, které posilují zejména naši trpělivost. Název bonsaj pochází z japonského výrazu, kdy bon znamená mělká miska a sai rostlina. Smyslem tvorby bonsají bylo vytvořit přírodní miniaturní a určitým způsobem idealizované krajiny. Bonsaj lze vytvořit z většiny typů stromů nebo keřů a některé exempláře, zvláště pak v Japonsku, se dožívají až stovek let. Na Wikipedii o nich píší ZDE.

Continue reading →

S brokolicí proti rakovině

Posted on 2013/07/29 by nh

Brokolici bychom mohli použít jako poněkud absurdní květinu do vázy, protože to, co jíme, je vlastně nevyvinuté květenství. Brokolice opravdu vypadá divně. Ale na talíři je dekorativní a když ji umíte připravit (což není nic těžkého), je také chutná. A i ten, komu nebude šmakovat hned a bude se jí přesto ládovat pro její nepopiratelné zdravotní přednosti, rychle si na osobitou chuť zvykne. Chorobná závislost na brokolici však prokázána nebyla! Ne všichni ovšem její chválu sdílí. Poté, co Homera Simpsona málem zabila, vyslovila kapacita na slovo vzatá, totiž doktor Dlaha, známá slova: “Brokolice je nejnebezpečnější zelenina na světě. Přitom se nás snaží varovat svou odpornou chutí…“

Continue reading →

Mečíky čili gladioly

Posted on 2013/07/22 by nh

Kdo mečík ve váze vnímá jako extravagantního cizince, má pravdu jen částečně. Kdysi byl u nás natolik běžný, že ho do svého Bylináře velmi užitečného zahrnul i botanicus Matthioli a objevil v něm i zajímavé léčebné schopnosti. Ovšem hledej mečík v jeho tlustospise, když se tam jmenuje Devatero odění, což učenec dále vysvětluje. Hlavy současných nádherných exemplářů jsou někdy tak těžké, že je pěstitelé vyvazují ke klacíku. My potom musíme dát pozor, aby vázu, kam jsme je naaranžovali, když upijí vodu, nepřevrátili. K proměně ovšem nedošlo samo – zasloužila se o ni řada domácích i zahraničních šlechtitelů.

Continue reading →

Tymián a jak voní Provence

Posted on 2013/07/20 by nh

Velmi barvitě popisuje prosluněná skaliska rodného kraje francouzský spisovatel Marcel Pagnol v knize “Jak voní tymián“. Když se tato nenápadná, ale velmi intenzivně aromatická bylina rozvoní v kuchyni a nám se začnou sbíhat sliny, jako by zde s námi ti čtyři seděli. Kdo? Nápadně Gerardovi Depardieu podobný hrbáč, starý Caesar Soubeyran (Yves Montand), nešťastný Daniel Aureol jako Kohoutek Ugolin i pěkná pastýřka koz z filmů “Jean od Florety” a “Manon od pramene” podle další výtečné Pagnolovy knihy “Živá voda“. Netřeba v té chvíli pochybovat o tom, že i umění prochází žaludkem.

Continue reading →

Nemusíme za nimi do Alp: skalky a skalničky

Posted on 2013/07/15 by nh

Dojem, že vášeň pro skalničkaření je stejně stará jako zahradnické umění, je mylný. Uměle vytvářet napodobeniny skalních útvarů a osazovat je rostlinnými společenstvími napodobujícími horskou přírodu jsme v Evropě začali až v souvislosti s rozvojem horolezectví. A protože k vrcholům skalních velikánů přestali na sklonku devatenáctého století lidé vzhlížet a jedinci pokládaní okolím za šílence je začali dokonce zdolávat v Alpách, dostalo osobité zahradničení sice milovníků hor, ale lezců méně zdatných, jméno alpinkáření.

Continue reading →