Dnes si představíme trojnásobný deštíček přepůvabných květů v bohatých hroznech. Budou to popínavka, keř a strom vzájemně spřízněné, totiž soukmenovci z čeledi bobovitých a taky původem cizinci, kteří v naší přírodě nalezli zalíbení, takže se v některých případech nestydíme mluvit dokonce o invazivních druzích. Akát je z Mexika, zlatý déšť pochází z jihu Evropy, přešel Alpy a snadno u nás zplaňuje, a vistárie rodem z Číny (jiný druh zase z Ameriky) se v Česku objevila až kolem roku 1913. Všechny tři jsou krásné, ale pozor – jejich toxicita může být nebezpečná.
Continue readingTag Archives: popínavé rostliny
Pergoly a brány – opěrné konstrukce (2)
Pergoly a brány znali už staří Římané. Po dlouhé časy pergoly porostlé růžemi a vistáriemi zdobily příjezdové cesty k panským sídlům a velkým usedlostem. V dnešní podobě – kdy slouží jako odpočinkové terasy nebo přístřešky pro sezení v zahradách – je jejich historie poměrně mladá, nicméně rok od roku počet těchto konstrukcí u našich domů, chat a chalup narůstá. Zahradní brána je poměrně úzká konstrukce, sloužící jako opěra pro popínavé rostliny. A pergola není v podstatě nic jiného, než více bran seřazených za sebou.
Břečťan – na věnec boha opilců i do apatyky
Je to naše jediná liána s příčepnými kořeny a čeho se břečťan popínavý (Hedera helix) chytne, to nepustí. Kvete pozdě, v září a říjnu celkem nenápadně, ale musí mu být nejmíň deset. Nemá kam spěchat, může se totiž dožít pětiset let (a možná, že i tisíc) a kmen stařečka doroste až metrového průměru. Není zajímavé, že tvar listů na větvičkách s kořeny a na kvetoucích výhonech je různý? Modročerné bobule, které neodnesli mlsní drozdi, používali naši předkové k barvení látek a vlny na růžovo a do šeda. Pryskyřici z jeho stonků míchali šamani do nakuřovadel a ze starého dřeva umělci zhotovovali dřevoryty.