Protože obložit si kachlíky koupelnu nebo stěnu za kuchyňskou linkou a upravit velkoformátovou dlažbou terasu či vchod do domu není s novými materiály při dodržení pokynů výrobce nepřekonatelným předsevzetím, pouští se do těchto úkonů čím dál tím víc z nás. A to nejen z pochopitelného důvodu – tedy snahy ušetřit. Naše vlastní obklady a dlažba! Slyšíte v těch slovech pýchu tvůrce, jenž se může denně spokojeně dotknout nepřehlédnutelného díla? – Ano, to jsem udělal já!
V severoafrických zemích se často setkáváme s obkládačkami i v místech pro nás neobvyklých, třeba v pokojích a ložnicích. Barevně jsou ostře jásavé a příjemně chladí. V obložených místnostech se také méně drží švábi a lépe z nich vymetou saharský písek. U nás tradice velí obkládat koupelny, jež se pak dobře vytírají, a v kuchyních okolí linky, na níž připravujeme jídlo. Mimo byt jich je nejvíc asi v potravinářských provozech, v nemocnicích a v pitevnách.
Ve starých koupelnách jsme byli tak říkajíc „přivázáni k trubkám“ čili víceméně odsouzeni k dodržení schématu jejího zařízení podle umístění stoupaček a odpadů. Díky předstěnovým instalačním systémům můžeme vést připojovací potrubí o průměru sto deset milimetrů do vzdálenosti až čtyř metrů a pak ho šikovně zakrýt třeba sádrokartonem. Tedy žádné kopání do podlah, žádné drážky ve stěnách. Není to báječné?
Člověk ze známého úsloví zmíněný v nadpisu byl zjevně ve své snaze nám něco dát (či nás o čemsi přesvědčit) velmi úporný. To dokáže otrávit. Ale ještě horší by bylo, pokud by nám chtěl něco vzít. Takových také není málo. Proč ale chodit dveřmi – podle policejních statistik se většina zlodějů projít dveřmi ani nepokouší, zvlášť pokud na nich zmerčí slušnější zámek nebo jiné zajištění. Radši rovnou vlezou oknem. Kdo si zrovna nelibuje v zamřížovaném výhledu, může jim to pořádně ztížit bezpečnostní fólií nebo předokenní roletou.
Kdo u nás tvrdí, že zloději zde kradou a „ani neděli nesvětí“, má statisticky dokonce víc pravdy, než jedovatý bonmot naznačuje. Dřív dopadeným a usvědčeným zlodějům sekali ruce, bylo takové zvykové právo, ani soud nepotřebovali. To by tu bylo mrzáčků! Podle kriminalistů ke krádežím v bytech dochází nejčastěji mezi devátou a čtrnáctou hodinou ve všední den a obzvláště pak o víkendech. Vůbec nejvíc spáchaných trestných činů představuje vloupání do bytů, rodinných domků a rekreačních objektů.
Pokud si zrovna zařizujete novostavbu, nebo přestavujete byt, nebo cokoliv, kdy si necháváte „ztělesnit“ váš sen, určitě se jednou dostanete i k otázce dlažby. Když se řekne interiérová dlažba, co se Vám vybaví? Tak nyní tento obrázek pěkně rychle zapomeňte. Dlažby, které nabízí Keramika Soukup, se totiž zcela vymykají tomu, na co jste zvyklí – především, pokud jste dosud bydleli v nějakém bydlení zařizovaném snad někdy za socialismu. Pokud hádáte, že právě toto je klíčem k nebývalému úspěchu, máte pravdu! Několik desítek, stovek možností, vzorů, barev… Co se týče dlažby do interiéru, mohou vám garantovat, že cokoliv, na co si jen vzpomenete, cokoliv si jen představíte – máte to mít!
Z návštěvy velké vody se nejrychleji vzpamatuje příroda, protože potopy všeho druhu jsou součástí opakujícího se koloběhu života. Tam, kde voda nebyla kontaminovaná, si se vzniklou spouští její až neuvěřitelné životní síly relativně rychle samy poradí. Ale pokud zasáhla naše stavby, je už situace složitější.
Vnitřní omítka má obvykle dvě nebo tři vrstvy. Tak řečené jádro se nanáší na navlhčené zdivo, případně na postřik neboli „špric“ zvyšující přilnavost podkladu a snižující jeho nasákavost. Na tuto hrubší jádrovou omítku se později nanáší vrstva z jemné malty zvaná štuk. Tak to platilo u klasických omítek – vápnocementových a vápenosádrových.
Když vyhořelo na sklonku devatenáctého století převážně dřevěné Chicago, nově se na spáleništi začalo stavět z trvanlivějších materiálů. Právě zde roku 1885 postavili pro jednu pojišťovnu úplně první mrakodrap na světě. O konstrukci se psalo jako o vrcholu odvahy, ač z našeho dnešního pohledu měřil směšných dvaačtyřicet metrů. Jak se ale na stísněných parcelách prudce rostoucích měst začaly vztyčovat další a další vzájemně si stínící budovy, v bytech a kancelářích byla stále větší nouze o světlo. A tak se narodily luxfery.
Continue reading
Samozřejmě, že nás zajímá, když už se tak stalo, proč se to stalo – i u nových domů totiž fasádní omítky prostě praskají. A je to k vzteku, když dům ještě svítí novotou. Příčin může být mnoho, například nedodržení technologie, chyby v podkladu, nerespektování časových limitů, práce za špatného počasí, spěch při předávání staveb uživateli. Důležité je ovšem tyto vlasové trhlinky odstranit.
Když už v nějakém hnutí mysli zpytujeme svědomí, co bychom dělat měli a co neděláme, nezapomínejme na okapy (pokud je ovšem máme). Dobré je totiž prohlédnout tyhle roury a žlaby dvakrát ročně, zjara a před zimou, a přitom je vyčistit od napadaného listí, starých ptačích hnízd a vůbec. Pokud nejsou střešní žlaby řádně opečovávány, mohou se to totiž majitelům domů, chalup i chat šeredně vymstít. Ucpané, děravé nebo mizerně upevněné nesplní to, co mají, tedy neochrání fasádu – jenže už jsme takoví, že jen málokomu se chce šaškovat na vratkém žebříku, když ještě do baráku neteče.
Do krásného domu plného stylu a moderních kousků se hodí zejména luxusní dřevěné točité schodiště. Právě dřevěná schodiště jsou totiž řazena mezi ta nejlepší, která si mohou lidé do svého obydlí pořídit.
Před první návštěvou chaty nebo chalupy po zimě jsme plní otázek: Zase nás vykradli? Co všechno sežraly myši? A nenastěhovala se k nám smradlavá kuna? Další série otázek se týká toho, co jsme udělat mohli a neudělali, případně zda jsme objekt zazimovali správně. V opačném případě můžeme totiž – samozřejmě podle toho, jak zlá zima byla – čekat potíže s vodou, topením, větráním…
Na čem dům stojí do značné míry určuje, jak dlouho bude vůbec stát. Protože stavíme od základů a ty základy musí mít nějaké parametry. A to, jak hluboko do země půjdou a jak silné musí být, záleží na druhu podloží. Samozřejmě jde také o to, abychom nestavěli základy silnější, než musíme, protože je to drahé. Když je ovšem postavíme levněji menší a barák nám v krajním případě spadne, ve výsledku se nám také zatraceně prodraží.
Méně vědci a více politici se handrkují o celkovém oteplování a o jeho míře. Noviny občas ujíždějí na tajících ledovcích, pokusných čajových plantážích v Anglii, tropických pavoucích u Čerčan, epidemiích neznámých chorob i smrtelném nebezpečí pro lední medvědy. A jak se ceny hýbou velmi jednosměrně, nic nás to nezbavuje starostí, jak si dobře zatopit, abychom přitom neprotopili kalhoty.
V dnešní době zdražujících se energií je čím dál tím více kladen důraz na úsporu peněz. Vzhledem ke geografické poloze České republiky je třeba počítat s tím, že každý rok každá domácnost vydá nemalou částku na vytápění domů a bytů. Samozřejmě, že existují způsoby, jak tyto náklady regulovat a tím základním stavebním kamenem jsou kvalitní vchodové dveře. Těch lze na trhu objevit neuvěřitelné množství typů. Není proto úplně od věci podívat se na nejnovější trendy v oblasti vchodových dveří.
Klasické čepy můžeme nahradit jednoduššími kolíky, ale neměli bychom se divit, že takové spoje na pokos s kolíky až tolik nevydrží. Hodí se na rámečky malé a střední velikosti, u větších…, no, zrovna nedoporučujeme. Ale i tak je dobré zapamatovat si: kolíčky, které na spoje používáme, musí být z dřeva tvrdšího, než je dřevo, které mají držet pohromadě! Délkové spoje např. prodlouží prkno.
Continue reading
Člověk byl stvořen z hlíny, ale andělé z ohně. Tak praví islám. Andělé bydlí na nebesích. Židé tvrdí, že jejich jména jsou Michael, Gabriel, Samael, Anael, Rafael, Zadkiel a Uriel, ti stojí v andělské hierarchii nejvýš. Jsou to archandělé. Tak to převzali i původní křesťané, protestanti ale uznávají jen Michaela. V islámu získal vedoucí Michaelovu funkci Gabriel a andělem smrti je Azrael. Dále je nebe plné spousty cherubínů a serafínů. Šéfem padlých andělů, těch zavržených nebešťanů obývajících peklo, je Světlonoš, čili Lucifer. Za pobytu na zemi bydlí andělé v kostelech. Ale co když lidi napadne kostel přestěhovat?
Dokud se stavěly stěny z cihel a podobných materiálů, vystačili jsme si při jejich vysekávání, dlabání a vrtání s majzlíkem a kladivem, později, jak šel čas, s vrtačkou. Jenže pak se domy začaly budovat z výrazně pevnějších materiálů na betonovém základě a vyvstala potřeba daleko silnějších strojů pro jejich prorážení či bourání. A na to tedy vznikla vrtací a bourací kladiva. Jmenují se tak, ačkoliv své předchůdce pranic nepřipomínají. Jejich výkon i využití jsou obdivuhodné, takže práci při stavbě a nebo větších rekonstrukcích nám významně usnadní.
Continue reading
Je to ale práce! Bílé spáry mezi obkládačkami v kuchyni nebo v koupelně časem zešednou, pokryjí se mastnými výpary a v nejhorším černou plísní. Nevypadá to hygienicky a také to hygienicky čisté není. Ať se snažíme sebevíc, nikdy se nám spáry nepodaří vydrhnout doběla. Oživit je ovšem není ani tak těžké.