V dnešní době zdražujících se energií je čím dál tím více kladen důraz na úsporu peněz. Vzhledem ke geografické poloze České republiky je třeba počítat s tím, že každý rok každá domácnost vydá nemalou částku na vytápění domů a bytů. Samozřejmě, že existují způsoby, jak tyto náklady regulovat a tím základním stavebním kamenem jsou kvalitní vchodové dveře. Těch lze na trhu objevit neuvěřitelné množství typů. Není proto úplně od věci podívat se na nejnovější trendy v oblasti vchodových dveří.
Namořit něco, znamená vlastně napustit (zpravidla dřevo) na tmavší odstín či vybrané zbarvení. Nebo například sadbu česneku, aby ho nesežralo háďátko. Zamořený může být nějaký prostor, nejlépe samozřejmě morem. Umořit pak znamená odepsat dluh a nebo zaplatit půjčku. A samozřejmě také zabít osla nicotnostmi opakovanými do úmoru. Moření a mořidla, které máme na mysli, se týkají povrchové úpravy dřeva.
Continue reading
Je známá věc, že ten, kdo v létě kupuje lyžařskou větrovku a na Vánoce plavky, ušetří. Přesto tak většinou nečiníme: nejen proto, že bychom mohli zůstat pozadu za módními trendy, ale protože lidskou přirozeností je dělat věci na poslední chvíli. Některé činnosti odložené na za pět minut dvanáct nám přitom mohou způsobit značnou svízel.
V rozpraskané kůře korkového dubu můžeme číst jako v knize. U těch nejstarších stromů bychom se toho mohli dozvědět dost, protože v ideálních podmínkách se mohou dožít věku kolem čtyř set let. Od nepaměti strom lidé borky zbavují a využívají ji k svému dobru, ale dubům tím neškodí, protože se sami z kůry, když příliš ztloustne, svlékají – prostě korek odhodí, aby udělaly místo nové vrstvě.
Klasické čepy můžeme nahradit jednoduššími kolíky, ale neměli bychom se divit, že takové spoje na pokos s kolíky až tolik nevydrží. Hodí se na rámečky malé a střední velikosti, u větších…, no, zrovna nedoporučujeme. Ale i tak je dobré zapamatovat si: kolíčky, které na spoje používáme, musí být z dřeva tvrdšího, než je dřevo, které mají držet pohromadě! Délkové spoje např. prodlouží prkno.
Continue reading
Truhlářskými spoji nejen dáme dohromady dva či víc kusů dřeva, ale dají výrobku vlastnosti, které by jinak nezískaly. Ty rohové a středové slouží ke spojení dvou vzájemně pravoúhlých kusů dřeva. Jejich obecnou vlastností je, že celková tloušťka spojů je stejná jako tloušťka jednotlivých spojovaných kusů. Jednodušší varianty těchto spojů odolávají lépe tlaku nežli tahu či napětí, složitější verze rohových či příčných spojů jsou i vůči tahu stejně odolné.
Continue reading
Slovo trendy je ošemetné, protože co je trendy dnes, nebude trendy zítra, to už je skoro zákon: být trendy znamená totiž být svým způsobem v poklusu. Přehodit v této souvislosti písmenko a psát o trendy milování – to by bylo něco! Zůstaneme ale tentokrát u úpravy stěn našeho bydlení. Trendy jde být ve výběru ponožek, druhu jogurtu nebo třeba muziky, kterou si pouštíte do hlavy. V zařizování bytu, které je zpravidla nákladnější a předpokládáme jeho delší životnost, je vždy „být in“ určitě problematičtější. Fungovat to ale může v povrchové úpravě stěn, protože malovat občas musíte tak jako tak.
Ve veselých filmech jsme to viděli snad stokrát: moula natírá podlahu a začne u dveří. Pracuje pečlivě a jde mu to moc pěkně. Když se blíží ke konci a zálibně si práci měří, výraz jeho očí se změní v děs, protože mu dojde, že nemá kudy odejít. Na krásně natřené ploše pak zůstanou jeho stopy a ty pokračují dál po domě… Smějme se, je to koneckonců zdravé, ale podobnou blbost sami neudělejme. Radíme vždy ustupovat ke dveřím. Natírat od okna (po světle) je dobré i kvůli vrstvení barev.
Napsat o „nedřevu“ větu, která by vyzněla dobře, je jako před býkem utíkat v červených trenýrkách. Kdo zkusil druhé ví, že zachránit ho mohou hbité nohy, ostré zatáčky a ohrada či plot, který lze snadno překonat (takovou zkušenost mám z jedné pastviny u Ostromeče nedaleko Hrazan a hodně jsem se tenkrát zapotil). V případě prvním nepomůže často ani poctivá věcná argumentace, protože láska a obdiv k tomu, co vyrostlo v přírodě je pro některé lidi náboženstvím přesto, že jakýkoliv fundamentalismus lze často označit za projev zblbnutí. Pravda ale je, že než jsem sám přestal na PET pivní lahve zahlížet křivě, trvalo hodně dlouho.
Nejlepší špunt k zazátkování vinné láhve je z korku, to potvrdí zřejmě každý znalý věci, rozhodně to ale není jediný důvod proč korek blahořečit. Od nepaměti ho používali středomořští rybáři na plováky k sítím, a protože ne všechny církevní řády si potrpěly na poustevnické odříkání, izolovali jim mniši své chladné cely. Z klášterních cel pak bylo jen pár schodů do klášterních sklepů…
Je docela překvapivé, jakou některé starší kuchyňské linky vykazují životaschopnost: nebyly z bůh ví jakého materiálu, vzdorovaly kuchyňským výparům a snad vedle záchodového prkýnka patřily k nejzatěžovanějšímu vybavení domácnosti. Konstrukčně mohou být celkem v pořádku, ale ten vzhled? Jejdamane, s tím by bylo dobré něco udělat! Podle toho, v jakém technickém stavu dvířka jsou, volíme z dvojí cesty – buď dvířka jenom povrchově upravíme, nebo všechna čela vyměníme. První případ může být hodně levný a ani v druhém rozpočet domácnosti nemusí nezbytně vykrvácet.
Dvakrát jsme se dotkli základů natírání a malování a dnes to uděláme do třetice a to vskutku na míru jedenadvacátého století. Parafráze v titulku pozměňující oblíbenou frázi bankovních lupičů ovšem není přesná: po tradičních nátěrech (a také válečkování) dojde tentokrát na stříkání. Stranou ponecháme – aby byl výčet úplný – máčení, polévání a clonování, což jsou techniky užívané spíš v průmyslu, než při domácím malování a natírání. V podobě práce se sprejem se ovšem již většina z nás se stříkáním setkala. Tentokrát na ně ovšem vezmeme rovnou pistoli.
Continue reading
Kraleláž je v podstatě soustava trhlinek v barevné vrstvě obrazu. Najdeme ji například na olejomalbách, kde stářím barva jemně popraskala, nebo na starém nábytku po babičce. Pokud po takovém vzhledu toužíme a nechceme čekat desítky let, než nám ho vykouzlí čas, můžeme zkusit výtvarnou techniku zvanou krakeláž. Díky ní dodáme opotřebovaným kuchyňským židlím i stolu ojedinělý vzhled.
Pokud nás trápí poškozený lak na vaně, nemusíme hned rekonstruovat celou koupelnu. Do takové investice se pustíme v případě, že už nám opravdu vadí i zubem času poničené obklady, nefunkční umyvadlo či toaleta, nebo chceme celou místnost upravit dispozičně. Ale kvůli škrábancům na vaně? Nepotřebujeme na ně objednávat odborníka a zvládneme to rychle a za snesitelné peníze.
Graffiti-art neboli umění graffity vůbec jako umění nezačínalo. Poprvé se objevilo už začátkem dvacátého století v USA ve formě značek, kterými si na zdech domů značkovaly gangy mladistvých Afroameričanů svá teritoria. Pak dlouho nic a potom v šedesátých letech ruku v ruce s výrobou barev ve sprejích následuje brutální nástup tohoto způsobu výtvarného vyjádření. Z Ameriky se rozšířil do Evropy i Asie. V určitém smyslu se stal ikonický pro hiphopovou generaci. Některá grafity se sice dostala až do galerií, ale málokdo z nás je ochoten tolerovat, natož pak ocenit, trénování klikyháků na nákladně pořízených fasádách našich domů. Můžeme se proti nechtěným čmáranicím bránit a umíme se jich zbavit?
Stojíme-li před nutností zavěsit v místnosti na stěnu nebo strop těžký předmět, třeba bojler, nějakou rampu, knihovnu nebo skříňky, a venku třeba upevnit markýzy, máme tady problém. Začne v nás hlodat červ nedůvěry – vydrží kotevní prvek tu zátěž? Nespadne to? Nepřinese naše zbytečná práce víc škody než užitku? Aby naše snaha dobře dopadla, byly vyvinuty chemické kotvy. A protože nosnost jedné je kolem pěti set kilogramů, na čtyři bychom si v obýváku již mohli pověsit auto. Což ale asi nebude nejtypičtější způsob jejich použití.
Natěrači se alespoň na chvíli stáváme bezmála všichni, protože barvy a štětce se netýkají jen lidí, pro něž je neustálé natírání a experimenty s barvami osobitým hobby. Třeba drobnějším opravám se nevyhneme a na odprýsknutou barvu je opravdu bláznivé volat profesionálního lakýrníka. Barvu jsme už vybrali, ale co štětec? Ten, co nám zůstal doma po tátovi má léta nebo byl špatně vymytý a je lepší ho vyhodit. Koupit však správný nový štětec není věc až tak snadná, jak by se mohlo zdát.
Je to ale práce! Bílé spáry mezi obkládačkami v kuchyni nebo v koupelně časem zešednou, pokryjí se mastnými výpary a v nejhorším černou plísní. Nevypadá to hygienicky a také to hygienicky čisté není. Ať se snažíme sebevíc, nikdy se nám spáry nepodaří vydrhnout doběla. Oživit je ovšem není ani tak těžké.