Děti a mládež v tramvaji byly si dost podobné. Všechny zaměnitelné slečny měly dlouhé vlasy a drát v uchu. Některé patřily k sobě, ale spolu nemluvily – žily hlavně s drátem. Mlaďoši ve skejťáckých gatích s rozkrokem u kolen se očima vpíjeli do displejů svých komunikátorů, ti s manažérskými kravatami občas na nich něco vyťukávali. Všichni byli připojeni. A za tramvajovými okny míjel čas, lidé za výkonnostním limitem se klátili nad sedícími mladými hlušci a tak nějak vypadali mezi připojenými divně.