Vnitřní omítka má obvykle dvě nebo tři vrstvy. Tak řečené jádro se nanáší na navlhčené zdivo, případně na postřik neboli „špric“ zvyšující přilnavost podkladu a snižující jeho nasákavost. Na tuto hrubší jádrovou omítku se později nanáší vrstva z jemné malty zvaná štuk. Tak to platilo u klasických omítek – vápnocementových a vápenosádrových.
Samozřejmě, že nás zajímá, když už se tak stalo, proč se to stalo – i u nových domů totiž fasádní omítky prostě praskají. A je to k vzteku, když dům ještě svítí novotou. Příčin může být mnoho, například nedodržení technologie, chyby v podkladu, nerespektování časových limitů, práce za špatného počasí, spěch při předávání staveb uživateli. Důležité je ovšem tyto vlasové trhlinky odstranit.
Na čem dům stojí do značné míry určuje, jak dlouho bude vůbec stát. Protože stavíme od základů a ty základy musí mít nějaké parametry. A to, jak hluboko do země půjdou a jak silné musí být, záleží na druhu podloží. Samozřejmě jde také o to, abychom nestavěli základy silnější, než musíme, protože je to drahé. Když je ovšem postavíme levněji menší a barák nám v krajním případě spadne, ve výsledku se nám také zatraceně prodraží.
Češi si v posledních letech velice oblíbili nadzemní bazény a obzvláště jednoduchý nafukovací bazén. Rostou samozřejmě i prodeje zapuštěných bazénů, ale pro někoho je esteticky příhodnější bazén nafukovací, který maximálně splní veškeré požadavky letního koupání dětí i jejich rodičů. A navíc nemusíte řešit další náklady na ohřev vody, zastřešení apod. Nafukovací bazény vynikají také nízkou cenou a velice jednoduchou instalací. Ke zprovoznění rozhodně nepotřebujete žádnou specializovanou firmu, stačí vám k tomu trocha vaší šikovnosti.
Člověk byl stvořen z hlíny, ale andělé z ohně. Tak praví islám. Andělé bydlí na nebesích. Židé tvrdí, že jejich jména jsou Michael, Gabriel, Samael, Anael, Rafael, Zadkiel a Uriel, ti stojí v andělské hierarchii nejvýš. Jsou to archandělé. Tak to převzali i původní křesťané, protestanti ale uznávají jen Michaela. V islámu získal vedoucí Michaelovu funkci Gabriel a andělem smrti je Azrael. Dále je nebe plné spousty cherubínů a serafínů. Šéfem padlých andělů, těch zavržených nebešťanů obývajících peklo, je Světlonoš, čili Lucifer. Za pobytu na zemi bydlí andělé v kostelech. Ale co když lidi napadne kostel přestěhovat?
Dnes nebudeme kuchtit, ale stavět, takže kverlačky zůstanou v kuchyňském šuplíku a vypravíme se do garáže. Tam neparkujeme plecháč (tomu jsme vybudovali kryté stání, ale máme zde složený materiál, nářadí a stroje, které k v podstatě nekonečné rekonstrukci starého domu potřebujeme. Ačkoliv v nových částech využíváme tam, kde to jen jde prostředky „suchého“ zdění, na klasické stavbě se neobejdeme bez malty, omítek a betonu – a tady opravdu nevystačíme s neckami, vědrem a lopatou. Pomohou nám míchačky a míchadla.
Continue reading
Nežli práce s úhlovou bruskou začne, měli bychom zkontrolovat stav kotouče, a to nejen očima, ale i poklepem. Pokud bude poškozený – prasklý nebo vyštípnutý, nesmíme přístroj spustit. Také se ujistíme, že je kotouč dobře upevněný. Stále ještě před spuštěním připravujeme přístroj – natočíme a upevníme ochranný kryt tak, aby se nás chránil před odletujícími částečkami z broušení a jiskrami, a zároveň, aby se nám s rozbruskou dobře pracovalo. Také si navlékneme ochranné brýle a pracovní rukavice. Je to nutné, neboť by nám odletující částice kovu vážně mohly zranit oči. Po této přípravě necháme kotouč rozbrusky rozběhnout naplno, přičemž dáváme pozor, zda nevibruje.
Dokud se stavěly stěny z cihel a podobných materiálů, vystačili jsme si při jejich vysekávání, dlabání a vrtání s majzlíkem a kladivem, později, jak šel čas, s vrtačkou. Jenže pak se domy začaly budovat z výrazně pevnějších materiálů na betonovém základě a vyvstala potřeba daleko silnějších strojů pro jejich prorážení či bourání. A na to tedy vznikla vrtací a bourací kladiva. Jmenují se tak, ačkoliv své předchůdce pranic nepřipomínají. Jejich výkon i využití jsou obdivuhodné, takže práci při stavbě a nebo větších rekonstrukcích nám významně usnadní.
Continue reading
Stojíme-li před nutností zavěsit v místnosti na stěnu nebo strop těžký předmět, třeba bojler, nějakou rampu, knihovnu nebo skříňky, a venku třeba upevnit markýzy, máme tady problém. Začne v nás hlodat červ nedůvěry – vydrží kotevní prvek tu zátěž? Nespadne to? Nepřinese naše zbytečná práce víc škody než užitku? Aby naše snaha dobře dopadla, byly vyvinuty chemické kotvy. A protože nosnost jedné je kolem pěti set kilogramů, na čtyři bychom si v obýváku již mohli pověsit auto. Což ale asi nebude nejtypičtější způsob jejich použití.
Je to ale práce! Bílé spáry mezi obkládačkami v kuchyni nebo v koupelně časem zešednou, pokryjí se mastnými výpary a v nejhorším černou plísní. Nevypadá to hygienicky a také to hygienicky čisté není. Ať se snažíme sebevíc, nikdy se nám spáry nepodaří vydrhnout doběla. Oživit je ovšem není ani tak těžké.