A je to tady: společenská sezona je v plném proudu, nás pozvali na bál a my zápasíme s kravatovým uzlem. Pokud zrovna denně nenosíte manažerskou uniformu, může pro vás představovat byť jen trochu nápaditější zauzlování této pánské mašle pod krkem určitou svízel, protože doba stupidních kravat na gumičce minula. A uzel, který nám zavázal otec či kamarád a který jsme pečlivě na povolené kravatě navlékané přes hlavu úpěnlivě udržovali, vzal časem za své. Co si tedy počít?
Svatí z kalendáře podle našich předků kompetenčně zasahovali i do počasí, jak o tom svědčí řada pranostik. Slovo pranostika vzniklo zkomolením slova prognostika, v daném smyslu tedy znamená předvídání počasí na základě dlouholetých opakovaných pozorování a zkušeností. Drni ohnutí nad brázdami neměli čas počasí zkoumat – museli ho respektovat, protože na něm byli životně závislí. A nápověda toho, jak se nejspíš bude vyvíjet, pro ně byla velmi důležitá.
V dobách, kdy se lidé víc než podle obrazovky museli v aktuálním sportovním dění orientovat ušima, byl jednou z legend rozhlasového zpravodajství Gabo Zelenay. Jeho hokejové přenosy, v nichž dokázal s kulometnou kadencí představit situaci „u modré“ stejně přesně jako dnes televizní technika a svůj report ještě nabít zjitřenými emocemi, rozhodně pomohly i poznání slovenské sportovní terminologie v Česku. Dalším úžasným Slovákem byl Jožo Golonka, který za společný stát hrál sto čtyřiatřicetkrát a soupeřům nasázel dvaaosmdesát gólů: tomu říkali fanouškové i spoluhráči Žiletka – proč asi?
Stále blíž svátkům zakopáváme na každém kroku o parohaté soby, o něž je jinak ouvej i v zoologických zahradách a všudepřítomné jindy milé koledy nás tahají za uši. Blikající Impérium reklamního dědka Santy v kostýmu od Coca Coly chystá úder: jen se těš, bezdomovče Ježíšku na seně v cizím chlévě. Už se nám plete, co skutečně staročeská, případně staromoravská tradice je, a co není. Třeba Perchta. A nebo například pojmenování adventních nedělí. Víte, kde se vzalo?
Ke staročeským vánočním zvyklostem, které jsou již takřka zapomenuty, patřila přítomnost slámy na štědrovečerním stole. Sláma, jež symbolizovala betlémskou stáj, se kladla na ubrus nebo pod něj, někde dokonce i na podlahu pod stůl, aby rodině přinesla štěstí a bohatství. Sláma, kterou chceme symbolicky použít, by měla být zlatavé barvy, čistá a bez listenů. A máme-li jen trochu šikovné ruce, vykouzlíme ze stébel hvězdičky, které štědrovečerní tabuli zkrášlí. Nebo je zavěsíme na stromeček v přírodním stylu mezi červená jablíčka, ořechy a perníkové figurky.