Pitelný zázvor na několik způsobů

Posted on 2020/01/07 by nh

V řadě oblastí jsme si ke své škodě zvykli, že význam slov může být jiný, než býval. V politice třeba přímo opačný. Ve vztazích dvouznačný. Oblast reklamy tvoří kapitolu samu pro sebe a také v kuchyni se nemusí pojmenování označující to, co chceme pozřít, krýt s tím, co opravdu jíme. A co s tím má zázvor? Když už jakékoliv šťávě říkáme limonáda, nálevu z kopřivy čaj a z bezinek děláme šampaňské, proč bychom tradičnímu nápoji ze zázvoru nemohli říkat zázvorové pivo? V Anglii se tak jmenuje zcela oficiálně – i když se jedná spíš o (pardon) limonádu.

Continue reading →

Kapr smažený čili česká vánoční ryba

Posted on 2019/12/22 by nh

Bez strašidelných historek, například o vyřazení předzpěváka Rybovy vánoční mše kapří kostí zabodnutou v jeho jícnu, by snad ani české Vánoce nebyly: moritáty, v nichž je účasten kapr k svátkům prostě patří. Četné internetové stránky uvádějí, že první recept na smaženého kapra uvedla u nás v kuchařce pramáti všech současných pohlreichů, babiců, sajlerů a slaninů v akci, totiž naše paní Magdalena Dobromila Rettigová (1785 až 1845), na přelomu 19. a 20. století (nebo dokonce v roce 1924, tedy o sto let později, než ve skutečnosti). Zřejmě ho podle notorických opisovačů s ručením omezeným šeptala vydavatelům ze záhrobí. V opravdu staročeské kuchyni hrál kapr ale všemi barvami: jedli ho namodro spařeného bílým vínem nebo octem, či načerno v omáčce ze sušených švestek a perníku.

Continue reading →

Čertovský svařák a mikulášská červenobílá polívka

Posted on 2019/12/06 by nh

Promrzlí dospělí koledníci, kteří v předvečer či k výročí oslav svatého Mikuláše v maskách biskupa, křídlatých andělů a nezbytných pekelníků táhnou ulicemi, potřebují po šichtě zahřát. Čím obdarovat děti jsme popsali ZDE a ZDE. Teď ale jde o nás odrostlejší. O mikulášské recepty pro nás! Nám nikdo nic do punčochy nenadělil a tak máme jen to, co jsme si sami udělali. A co jsme si uvařili, taky vypijem a sníme!

Continue reading →

Pečeme mikulášské pány

Posted on 2019/12/04 by nh

Jmenují se poněkud divně – „mikulášští páni“, což je pro někoho možná trochu zvláštní, když se podobají čertům. Ale v Česku je vždycky všechno jinak. Platí to i pro mikulášské pečivo. Vzpomeňte si na národní pohádky, kdy pekelnící často na sebe berou podobu tu myslivců, tu správců na statku, drábů nebo jiných příslušníků státní či obecní správy. Pro obecný lid prostě pánů. Je v tom i něco z poddanského myšlení – hrbit hřbet a s úctou vzhlížet k těm, jimž byl shůry dán „ouřad“ – a tedy moc a zřejmě i rozum. Páni, šéfové, politici – všechno to jsou pro nás po čertech vypečená cháska!

Continue reading →

Co zbylo z dýně čili jak na vdolky, sirup a džem

Posted on 2019/10/24 by nh

Úroda dní byla nezměrná. A taky po halloweenské dýňománii s vyřezáváním pitvorných strašidélek a záhrobních svítilen mohl nastat úporně se opakující problém. Totiž co s tou vydlabanou dužinou, co se semínky? Je to všechno k něčemu a nebo to bude lepší vyhodit? Skoro nic netřeba vyhodit! Našli jsme totiž recept na vdolky. Nebo na sirup a džem z dýně. Tak hurá do dýní!

Continue reading →

Čas padanek a jablečný ocet

Posted on 2019/10/14 by nh

Ačkoliv jednoduchá anglická rýmovačka (One apple a day, willkeep the doctor away) o tom, že kdo sní denně jablko, nebude potřebovat lékaře, zní přehnaně optimisticky, v jádru má pravdu. Jako zásobárna zdraví jsou jablka skutečně úžasná. Zdraví, které z jablek nevytěžíme hned, dokážeme v transformované podobě uchovat. A i když nemáme sad, nemusí nás to stát majlant. Škarpy kolem starých alejí jsou plné padanek, o něž často nikdo nejeví zájem. Posbíráme je, vykrájíme a můžeme přetvořit na jablečný ocet. Hodně se o něm mluví i jako o prostředku hubnutí téměř zázračném a jak je v Čechách zvykem, trochu se přehání. Zdravým lidem přiměřené pravidelné pití jablečného octa ovšem nemůže uškodit. Ba přímo naopak.

Continue reading →

Dýňová semínka k snědku i pro krásu

Posted on 2019/10/12 by nh

Původní planě rostoucí druhy tykví vypadaly jako asi pěticentimetrové hrušky s tvrdou, zelenožlutě pruhovanou slupkou. Protože byly hořké, sběrači z nich jedli jen výživná semena. Za pár tisíc let šlechtění se z malých dřevnatých a hořkých planých druhů povedlo vyšlechtit mnohostranně využitelnou zeleninu – jen z tykve obecné více než osm set druhů. Jíst se dokonce v mládí dá i většina dekorativních tykviček. A dýňová semínka? Jsou báječná!

Continue reading →

Dýně – tentokrát sladká i slaná

Posted on 2019/09/24 by nh

Divná věc je, když se něco jmenuje máslo a přitom to je – pokud chceme respektovat pravidlo, že marmeláda pochází výlučně z citrusů – skoro normální džem. Termín kaše ostatně také správně znamená pokrm z drcených či mletých obilnin, zatím co ta z brambor by měla být pyré, jakož i méně obvyklá pochoutka z dýně. Následující recepty názorně dokazují, že díky příjemné chuťové nevyhraněnosti nabízejí dýně v kuchyni širokou škálu možného použití.

Continue reading →

Dršťkovka pravá a z bedel pro vegoše

Posted on 2019/09/20 by nh

Zvláštní vlastností této polévky je její schopnost nechat ke svým chuťovým vlastnostech (o barvě a vůni ani nemluvě) obojetným jen opravdu málokoho: buď je dršťkovka vaše bezmála k zbláznění, nebo patříte k lidem, kteří opravdu, ale opravdu dršťkovou polévku nemusí. A pak je zde ještě jedna skupina, jejíž příslušníci jsou „odpírači z důvodu svědomí“ a vegetariánský způsob stravování přijali jako náboženství. Dalším pak držkovka voní lákavě, ale nejsou schopni přijmout do svého žaludku něco, co bylo součástí žaludku krávy.

Continue reading →

Něco o slavné historii tykví a recept: Dýňová polévka

Posted on 2019/09/16 by nh

Některé druhy tykví jsme v Evropě znali dávno, ale zřejmě žádná u nás nebyla doma. Od Egypťanů poznali Řekové a Římané kalabas, čili africkou Lagenárii (bůhví proč u nás známou jako „indická okurka“) – mladé plody jedli a zdřevnatělé používali jako nádoby na vodu, bóje a nebo osobité hudební nástroje. A kdo to uměl, do kalabasu i vyřezával. Ty pravé dýně (a tedy i dýňová polévka) ovšem pocházejí z Ameriky.

Continue reading →

Špagetová dýně

Posted on 2019/08/28 by nh

Špagetová dýně (Vegetable Spaghetti) patří k původním druhům, které pocházejí z amerického kontinentu. Její zvláštností je, že se po tepelném zpracování rozpadá na jemná vlákna, které vypadají jako špagety. Tento druh se obecně považuje za jednu z nejchutnějších dýní. Po dozrání je žlutá, nebo žlutozeleně žíhaná. Obvykle je podlouhlá a měří okolo 30 cm. Dobře uskladněná vydrží více než půl roku, a některé zdroje uvádějí dokonce rok. Tak dlouho nám nevydržela.

Continue reading →

Třetí způsob na houby – kvašení

Posted on 2019/08/24 by nh

Když naprší a uschne tak akorát, aby večerní zprávy o houbařských žních zvedly z gauče i největší lenochy, nebývá pár následujících dnů v lese k hnutí, a co Nováci nevysbírají, blbečci rozkopou. Pokud jde navíc měsíc nahoru, uzavíráme sázky, která mluvicí hlava které televize užije jako první prima větu, že „na houby se dá chodit s kosou“. Takyhoubaři rabují lesy a vytahují se plnými koši hub, které už nemohou na talíři ani vidět.

Continue reading →

Dieta s tukožroutskou polévkou

Posted on 2014/01/09 by nh

Zhubnout! Toť příkaz doby. Neboť všichni rádi bychom byli za hvězdy. Jak ale dokazují esovitě prohnuté Panenky Marie, gotika s četnými hladomory upřednostňovala vyzáblé figury a v rozežraném baroku zas i andělíčci byli prdelatí, muži tuční pupkáči a dámy prsaté a samý fald. Ideál krásy se prostě neustále měnil a mění. Reálné důvody nadváhy, kdy špekatost představovalo energetickou rezervu pro zlé časy, pominuly. Diktát módních policistů z Beverly Hills by neměl být rozhodující, leč prokazatelné zdravotní hledisko. To je až příliš jasné – kila navíc krátí trhací kalendář našich dnů.

Continue reading →

Vanilka a benzin aneb Kuchařka Elišky Junkové

Posted on 2013/11/28 by nh

Pro zručného písaře růžových limonád nebo šikovného producenta slzavých filmových story byl by příběh naší legendární automobilové závodnice Elišky Junkové požehnáním. Chudá holka z rodiny truhláře a bohatý bankéř, oslnivá, ale krátká mezinárodní kariéra za volantem bugatek, velká láska, velká tragedie – co si jen víc přát. Přes toto všechno se vyprávění pro svou opravdovost podobným zjednodušením vzpírá a přerůstá v zprávu o síle vůle jedné drobné ženy.

Continue reading →

Rakytník – keř zářivých koní a sibiřských citronů

Posted on 2013/09/27 by nh

Stane se, že rakytníkový keř už ztratil listí a na sněhové pláni svítí neobyčejně jasnou červenou barvou plodů na trnitých větvích. A kolem keře bude určitě hlučno, protože ptáci si kulaté či soudkovité plody nenechají ujít. Ani my bychom určitě neměli otálet. Vždyť například v extrémních podmínkách Sibiře představoval pro domorodce rakytník řešetlákový součást jídelníčku bohatou na vitamíny. Babky šamanky se mu klaněly. V lidové medicíně jím domorodci léčili vředy, žaludek, ženské potíže a dokonce rakovinu.

Continue reading →

Marinády na grilovaná masa a čištění grilu

Posted on 2013/09/20 by nh

Když skončí sezona zahradních párty a grilování, bude lépe to, co jsme celé léto úspěšně odkládali „na zejtra“, konečně udělat. Žádné „zejtra“ totiž nebude. Bude zima. A pokud nejsme tak trochu šílení a nebo recesisté, po venkovním grilu do jara ani nevzdechneme. Výmluva, že mastnota a spáleniny gril celkem solidně zakonzervují, je lichá. Řečeno poněkud drsně, leč popravdě – kdo po sobě před zimou neuklidí, je prase. Bude ovšem nejspíš pramálo těch, kteří se do téhle práce pohrnou.

Continue reading →

Houbobraní čili Houbová žemlovka a fleky s hříbky

Posted on 2013/09/17 by nh

Sedláci byli proslulí tím, že jim bylo vždycky všechno špatně. Nejde jen o ceny na trhu. Moc nebo málo jim totiž svítilo slunce, případně málo či moc pršelo. Zle bylo, když se neurodilo a ještě hůř, pokud se urodilo moc. To se prý totiž příliš vyčerpala půda. Ale opravdoví houbaři také žijí s přírodou, jenže jsou to jinší braši. Vždycinky něco najdou a když už ne, vědí, že v lese je i tak krásně. A rozhodně si nikdy nestěžují na nadúrodu.

Continue reading →

Cukety a cuketové menu

Posted on 2013/09/14 by nh

Prý se u nás začaly cukety pěstovat proto, že se tak rozšířila plíseň okurková, že ve Znojmě neměli co nakládat, takže se jako ke spáse obrátili k cuketám. Je zelená? Je. Je podlouhlá? Je. A konec konců je s okurkou i prokazatelně spřízněna. Coby náhražka sice dopadla bídně, ale jako samostatná zelenina se u nás zabydlela jako variabilní součást kuchyně použitelná k neuvěřitelnému množství úprav. Pěstovat tuto další příbuznou z široké rodiny dýní je přitom relativně snadné.

Continue reading →

Lékaři a kuchaři požehnaná červená řepa

Posted on 2013/08/25 by nh

Pamatujete se na neidentifikovatelnou potravinu červené barvy, kterou nabízely některé školní jídelny v rámci především bezmasých čtvrtků? Byla to řepa a to neblahé setkání náš vztah k této zelenině často předurčilo dlouhodobě. Také zemědělcům někteří s nosem nahoru říkají řepouni a snad ve vzpomínce na „tu věc“ na talíři nemyslí to chvályhodně. Čím ale byl pravděpodobně jejich dědeček, aha? Zbavme se vzpomínek na školní jídelnu, protože červená řepa je zdravá a chutná. A zanechme občasného přezírání selského stavu. V mnoha ohledech mu vděčíme za to, že jsme. Jen málo kterému Čechovi a Moravanovi nečouhá ve vzdálenější perspektivě z bot sláma. Takže pro příště jasně a stručně: Řepu na talíř ano a… Řepoun – to zní hrdě!

Continue reading →

Houbové polévky: kyselo je bratr kulajdy

Posted on 2013/08/05 by nh

Komu přišla Trautenberkova stížnost, že „to kyselo je málo kyselý“ jako projev nesnesitelného sekýrování, zřejmě nepochopil, že nekyselé kyselo prostě není kyselo. Něco takového je spíš klonem jemných houbových polévek dochucených pár kapkami octa, které otevírají větší prostor rozvinutí houbovdých chutí a vůní, ale drvoštěpovi sílu zvednout sekeru nedají. Kyselo a kulajda jsou příbuzné, něco jako tety. Kulajda je podobně vydatná, v chuti „houbovatější“ a oproti kyselu ji upřednostňují spíš ženské. Ale už jako děti jsme na nastávající houbová obžerství byli připravováni hladkou ančkou – polévkou, v níž houby být mohou, ale nemusí.

Continue reading →