Betonovat stropy nemáte-li patřičnou zkušenost způsobem „udělej si sám“ doporučit nelze. Takové velké akce jsou spíš záležitost pro stavební firmu s náležitým technickým dozorem. Ale drobnějších tvůrčích a stavebních činností, rekonstrukcí a úprav při nichž použijeme beton je hodně. Beton je totiž v mnoha ohledech velmi vděčný materiál. Ale umíme s nim zacházet tak, jak se má?

Věděli to staří Římané, kteří s betonem pracovali jako historicky první. Pak se tato dovednost jaksi vytratila na půl druhého tisíciletí. Hodně postupů bylo třeba nově odzkoušet a znovuobjevený beton se stal synonymem pokroku a modernosti. Samozřejmě existují hotové betony. O těch nejužívanějších si můžete přečíst v receptáři Vlastníma rukama (ZDE) My si řekneme, jak si vlastní beton sami namíchat.

Jiná matematika

Odborná pravidla jsou jedna věc a praxe „malobetonářů“ druhá. Správně by se totiž cement potřebný na určitou směs měl přidávat výhradně podle hmotnostních poměrů. Čili všechno vážit. V podmínkách domácí stavby si celkem spolehlivě vystačíme s objemovými díly. Tedy s lopatami nebo vědry. Takový desetilitrový kbelík je pro naše účely docela praktický. Stanovíme si objem potřebného betonu. Ovšem s betonem je to tak, že jedna a jedna překvapivě nejsou dvě. Jinými slovy objem betonu je podstatně menší než součet původních objemů smíšených složek. Příklad: na výrobu asi dvou set litrů betonu budeme potřebovat čtyřiačtyřicet litrů cementu, asi dvě stě třicet litrů štěrku a asi třicet litrů vody – prostý součet by tedy měl být přes tři sta, ale tak to, jak patrno, není. Tento fakt bychom měli zohlednit při objednávce materiálu – štěrku by měl být objem o deset procent větší, než, než kolik bude činit objemová potřeba betonu.

Míchačka je fajn, leč ne nezbytná

Menší množství betonu mícháme ve starých neckách, plastových nádobách, v kolečku, na zemi nebo na igelitu či fólii na podlaze. Nejdřív důkladně promícháme štěrk a cement a teprve pak po částech přidáváme vodu. Lopatou mícháme tak dlouho, dokud není směs plastická. Stejně vlastně postupujeme i s míchačkou – nejprve cement promícháme se štěrkem nasucho, a až směs zešedne, budeme přilévat vodu dokud konsistence nebude taková, jakou chceme. Mírou nám mohou být desetilitrové stavební kbelíky. V kolečku (což je metoda asi nejčastější) naráz připravíme asi šedesát litrů betonu.

Jak z betonu neudělat houbu

Budoucí kvalita betonu záleží na vyváženém poměru vody a cementu, protože už nepatrná část přidané vody s cementem chemicky reaguje. Voda se během tvrdnutí odpařuje a v betonu po ní zůstávají velmi jemné kapiláry. Čím je těchto miniaturních dutinek v tvrdnoucím betonu více, tím je jeho pevnost nižší a nasákavost vyšší. Moc vody vede i k tomu, že beton rychleji schne a vznikají v něm další trhliny, nadbytečná voda se usazuje na povrchu čerstvého betonu a tuhé látky v něm klesají dolů. Povrchová vrstva takového betonu bude odprýskávat. Zapamatujme si, že u tuhého betonu může být obsah cementu nižší, neboť se musí odpařit menší množství vody. U měkkého betonu určeného k lití čím víc vody dáme, o to víc musí být i cementu. A samozřejmě se mohou přidat chemické látky do určité měnící vlastnosti betonu – třeba pigmenty a nebo prostředky, které ho po ztuhnutí učiní vodotěsným.

Hutnění, dusání a mokrý svetr pro beton

Do připraveného bednění (o jeho parametrech čtěte ZDE) bychom za suchého a teplého počasí měli namíchaný beton začít lít do půl hodiny, je-li chladno, do hodiny. Hned beton zhutníme, čímž odstraníme dutiny mezi štěrkem. V případě tuhého betonu povrch udusáme, plastický a měkký beton zhutníme vibrováním nebo alespoň propichováním třeba násadou lopaty. Když je teplo, beton by neměl vyschnout moc rychle. Polijeme ho proto a zakryjeme fólií nebo rohoží. Týden ho pravidelně svlažujeme. Když je ale kolem nuly, čerstvý beton pečlivě obalíme izolačním materiálem. Beton konečné tvrdosti dosáhne osmadvacátý den. Zapamatovat si těch pár pouček se vyplatilo, zkušenost nám přejde do svalů praxí. Výsledek vypadá dobře a po těch čtyřech trochu netrpělivých týdnech můžeme naše dílo plně zatížit.