Především povrchy z překližky, sololitu či nejrůznějších dřevotřískových desek můžeme použít cíleně a těšit se z jejich struktury, ale v klasicky pojatém interiéru působí jako pěst na oko. Tak je natřeme barvou či potapetujeme fólií. Povrch z ušlechtilého dřeva můžeme zafixlovat tak, že dřevotřísku prostě odýhujeme. Investujete-li pečlivost, zhodnotíte takto upravené kusy mimořádně. Naučit se takové domácí dýhování není těžké. Zkoušet to je ale vhodné nejprve na místech skrytých, kde případné začátečnické chyby ničí zrak neurazí.
Pokud se ušlechtilým dřevem dýhovalo dřevo méně kvalitní, dělo se tak léty příčně na směr let podkladu, aby se vyloučilo riziko borcení desky. Dýhy by na sebe měly navazovat barvou i kresbou letokruhů. Jejich síla je od 0,3 do 5 milimetrů. Kromě úpravy povrchů se používají i k výrobě překližek.
Něco o výrobě, co se nás vlastně netýká
Dýhy se řežou z kmenů na speciálním katru (přitom ovšem vzniká až padesát procent pilin), loupou z horkou párou zvlhčeného špalku nebo krájí z hranolů či podvalů – tak vznikají okrasné svrchní dýhy s opakující se kresbou. Když ve staré literatuře a nebo u fachmanů narazíte na záhadné slovo furnýrování, je to jen jiný výraz pro dýhování. Plocha podkladu u kontaktní plocha dýhy musí být rovná, nikoliv však zcela hladká, aby na ně lepidlo dobře přilnulo. Ve výrobě všechno takové „domácí dýhování“ dělají chytré stroje.
Dýhy je z čeho vybírat
Dýhy pro takové domácí dýhování lze vyrobit (a tedy i koupit) z jakéhokoliv dřeva, záleží na tom, jakou texturu budeme požadovat. A náš tip? Naprosto úžasné struktury nabízejí dýhy z kořenic, tedy ze dřeva z oddenkové části stromu či keře, tedy z místa mezi kmenem a kořeny. Úžasná kresba je výsledkem vrůstání letokruhů kořenů do spodní kmenové části. Tvrdé dřevo z kořenů používali od sedmnáctého století k vykládání nábytku a také na nejlepší dýmky. My jsme do něj blázni i dnes. Nejčastěji je k mání z ořešáku, jasanu, javoru, topolu a břízy, ale kořenicové dýhy se dělají třeba i z magnolie.
Čím dýhu přilepit
Vybranou dýhu k podkladu přilepíme téměř jakýmkoli lepidlem. Dřív se výlučně používal teplý klih. Nás na nejméně přijdou lepidla disperzní jako třeba Herkules, který vzhledem k dost univerzálnímu použití nejspíš nechybí v žádné domácnosti, dále z tohoto segmentu zboží můžeme použít Dispercoll či Duvilax Expres LS. Ale pozor: tekutá lepidla v sobě ukrývají vysoký podíl vody a ta může způsobit bobtnání dýhy. Dýha, která příliš nabobtná, se může nepříjemně zvlnit. Dražší lepení, složitější, ale prosté rizika s bobtnáním nám nabízejí dvousložkové epoxidové pryskyřice (Epoxi 1200), nebo disperzní pasty (například Tenyl). Problematická tekutá disperzní lepidla si ale můžeme upravit, zahustit ho. Plnidlem může být jakákoli malířská hlinka. Na barvě nezáleží, stejně nebude po nalepení dýhy vidět. Lepidla objemově míchaná s práškovou hlinkou zhruba jedna ku jedné budou lepit dobře a dýhu neprovlhčí tak, aby ji deformovala.
Jak na to
Taková to byla krásná starobylá kredenc! Stála ve sklepě a bydleli v ní myši. Po vytažení na světlo a umytí od mouru a pavučin se ukázalo, že léta zapomnění prožila vcelku bez úhon – až na jednu zásuvku.
Chybějící šuplík jsme vyrobili ze sololitu a překližky. Pasoval rozměrově dokonale, ale vzhled byl strašný, proto padlo rozhodnutí jeho čelo a vnitřek zásuvky odýhovat.
Trochu shánění dalo získat správnou dýhu, která by se co nejvíc blížila celé kredenci, nicméně vybírat v hobby marketech vesměs z čeho je.
Na stěny zásuvky a její dno i na sololitové čelo naneseme disperzní lepidlo zahuštěné hnědou malířskou hlinkou a necháme ho trochu zatuhnout.
Poté jsme na dno a stěny přiložili nastříhané o něco větší obdélníky dýhy z tvrdého dřeva a stáhli svěrkami. Jejich čelisti samozřejmě něčím podložíme, jednak abychom dýhu nepoškodili, jednak proto, aby se tlak svěrky rozložil na větší plochu. Ideální by byl lis s dostatečným přítlakem, ten ale nemáme.
Když polymerové lepidlo vytvrdilo, přečnívající dýhu jsme prostě odstřihli a hranu ještě přejeli brusnou houbičkou nebo prostě šmirglem se zrněním asi sto osmdesát.
A výsledek? Zásuvka po přebroušení dýhy vyhlíží víceméně jako ty původní. Celou kredenc pro dobu nové slávy brzo ještě přebrousíme, tu a tam vytmelíme, případně namoříme a nalakujeme. O tom ale zase jindy.
