Tkaní je textilní technika jen s mírnou nadsázkou stará jako lidstvo. Slouží odborně řečeno ke zhotovení tkanin křížením osnovních nití s nitmi útkovými. Tuto činnost si lidé již od sedmého tisíciletí před naším letopočtem usnadňuje nástrojem zvaným tkalcovský stav. V současné době se ruční tkalcovské stavy využívají převážně v malovýrobě a zájmové činnosti pro tkaní běhounů a předložek, hadráků, gobelínů a dalších bytových textilních doplňků. Zkusit si práci i s takovým malým tkalcovským stavem představuje zážitek.
(28.9. 2010) *** Tkaní vlastně navazuje na techniku pletení z proutí. Známé je již od pradávna, kdy pračlověk utkal první primitivní rohož nejzákladnější vazbou plátnovou. Dávno před naším letopočtem se pak tkalo nejprve na vertikálně uložené osnově uložené v pevném rámu a napínaném závažím. Teprve z mnohem pozdější doby pocházejí stavy ležaté s osnovou přiváděnou ve vodorovné poloze. V 18. století byl vývoj ručního tkalcovského stavu dovršen vynálezem létajícího člunku s útkem. Člunek byl opatřen kolečky a prohazoval se osnovními nitěmi z jedné strany na druhou pomocí tzv. pudítka. Pudítkem pohybovali tkalci připojenou šňůrou (dojákem).
Materiál ke tkaní
V podstatě se dá tkát ze všeho, co dokážeme zpracovat na dlouhé a tenké pruhy, ať již z přírodního nebo umělého materiálu. Ale přírodní materiál je jednoznačně nejověřenější a nejpříjemnější. Patří sem zejména len, konopí, vlna, bavlna, k dekoračním účelům případně i lýko, sláma, kukuřičné šustí a nejrůznější traviny. K výrobě koberce „hadráku“ využijeme i starý textil, který natrháme na pruhy.
Vazba
Základní princip tkaní spočívá v křížení dvou soustav nití, a to osnovní a útkové. Podle rozložených vazebních bodů ve vazební tabulce je dělíme na základní, odvozené, smyšlené, složité, vícenásobné, dvojité, vlasové a perlinkové. Dříve i dnes nejvíce užívanou vazbou při výrobě užitkového textilu i v oděvnictví je vazba plátnová, dále se setkáváme například i s vazbami keprovou a atlasovou.
Tkaní na stavu
Během vývoje ručního tkaní se měnily materiály, vazby a vyvíjely se i tkalcovské stavy. Známe jednoduché (dvoulistové) a složitější (žakarské), mimo tkalcovských stavů existují také různé hřebenové stávky, stuhové stávky, různé tkací rámečky a kolíčkové stavy a listové stavy.
K prostému tkaní koberců a přehozů či jiných středně hrubých pláten nám stačí dvoulistový stav. Tkaní na něm spočívá pouze ve střídání dvou listů, jejich zdvíháním vzniká prošlup, jimž protahujeme útkovou jehlu. Toto tkaní je jednoduché a ani jeho seřízení není složité, jen musíme dávat pozor, abychom příliš nestahovali okraje.
Nejvíce užívané stavy jsou čtyřlistové jejichž princip je ve zdvihání různých listů a následné protahování útku. Umožňují nám tkaní technicky jednodušších vzorů umělecky zajímavých vazeb. Pro profesionály jsou však nejvhodnější osmi a více listové typy.
Popis stavu
Tkalcovský stav se skládá z postranic, do kterých jsou příčně zasazeny dva válce – na jedné osnovní vratidlo, na druhé zbožový válec. Oba jsou fixovány ozubenými koly a brzdou. Před zbožovým válcem je nasazen prsník (nábřišník). Nejdůležitější částí stavu je tzv. nádobí, které se skládá z listů, do nichž jsou navedeny nitě osnovy, a z paprsku, jenž rozprostírá osnovní nitě. Paprsek je zasazen do bidla, jímž se přitlouká útek. Listy s paprskem se spolu dohromady nazývají brdo. (Pořekadlo „Je to na jedno brdo“ vzniklo z toho, že se látka tká ve stále stejném návodu do listu a paprsku materiálu).
Počet listů je u jednoduchého stavu dva listy, u složitějších více. Každý list je spojen provazem s jednou podnožkou, kterou pravidelným sešlapováním zvedáme příslušné listy, čímž vzniká vazba. Útek se prohazuje člunkem, a to buď ručním, nebo později člunkem pudítkem, poháněným šňůrou nazývanou doják nebo cukátko. Do člunku nejprve vložíme cívku s navinutou útkovou nití. Různé vazby a množství barevných vzorů umožňuje naosnování a prohazování různě barevného útku.
Princip tkaní
Tkáme tak, že útek s přízí protahujeme do otevřeného prošlupu, poté útkovou nit přirazíme bidlenem (paprskem) a zaměníme osnovní nitě pohybem listů. Přirazíme v tkanině nový útek, a to opakovaně, abychom zabránili oddalování příze od již vzniklé tkaniny. Paprsek držíme ve středu jednou rukou a snažíme se útek razantně přirazit. V místech, kde otáčíme útek do nově vzniklého prošlupu vzniká zpevněný okraj. Při zatahování útku kontrolujeme druhou rukou pnutí vzniklé na kraji tkaniny. Z útku vytvoříme malou smyčku, která se díky přiražení bidlenu ztratí. Ve správném okraji tkaniny je vidět zhuštění tří až čtyř osnovních nití. Když dojde k většímu zatažení útkové nitě, okraj se stáhne a vznikne nevzhledný zub. To pak musíme zpátečním postupem přehazováním listů najít volný útek, na kterém je onen zub, který potřebujeme zatáhnout. Tkaním se prostor mezi paprskem a hotovou tkaninou zmenšuje, takže ve vzdálenosti 6 – 8 cm musíme kousek zhotovené tkaniny navinout na zbožový vál (vratidlo). Při přerušení práce na stavu vrátíme listy zpět do polohy, kdy budou všechny osnovní nitě v jedné rovině, jinak hrozí, že dojde k samovolnému vytažení zdvižených osnovních nití a dílo se pokazí.
Slovníček tkalců
Bidlen – vertikálně pohyblivý dřevěný rám
Cajkář – tkadlec vyrábějící na ručním stavu hrubou látku (cajk)
Člunek – místo, kam vkládáme cívku s natočenou útkovou nití Dostava – počet nití na určitou vzdálenost
Drastič — počesávač (lnu, bavlny)
Faktor – nebo také ležák byl zprostředkovatel mezi továrnou a tkalci, od nichž kupoval doma tkané sukno.
Kanava – plátnová stejnoměrná vazba pro výšivky
Knap — soukenický tovaryš
Krampléř – česač vlny
Mezuláník – tkadlec zanášející bavlněný nebo konopný útek do lněné osnovy (taková látka se nazývala barchet nebo mezulán,
Osnova – podélná soustava nití rovnoběžná s okrajem tkaniny (také osnovní nitě)
Osnovní válec (osnovní vratidlo) – navinujeme na něj osnovní nitě, vpravo i vlevo je opatřený kotouči – nejlépe pohyblivými, které zabraňují sklouzávání nití
Podnožka – dřevěná jednoramenná páka umístěná pod listy
Prošlup – trojúhelníková mezera, která vzniká při tkaní zdviháním podélné osnovní nitě
Přástevník — účastník přástek (společné předení lnu)
Předivo – materiál ke zhotovení příze
Příze – stáčená nit určená ke tkaní
Rozpínka – zařízení zabraňující stahování okrajů tkaniny
Skaná nit – nit zhotovená zkroucením dvou i více nití
Střída vazby – provázání určitého počtu osnovních a útkových nití opakujících se ve tkanině
Tkací jehla (vidlice) – namotává se na ni útková nit
Úhel zákrutu – úhel, který svírá rovina kolmá na směr niti se směrem vláken
Útek – příčná soustava nití probíhající od jednoho okraje k druhému kraji tkaniny
Útková vazba – vazba, v níž převládají útkové vazní body
Vazba – vzájemné provázání soustavy osnovních a útkových nití
Vazní body – body, ve kterých dochází ke křížení nití soustav útkové a osnovní
Vochlíř – ten, kdo valchoval, neboli vyčesával přízi na železném ježku
Zákrut – směr kroucení příze při předení
Fotografovali jsme v polském muzeu lidové kultury ve Wegorzewu http://www.muzeum-wegorzewo.pl/