Do zmrzlého ticha sem tam zakrákaly peroucí se vrány. A najednou to venku cvrliká, až uši bolí. Kdo by měl ale výhrady vůči ptačímu zpěvu a datlímu bubnování? Když se lidé svlékají a větvičky oblékají, přichází totiž jaro. Malí ptáčci si vzpomněli, proč je lidé nazvali pěvci. Z cest se vracejí tažné druhy. Zájem o přežití jedince přehlušila starost o pokračování rodu. Tak začíná velké namlouvání, stavba hnízd, kladení vajec a první hodiny výuky umění létat. Velikonoční hnízdo je na sváteční stůl dóóóst dobrá dekorace.

(2012)  *** Hnízda ovšem nejsou jen ptačí specialitou, protože jako místo líhnutí a výchovy svých potomků si hnízda budují i savci, ryby, obojživelníci a plazi. Svým způsobem  i lidé jakbysmet. A proč ne? Hnízda plnící do značné míry funkci inkubátoru budovali už dinosauři.

Kdo s kým a jak

Ptačí manželství mají velmi rozličnou formu, od účelových jednorázových spojení (kachny), přes sezonní partnerství s větším počtem hnízdění (četní pěvci), „mnohoženství“ (tetřívci z Jezerní slatě) a „mnohomužství“ (občas k nám zabloudící lyskonohové), až po trvalé svazky (labutě anebo třeba orli). Ve většině případů pro snůšku vajec chystají ptáci nějakou formu příbytku: v zemi nebo trávě si vyvrtí důlek (kulík), a někdy takovou jamku vyplní trávou nebo větvičkami (skřivani a četní pěvci). Z rákosí budují na mělčinách hnízda husy a labuť u plavebního kanálu ve městě zabudovala do svého obrovského hnízda i petláhev, roháči staví plovoucí ostrůky. Lednáček má hnízdo v zemi, sýkory či špačci využívají stromové dutiny.

Stavět se dá ze všeho

Našim nejdovednějším stavitelem hnízd je moudivláček, který své hnízdo věší na koncové větve vysoko nad vodou. Vypadá jako pytel s vchodem komínem a je vystavěno z jemného chmýří semen osiky či jívy, takže připomíná trochu ukradený starý klobouk z plsti, který vítr upustil ve větvích. Ovšem stavět se dá ze všeho: z trávy, větviček, listí, jehličí, mechu, pavučin, srsti, pírek, hlíny a slin, i z lidmi vyházených odpadků, papírků a nití. Menší ptáčci vystaví za čtyři, pět dní každoročně jednorázové příbytky, větší druhy svá hnízda po léta rozestavují.

Kukaččí vejce

Poctivé je třeba nezamlčet chování „nepřizpůsobivých“ ptačích rodů, kteří si nadělají potomky, ale podstrčí je k výchově jiným. Kukaččí vejce v tomto ohledu vešla do úsloví. Mláďata se vylíhnou rychleji, než ta správná, a často z hnízda vyhodí zbývající vejce. Dobré je ovšem říct, že jednání odborně označované jako hnízdní parazitismus občas zkusí v jiném hnízdě vlastního či příbuzného druhu i další ptáci – například špaček nebo vlaštovka.

Ještě jednou o zpěvu

Začali jsme cvrlikáním znamenajícím námluvy. Ovšem je ještě jeden druh zpěvu, a tím sameček dává na vědomí okolí, že tady bydlí on. Nejsou to chlubivé zvuky radosti nad novým bytem, spíš varování jak příslušníkům vlastního rodu, tak případným vetřelcům. Ptáci tak zvukově označují hranice svého hnízdního revíru, u drobných pěvců asi šedesátimetrový okruh kolem hnízda. Přímo u něj jsou ptáci schopni téměř rekovských činů – například bylo zaznamenáno, jak se sovička puštík nerozpakuje pustit před ústím své hnízdní dutiny do souboje s medvědem.

Pojďme si uplést velikonoční hnízdo

Hnízdo s vajíčky jako ozdoba svátečního stolu je popravdě řečeno taková milá zbytečnost, ale dobře dotváří velikonoční atmosféru. Koho by snad napadlo použít na velikonoční dekoraci hnízdo sražené někde z větví, toho je třeba varovat: takové chování je vizitkou barbara a navíc v rozporu se zákonem. Výmluvy na to, že v devatenáctém století bylo sbírání hnízd významným hobby, na věci nic nemění (největší sbírka obsahovala osmnáct tisíc položek a zaplaťbůh byl tento koníček v kulturním světě zakázán). Navíc bychom si domů přinesli roztoče, kteří v peří ptáčků vždy cizopasí, vždyť víme své o čmelícich na slepicích a též o choroby roznášejících a alergie vyvolávajících roztočích, kteří dali holubům nelichotivou přezdívku „létající potkani“.

Zase ty proutky

Už jsme si nejspíš upletli pomlázku a zbylo nám trochu materiálu. Potřebovat ovšem budeme jen tenké vrbové proutky, a když je nebudeme mít, dobře můžeme použít i koncové větvičky břízy, případně materiál kombinovat. Splétat je budeme do věnečku a nakonec propleteme dno, a nebo podobně, jako když pleteme košík, začneme na dně malým křížem a stěny zvedneme dřív, aby nám vznikla mělká miska. Také můžeme zkusit dekorační hnízdo vyrobit z dlouhých stébel suché trávy. Po svátcích můžeme náš výrobek umístit někde v přírodě (ale o tom, jak udělat hnízdní budku již brzy napíšeme). Budeme-li mít štěstí, nějaká ptačí rodinka naše velikonoční hnízdo během roku osídlí a dobuduje ho pro radost a k ještě větší pěvecké slávě svého rodu.