Voskování představuje starý a stále dobrý způsob, který dřevo chrání a zároveň mu umožňuje dýchat. Znáte to – již staří Egypťané… Chtělo by se říct, že přírodnímu materiálu pomáhá zase přírodní produkt, protože vosk, který používáme, je buď rostlinného nebo živočišného původu. Neboť záhadně znějící slova jako carnabua nebo candelila patří vosku získávanému z tropických rostlin. A včelí vosk prostě vyrábějí včely medonosné (Apis mellifica) aby měly kde ukládat medovou snůšku a jejich královna své potomky.

(2012) *** Bůh suď co má astronom Koperník společného s palmami, ale jednu na jeho počest pojmenovali Copernicia cerifera. Roste v Brazílii a z jejich listů se získává vosková substance, sloužící k výrobě karnaubského vosku. Listy se sbírají v období sucha, kdy je má vosk chránit před poškozením horkem. Domorodci voskovou emulzi seškrábou, vytaví a pak ji prodávají jako tvrdé, ale křehké šedozelené až bledě žluté šupiny. Další informace zní neuvěřitelně: každá rostlina prý má asi sto listů, přičemž z každého lze získat až sedm kilo toho nejtvrdšího přírodního vosku na světě.

Využití přírodních vosků

Karnaubský vosk se používá hlavně ke zvýšení bodu tání jiných vosků. Jinak ho najdeme v leštidlech na podlahy a nábytek (náš případ), ale i na automobily, v krémech na boty, inkoustech do tiskáren, leští se jim kůže a také je ve všech těch blýskavých rtěnkách. Taje při teplotě vyšší, než osmdesát stupňů. Druhý, kandelilový vosk z větví rostliny Euphorbia antisyphilitica rostoucího od Texasu po Mexiko, se vaří ve vodě s kyselinou sírovou. Výsledkem je tentokrát žlutohnědá aromatická látka, použitelná podobně, jako palmový vosk – od leštidel dřeva až po žvýkačky, polevy lentilek a nosiče „éček“ v potravinářství.

Nejen med je od včel

Úžasnými včelími společenstvími jsme se už zabývali ZDE. Med jim člověk kradl od nepaměti, ale i zpracování vosku mělo v době, kdy v lepší společnosti svíce vytlačily čadící louče , velký význam. Vosk vzniká ve voskotvorných žlázách včelích dělnic zhruba mezi desátým a dvacátým dnem jejich života. Z plástů ho lze získávat nepříliš efektivně pomocí solární energie nebo lisováním či parou. Taje při pětašedesáti stupních. Po vytuhnutí se ze spodku voskového koláče odškrábnou nečistoty, přičemž pozor musí včelař dát na to, aby se během zpracování horký vosk nepotkal s mědí, železem či zinkem, protože by dost ohavně zezelenal a případně i zčernal.

Trochu o šestiboké architektuře

Kolem nuly vosk zešedne a  vypadá jako plesnivý. Je to jen tak zvaný voskový květ jenž vznikl tím, že vosk změnil skupenství. Plást se skládá z pravidelných šestibokých buněk. Ačkoliv nový plást je skoro bílý, časem ztmavne od pylu některých rostlin a na barvě se odrazí i přeměna každé larvy v dospělou včelu. Třetinu nejčernějších plástů by měl svědomitý včelař co roku nahradit rámky, v nichž si včely postaví nové dílo – tak se plástu říká. Při jeho tvorbě včely doslova potí vosk. Ten prýští z třetího, čtvrtého, pátého a šestého článku jejich zadečku a na vzduchu tuhne v šupinky. Pro včelu je to náročné. Energii spotřebovanou na produkci kila vosku (potřebují k tomu „vypotit“ milion dvě stě padesát oněch voskových šupinek) získá z tří a půl kila medu a padesáti gramů pylu. Šupinky včela sbírá třetím párem nohou. Kusadly je zpracuje na hmotu, z které pak lepí buňky ještě neobydleného plástu. Odborně řečeno staví panenskou souš.  Pokud nevzniká v rámku a nebo tu, kterou staví divoké včely, nazývají včelaři divočinou.

Leštěnka s voskem

Naše hobby hodnotí vosky k povrchové úpravě dřeva dostupné v krámech jako kvalitní. Přesto nám to nedalo rozhlédnout se po prostředcích, které si na domácí voskování připravovaly naše babičky. A je to tady! Tekutou voskovou leštěnku podle starých recepisů uděláte rychle. Kousek včelího vosku velký asi jako vlašský ořech rozpustíte ve čtvrt litru terpentýnu. Pořádně promícháte a hned nanášíte krouživými pohyby hadříkem na čisté a suché dřevo, tak, aby se vosk dostal i mezi jeho vlákna.

Meditace u voskování

Pokud leštíte hodně cenné kousky, co já vím, třeba hrací šachový stolek z mahagonu nebo plastiku ebenového slona, před voskováním povrch dřeva uzavřete šelakovým plnidlem pórů. A samozřejmě dbejte na to, aby před nanesením další vrstvy ta předchozí dobře vyschla. Voskované předměty by měly mít nejméně čtyři. Proto používejte jen malé množství vosku, který rozetřete vždy rovnoměrně. A nevztekejte se, že je to práce zdlouhavá a vyžadující soustředění jako broušení samurajského meče… A nezapomínejte, že samotné voskování je ani ne půl práce – zbytek a nepopiratelně následný skvělý výsledek záleží právě v soustředěném leštění.