I v okrasné zahradě musíme chodit a v užitkové zase máme záhony. Přesně vymezit hranice jednotlivých povrchů může být přitom problém. Tráva je totiž mimořádně životná a kde jí to dovolíme, drze obsadí nová území a cestička zaroste jedna dvě. Se záhony je jiný problém – pokud nejsou nějak ohraničené, deště z nich zeminu splavují do trávníku. Mimo těchto a dalších ryze praktických hledisek mají obrubníky i funkci estetickou. Nejde jen o dojem pořádku (někdo může takovou formální přísnost vnímat úkorně, jako bychom byli na cvičišti), ale to, že zahradní obrubníky trávník či záhony zakončují, vytváří uzavřený dojem, což naopak jiné lidi uspokojuje.

Nejméně půvabu zahradě přitom dodají klasické betonové obrubníky, které známe z většiny cestiček v parcích. Moc nestojí, ale v zahradě působí dost stroze. Dražší a lepší jsou obrubníky přírodní nebo z umělého kamene s nepravidelnějším povrchem. Protože jsou nevtíravější a přirozenější.

Pořádek musí být

Okřídlené heslo. Ale demokratické myšlení nás často vede k tomu, že přece nebudeme přírodu kolem nás nijak znásilňovat. Nicméně zahrada je zvláštní výsek přírody, prostě útvar umělý. A tak trávu stejně sekáme, cestičky hrabeme a většinou dříve či později na pevné okraje alespoň někde stejně dojde. Nejméně každé jaro totiž stejně musíme usměrňovat konkurenci kořenů stromů, keřů a trav a neohraničené okraje seříznout klasicky rýčem nebo o něco sofistikovaněji seřezávačem okrajů.

Jarní úprava hranic

Jak na to? Prostě podél rovného okraje cesty nebo záhonu napneme provázek. Oblé linie vyznačíme pískem nebo zeminou, které vysypeme tence podle tak zvaného provázkového kružítka – zašpičatělého kolíku nebo drátěné jehly s navázaným motouzem. Od trávníku nebo záhonu přerostlý kraj šikmo odrýpneme. Jednoduché? Jistě, ale pokud máme obrubníky, zvláště zjara, kdy většinou i tak nevíme, kam na zahradě dřív skočit, popravdě docela zbytečné.

Plast na zahradě

Už po tomto titulku se leckdo otřese (nebyli jsme jiní!). Ale jak praktické hledisko tak stále lepší vzhled přesvědčily už hodně zahradníků, že plastové obrubníky vyráběné z použitých a znovu recyklovaných plastů nabízejí zajímavé řešení. V takové podobě rozhodně přírodě neškodí a na milost je vezmou i zapřisáhlí ekologičtí věrozvěsti – jako třeba uznaly výhody recyklovaných mřížek pro zatravněná parkoviště. Plastové obrubníky nabízejí v zahradní architektuře široké spektrum využití. V užitkové části slouží kolem zeleninových záhonů spolehlivě a dlouho a jsou mnohem pohlednější, než obvyklá prkna nebo všelijaké polámané střešní tašky. A to nemluvíme o naštěstí už jen zřídka viděném hrazení z azbestocementových desek – brrr! V okrasné zahradě nám obrubníky prokážou službu u květinových záhonů, a velmi účinně brání odplavování v podstatě velmi lehkého mulče z kůry, kterou jsme použili například kolem okrasných keřů.

Plastová skládačka

Segmenty obrubníkového ohraničení ze stabilizovaného propylenu (znamená to, že je odolný proti ultrafialovému záření čili nezmění nám barvu) skládáme za sebe rovně, do měkkých oblouků i ostřejších úhlů – prostě tak, jak se nám na naší zahradě líbí. A pokud se rozhodneme tvar záhonu změnit, není žádný problém obrubníky použít opakovaně. Instalace obrubníků nás neunaví – do měkké, mokré a nebo písčité půdy do hloubky asi dvaceti centimetrů obrubník prostě zatlačíme. Pokud víme, že podloží je houževnatější, motyčkou nebo špičkou krumpáče prostě uděláme rýhu a do načechrané zeminy už to půjde snáz. A co sekačky, nemohou se na obrubníku poškodit? Ze strany cestičky mají okraj, takže stroje trávu dosečou beze zbytku a mulč kolem keřů a stromů do okolí nerozhází.

Méně práce znamená více zahrady

V případě klasických betonových nebo jiných pevných obrubníků jakož i jejich plastových nástupců oceníme především z důvodů praktických. Pro jarní zahradní pořádky mohou být dobrým tipem, protože čím méně se na zahradě budeme muset věnovat tancům kolem toho, jak na ní udržet pořádek, o to víc si ji opravdu užijeme. Zajímavý výtvarný prvek ovšem může do zahrady přinést jiné řešení. Je jím tak zvaný „polský plot“, respektive zmenšenina toho, čím hradili Slované svá sídla. O něm a dalších způsobech si povíme příště.