Předchozí povídání o modelování terénu a jeho úpravách terasováním (ZDE) jsme ukončili rozdělením opěrných zdí na zděné, čili spojené takovým spojovacím materiálem, který neumožní jejich rozebrání, a na suché, jež buď spojujeme zeminou, nebo na nichž pracujeme zcela bez spojovacího materiálu.

(2011) *** Nadzemní části opěrných zdí stavíme z přírodního kamene či pálených cihel. Pozor, abychom použili mrazuvzdorné cihly a výška zdi nepřesáhla metr. Dále z betonu, speciálních betonových prefabrikovaných dílců nebo jejich kombinací. Spojovacím materiálem bývá cementová malta. Nenasákavý lomový kámen lze využít ke stavbě opěrné zdi i ve formě palet (gabionů) – drátěných košů kladených na sebe bez spojovacího materiálu.

Z kamene do výšky

O zakládání zdí (ZDE)  jsme už psali.  K samotnému zdění je nejvhodnější opracovaný lomový kámen, který má protilehlé strany alespoň přibližně rovnoběžné. Z lomového kamene se nám nejlépe bude hodit žula, rula, syenit, ryolit, jemnozrnný pískovec a vápenec. To jsou druhy s minimální nasáklivostí. Zdít budeme s převazováním podobně jako z cihel. Svislé spáry nesmí být nad sebou, ale dbáme, aby byly posunuty alespoň do třetiny délky spodního kamene. Spodní vrstvy postavíme logicky z větších a vyšších kamenů, směrem vzhůru použijme menší, případně tenčí kameny. Koruna zdi by měla být pokud možno rovná a kameny by zde měly sedět pevně a bezpečně. Nejlepší je ponechat si na poslední řadu kameny ploché a dostatečně velké, které při uložení budou sahat hluboko do terénu za profil zdi.

Ale co šířka?

Je stejná? Je třeba dbát i na vazbu celé šířky zdi, které dosáhneme použitím větších a delších kamenů nazývaných vazáky – stejně, jako později v koruně. Ty umisťujeme v celkem pravidelných odstupech v jednotlivých vrstvách. Jednotlivé vrstvy postupně zezdola nahoru ustupují směrem ke svahu, zeď je tedy ve spodní části širší a směrem nahoru se zužuje, což ji činí odolnější vůči bočním tlakům.

Odvodnění

Co je velmi důležité je, abychom ve spodní vrstvě kamene nebo cihel při zdění vynechali několik štěrbin, které budou stavbu odvodňovat. Voda shromažďující se za zdí jako za přehradou by mohla ohrozit její stabilitu. Prostor za zdí ve spodní části vyplníme propustným materiálem. Nejlepší je štěrk, ale můžeme zde použít i nezávadný stavební odpad nebo suť jako drenáž. Zeminou prostor za zdí vyplníme až docela nahoře.

Z betonu stavěli už Římané

Beton se při stavbě opěrných zdí používá v monolitické formě nebo jako materiál, z něhož jsou vyrobeny prefabrikované prvky vhodné k této stavbě – palisádové sloupky nebo vegetační tvárnice opěrného systému. Souvislá betonová opěrná zeď je výhodná zejména pro rychlost stavby, na druhé straně ale beton působí velmi technicky a na řadu lidí výslovně nepříjemně svou šedou barvou. Je proto dobré zamyslet se nad tím, jak ho vhodně kombinovat s jinými materiály nebo nějakým způsobem vzhled zdi zlepšit. Beton nám nabízí spoustu možností: opěrnou zeď lze postavit i z dutých tvárnic zpevněných ocelovými pruty a zalitých betonem, které se používají ke stavbě oplocení. Další typ představují betonové palisádové sloupky vyrobené z barevného betonu. A co vegetační tvárnice kombinované se zeminou a s vhodnou vegetací? Jejich přesné rozměry či výstupky a otvory zapadají do sebe a umožňují jednoduchou montáž a značnou rychlost stavby.

Kam patří suché zídky

Využijeme je všude tam, kde chceme vytvořit jemný, nenásilný přechod mezi úrovněmi a využít i rostliny. Technicky se suchá zídka staví podobně jako opěrná, avšak namísto malty použijeme dobře prosetouzahr zahradní zeminu, do níž zasadíme suchomilné skalničky. Při překonávání většího výškového rozdílu by vysoká zeď nepůsobila dobře, proto je vhodnější rozčlenit terén do dvou nebo více úrovní. Opěrné zídky mohou být nižší a celá úprava je na pohled měkčí. Ani dlouhé rovné zídky nepůsobí příjemně, proto je lepší je lomit nebo rozčleňovat schody – viz dále. Výsadbou různých polštářových trvalek nad zídkou celé řešení výrazně oživíme, zejména pokud rostliny přepadají dolů přes její korunu.

Z terasy na terasu

Na co bychom už při plánování úprav v zahradě neměli zapomenout? Na terasovaném pozemku (ZDE) se samozřejmě musíme postarat o propojení jednotlivých úrovní. Soustavami schodišť, bran a glorietů jsou známé především barokní zahrady. Jejich tvůrci byli zahradnickými mistry. Nedbalým provedením těchto nezbytných komunikačních spojení můžeme hodně pokazit. Zapomínat bychom neměli ani na rampy, protože kolečko s plevelem anebo sekačka se po schodech vláčí těžko. Schody zvýrazňují výškové členění, proto je třeba umístit je ve vhodné praktické i pohledové poloze a zhotovit je obzvlášť pečlivě: protože jsou součástí opěrných zdí, měly by být ze shodného (nebo s nimi ladícího) materiálu.