Neoddělitelně patří k indické a čínské kuchyni, ale i v Evropě je znám od pradávna, protože se dobře přepravuje a nekazí se. Podle všeho pochází z jižní Číny, kde ho jedí nejméně tři tisíce let. Féničané ho rozšířili na Blízký východ, s kupeckými loděmi Benátčanů a arabskými karavanami pak zázvor pokračoval ve vítězné cestě na západ. Znali ho ale už Egypťané, Řekové i Římané. Na černý kontinet ho přivezli Portugalci, do Jižní Ameriky Španělé. Už ve středověkých evropských kuchyních prý byl zcela běžný. První zmínky o zázvoru jsou v Čechách ze 13. století: prodával se sušený nebo kandovaný. Stal se také nedílnou a příjemnou součástí jinak spíše fádní anglické kuchyně.

(2011) *** Zingiber officinalis je vytrvalá bylina. Její oddenek roste vodorovně a z něj vyrážejí hladké až půldruhého metru dlouhé listové lodyhy s kopinatými listy. Květní lodyhy jsou výrazně kratší a mají šupiny. Květy jsou žluté, někdy růžovobílé, ale vždy pěkné.

V kuchyni i lékárničce

Kuchyni si bez zázvoru moc představit nedokážeme, obsahuje totiž výrazný aromatický olej (se složkou zingiberen, ne nepodobnöu kapsaicinu z chilli papriček, a bisabolenu z citronu či stvie.). Čerstvý zázvor strouháme a nebo na šťávu lisujeme. Sušený a mletý se přidává do nejrůznějšího pečiva. Poslouží v rýži, nudlích, mase, uzeninách, kečupech a čatní. V čaji je také dost dobrý – a ještě léčí nachlazení.

Tím se dostáváme k jeho příznivému působení na naše zdraví. Zázvor je antiseptický, protihorečnatý, protizánětlivý, stimulující a tonizující, prý dokonce pomáhá i na rakovinu. Uvolňuje napětí a někdo ho jí i proti bolení hlavy. A dobře po něm vytráví. Pomáhá na těžká jídla a uklidní i žaludek rozbouřený třeba při cestování. Po ranním užití – ne víc než půl lžičky čerstvého nastrouhaného zázvoru – na celý den zažehná (jak ovšem komu) i těhotenskou nevolnost. Působí jako prevence chřipkových onemocnění – to se pak v zázvoru koupeme, napařujeme se jím a pijeme ho k uvolnění hlenu – třeba nakrájený na plátky a nebo nastrouhaný v čaji. V zábalech zázvorová silice dezinfikuje a prokrvuje pokožku.

Zázvor magický

No a pak je tu láska a v tom je zázvor i šamanskou rostlinou. Nejde tolik o zaříkávání jako o praktickou pomoc. Od nepaměti nejrůznější kultury oceňují působení zázvoru jako afrodisiaka. Je přítomen magickým úkonům čarování s láskou a užívá se i jako povzbuzující prostředek. Takovou zázračnou tinkturu získáme, když 150 gramů čerstvě ustrouhaného zázvoru dva týdny louhujeme v půllitru vodky. Třikrát denně se pak užívá ve vodě pětadvacet kapek a pak (když se jde na věc) čtyřicet jen tak. Pokud vám ani tato tinktura nepomůže, útěchou vám budiž, že jste si rozšířili obzory i chuťový rejstřík, protože medicína sice byla ostrá, leč nikoliv nechutná…

Blázinec s pojmenováním 

Číňani podle nářečí zázvoru říkají „jiang“ nebo „geung“, Thajci „khing“. Původně prý znamená „rohaté tělo“ a při troše fantazie tak oddenek skutečně vypadá. Z tohoto sanskrtského pojmenování „strngamveram“ vychází řecký „zingiberi“, latinský „zingiber“, anglický „ginger“, slovenský „ďumbier“, ruský „imbir“ a také německý „ingwer“ jsou zjevně příbuzní. Český „zázvor“ má asi nejblíž k italštině, kde mu říkají „zenzero“.

 Zahrádka za oknem?

zrovna za oknem to se zázvorem asi zkoušet nebudeme, ale na vnitřním parapetu se nám může pěstování dařit. Zázvor je sice tropická rostlina, ale u nás se dá vypěstovat v pařeništi či ve skleníku. Pokud se nám dostane do ruky oddenek, z něhož něco vyráží, zkusme to umístit do květináče, držet na světle a v teple. Sklizeň z našeho mičurinského vzmáhání sice nejspíš nebude k jídlu, ale získáme nesporně originální rostlinu.

Něco víc na zub než zázvor do čaje

V dalších exkurzích za zázvorem se podíváme, jak s ním léčit či vařit, nebo z něj připravit na více způsobů zajímavý kvašený nápoj, jenž se – bůhvíproč – nazývá pivo. Jako závdavek přinášíme pozoruhodný předpis na kuřecí řízek v zázvorovém těstíčku. Zázvor totiž dovede i s tak nutričně výhodným, ale chuťově nudným masem jako je kuřecí, udělat kulinární kouzlo. Vyzkoušet si to může na nemletém hamburgru či, chcete-li, řízku v housce. Kuřecí řízky budou lepší stehenní, protože maso není tak proklatě suché. Ponorným mixerem rozšmelcujeme jedno vejce, lžíci nastrouhaného zázvoru, půl lžičky kurkumy a půl lžičky orientálního koření garan masala (nemusí být, a taky se v něm nelekněte vůně skořice) a trojúhelníček taveňouru, dvě lžíce plnotučné hořčice a sůl podle chuti. Do připravené směsi řízky naložíme přes noc, Pak už je jen obalíme ve strouhance a na rozpáleném sádle nebo ve friťáku osmažíme. Po vychladnutí zabalíme do listu salátu, posypeme strouhaným eidamem a vložíme do housky. Po ukousnutí řešme otázku: Je to kuře, nebo to není kuře?Ale není to jedno? Důležitý je fakt, že je to znamenité!