„Někteří se domnívají, že zázvor jest kořen pepře, ale v tom se znamenitě mýlí,“ píše nám dobře známý botanik Jan Ondřej Mattioli. Jeho starodávný herbář seznámil Evropany nejen s rostlinami, keři a stromy kolem, ale doslova našim předkům otevřel svět – alespoň co se apatyky a kuchyně týče. Na míru současného poznání tak opravil i řadu bludů se zkoumanými rostlinami obecně spojených. Viz shora uvedený případ zázvoru. Že štípe na jazyku, skutečně nezdůvodňuje jeho jakoukoliv příbuznost s pepřem! A zázvorový sirup je pochoutka i lék.

Mattioli o zázvoru dál sděluje: „…jest to obzvláštní rostlina, která na větším díle v troglodytské a arabské zemi roste, též i v Indii a jeho koření do Benátek, ano, i k nám se dostává. Listí má třtinovité a kořen uzlovitý a hrbovatý a ten se vykopává, když listí na něm začíná vadnouti. Obyvatelé těch zemí zázvoru v pokrmech jakož i lékařství jako my routy užíváme. Čas kopání kořene jest, když listy uvadnou, sic brzo zčerviví a zpráchniví. Břicho lehce měkčí, žaludku užitečný jest a dává se proti jedu…“ Zázvor s fíky doporučuje proti zácpě, a naopak proti nechutenství lektvar ze zázvoru, bílého pepře, kdoulí, octa a cukru.

Kde všude jsme už zázvor chválili

I v Našich hobby jsme se tomuto sukovitému oddenku opakovaně věnovali. Třeba při léčení líných ledvin strouhaným oddenkem, nebo kouzlech kuchyňských – třeba při vaření piva. Můžete ho zkusit pěstovat doma – vykvete nám ovšem skutečně výjimečně! Na chřipky a nachlazení působí zázvorová tinktura podobně zázračně, jako česneková.

Zázvorová královna

Panovnice z anglického Zlatého věku Alžběta I. se na trůnu dožila tenkrát neuvěřitelné sedmdesátky. Byla sice paličatá a nevrlá, ale zdraví jí celkem sloužilo. A bodejť ne – podle svědectví měla v ložnici u postele slavný džbán zázvorového nápoje na lepší trávení a k celkovému zahřátí a oživení těla. Na jeho výrobu sloužil zázvor sušený. My si vyrobíme zázvorový sirup z čerstvého oddenku, a abychom zachovali všechno zázračné, co zázvor nabízí, nebudeme ho tentokrát vařit.

Jak na nevařený zázvorový sirup

1. Potřebujeme půl kilogramu čerstvého zázvoru, půl kila třtinového cukru, sto padesát gramů medu. Jeden citron a jednu limetu. Z koření pár hřebíčků, vanilkový lusk, badyán, kardamom a mletou skořici. Mátu – není ale nezbytná. A ještě vymačkanou šťávu z dalšího citronu rozmíchanou v půl litru vody.
2. Kousek oddenku zázvoru oloupeme nožem nebo škrabkou na brambory. Nastrouháme ho najemno. Ideální je porcelánové nebo skleněné struhadlo na česnek, nic ale nezkazíme ani na nerez klasice a piplačka to dokonce bude o něco méně otravná.
3. Citron a limetu dobře omyté od všelijakých postřiků proti plísním a škůdcům nakrájíme na tenká kolečka. Ostrým nožem to jde lépe.
4. Připravený zázvor a citrusy smícháme nejlépe s třtinovým cukrem, citronovou šťávou a medem. Doplníme skořicí, natlučeným hřebíčkem, badyánem, kardamomem a vanilkou.
5. Všeho koření dáváme s mírou, aby se chutě a vůně mezi sebou nepraly o svrchovanost, ale harmonicky se prolnuly. Vanilku nahradíme i vanilkovým cukrem. Přidáme pár lístků máty a do toho všeho nastrouháme asi půlku muškátového oříšku. V míse tuto voňavou směs necháme zakrytou stát dva dny. Při pokojové teplotě se slabě fermentované chutě a vůně spojí.
6. Poté zázvorový sirup stočíme přes řidší plátno nebo hustý cedník do lahví. Pokud je necháme stát na lince, bude kvašení pokračovat a sirup se zkazí. Ale v lednici vydrží i čtvrt roku – pokud ovšem jeho originální chuti nepodlehnete jako my, nebo vám ho neschová ten zlomyslný Němec, který se vloudil do domu.
7. Ředíme vodou nebo sodovkou, kdo chce, pije s ledem. Je to osvěžující, ale moc studené ovšem nedovoluje plné rozvinutí chutí a vůní. Se zázvorem je to zkrátka tak trochu jako s dobrou whisky nebo koňakem… Pití je i znamenitá prevence. A k léčbě nachlazení, které nás už dohnalo, doporučuje se tímto sirupem ochutit teplý čaj, který tak bude hřát dvojnásob!

Zázvorový sirup je hotový. Co třeba nyní zkusit bezový či mátový sirup? Podívejte se na další recepty na sirupy.