Stále blíž svátkům zakopáváme na každém kroku o parohaté soby, o něž je jinak ouvej i v zoologických zahradách a všudepřítomné jindy milé koledy nás tahají za uši. Blikající Impérium reklamního dědka Santy v kostýmu od Coca Coly chystá úder: jen se těš, bezdomovče Ježíšku na seně v cizím chlévě. Už se nám plete, co skutečně staročeská, případně staromoravská tradice je, a co není. Třeba Perchta. A nebo například pojmenování adventních nedělí. Víte, kde se vzalo?
(2012) *** Bronzová, Stříbrná a Zlatá zní poctivě starosvětsky, ale přitom, věřte – nevěřte, jedná se o marketingový tah z časů, kdy se tomu tak ještě neříkalo. Ta jména vznikla jako odpověď na velkou hospodářskou krizi ve třicátých letech minulého století. Naši obchodníci se snažili trochu rozpumpovat skomírající vánoční trh. Takže barevné kovy adventních nedělí jinde než u nás obdobu prý nemají. Ale jak je tomu s dalšími předvánočními bytostmi?
Procházka adventním panoptikem
Ty už se o úctyhodný rodokmen opřít mohou. Přestože nejpopulárnější je nesporně Mikuláš a jeho pekelně-nebeská kapela a Martina s bílým koněm by do předvánočního průvodu šlo zařadit jen s přimhouření obou očí, největší parádu, ruch a shon obstarávaly bytosti rodu ženského – barborky a také lucky. Tyto baby šmejdilky zpodobované rozvernými děvčaty s březovými metlami prý ječely příšerně a nedaly pokoj, dokud je domácí neutišili štamprletem. Vesničané občas museli ožralé lucky tahat ze závějí! V takovém hlučném reji naší pozornosti zpravidla uniká strašidlo držící se z boku – z výchovných důvodů však možná nejdůležitější – totiž Perchta.
Pozor na ženskou s nožem
Existenci strašidla Perchty ocení především v rodinách, kde mají děti nepříliš zvládající svou mlsotu. Kdo totiž dřív sežral mikulášskou nadílku na posezení anebo při pečení cukroví stále uštipoval, mohl se nadít její návštěvy. Vcházela pak baba pod plachetkou jemně řečeno nepůvabná a zpravidla vyzbrojená velkým řeznickým nožem. „Na copak máte tak velikánskou kudlu, babičko?“ „Abych tě mohla lépe vykuchat, milé dítě!“ Úkolem Perchty totiž bylo dostat smlsnuté dobroty zpátky a prázdný břuch pak vycpat hrachovinou. Tato poněkud morbidní pedagogická pomůcka prý zvláště u menších dětí uspokojivě fungovala a při pohledu na dobře ztučnělou nejmladší generaci oživení této tradice jeví se být kvapem žádoucí. Perchty z řad dietologických aktivistek by zřejmě našly uplatnění i před oblíbenými fastfoody.
Zkuste děti zabavit
Odpoutat pozornost dětí od krabic s napečeným cukrovím je v době tísnivého nedostatku percht jistě úkol obtížný, rozhodně však nikoliv nemožný. Prostě je zaměstnejme něčím, co je bude bavit, co dovedou a ještě se tím budou moct chlubit. Na mysli máme ruční práci, kterou s naší pomocí dobře zvládnou a která bude natolik originální, že najde praktické uplatnění jako dárek, anebo třeba coby ozdoba na stromeček. Uděláme si závěsné rybky mající sice moderní tvar, ale při zvýšené míře fantazie odkazující se k inspiraci vánočními kapry. Potřebovat na ně budeme korálky, pedig, niť a lepidlo. To můžeme zastoupit tavnou pistolí (tu bude lepší ovšem dětem nesvěřovat, protože při nedostatku cviku se s ní dokáže popálit i dospělý – například já). Pruty pedigu předem namočíme do vody, aby se staly tvárné. Pokud nechceme mít ryby jednobarevné a pracovat jen s přírodním pedigem, můžeme ho nabarvit obyčejným mořidlem, nebo se též osvědčila klasická Duha („šatů vzpruha“) či textilní barvy Iberia.
Jeden ze symbolů Vánoc
Ryba jako postní jídlo k Vánocům patří, takže její zpodobení – vlastně starokřesťanský symbol, byl častý i mezi svátečními dekoracemi. Pracovat budeme s mokrým materiálem. Tak se totiž pedig snadno ohýbá a nehrozí, že praskne. Na velikosti očka korálku a na síle pedigu záleží, použijeme-li jeden prut, anebo ho zdvojíme. Jeho konec vsadíme do korálku a odstřihneme na délku ryby. Z dalšího prutu vytvoříme rybí tělo, které zapřeme o korálek a v místě ocasní ploutve překřížíme vzájemně s prutem, vycházejícím z korálku. Zde spoj lehce zajistíme obtočením (pokud budeme lepit), nebo ovázáním nití.
Může to být i osobitá péefka
Takže tělo ryby máme, zbývá nám ho jen dekorativně vyplnit. Krátké kousky pedigu prostrkáváme na střídačku mezi horním obvodovým, středovým a druhým obvodovým prutem. V podstatě tak, jako bychom tkali. Nakonec ocasní ploutev i přečnívající pedig na hřbetě a břiše ryby zastřihneme. Je pro jistotu dobré po rubové straně (a jen na nás záleží, kterou za takovou zvolíme) spoje zakápnout lepidlem či tavnou pistolí. Až stále tvárný pedig uschne, celá konstrukce se i taky zpevní. Nebylo to opravdu snadné? A děti si málem nepřekously ze vší snahy špičku jazyka a rozhodně nemyslely na to, kde pátrat po ukrytých laskominách či šmejdit po dárcích. (O tom, jak pěkně zabalit méně obvyklé tvary jakož i o výrobě klasických dárkových krabiček čtěte v odkazech).